Nadchla mě ta úžasná možnost pohybovat se v prostoru, kde myšlenka rovná se čin a projevuje se okamžitě, napsal mi pokročilejší čtenář trénující lucidní snění Vlastně myšlenka se rovná čin i v „bdělém stavu“, ale ve snové realitě je úplná absence hranic. Mě láká ta možnost ve snu nacvičit dokonalou práci kvantového tvůrce (a další sny) a tím větší upevnění a rozvoj těchto schopností i v reálu. Věřím totiž, že v reálu můžu dělat vše, co si dovolím, a od zázraku vytvořeném ve snu již není daleko od „zázraku“ v reálu. Popsal i další své úspěchy, a upozornil mne na video mladíka, který očividně umí lucidně snít, a mluvil i o cestování astrálem. A tak jsem sedl a (po deseti letech propagace možnosti se změnit i v totalitě, patnácti letech posametového psaní a přednášení o umění myslet pozitivně a praktických metodách duchovnosti, a po posledních sedmi letech poradenství a odpovídání otázek) začal psát rady těm několika pokročilejším, jak ušetřit čas a energii: Ano, ale…
Všechny pokusy většinou mladých začátečníků o lucidním snění nebo cestování astrálem chválím, jen nemohu nevarovat: i tohle je tak trochu módní záležitost, a motivace (onen mnou tak zdůrazňovaný úmysl) ošemetná… zavánějící matrixem doby, odpověděl jsem mu stručně v e-mailu, a teď rozvádím podrobněji: varoval jsem ho před zbrklou představou, že není daleko od zázraku v reálu. Tak trochu se chlubil: Se svojí současnou úrovní dokážu leccos vyléčit, ovlivňovat průběh událostí, nálady, programy, atd. Výzvou jsou pro mě dokazatelné věci, vytvářím léčebné zóny, zóny s určitou teplotou, kterou lidé cítí, povedlo se mi změnit chuti nápojů atd. Obrovskou radost jsem měl před týdnem, kdy se mi povedlo změnit kvalitu zóny z negativní na pozitivní.
Naznačil jsem mu, aby nespěchal, a nechal si někde vzadu v mysli vždy účel všeho co dělá nebo by rád dělal. A nechal vše dozrát do zodpovědnosti… která mu pak ušetří spoustu energie i v osobních krizových chvílích. Podobné je to se změnou zón: zkusit si to je lákavé a pro začátečníka někdy až neodolatelné, ale i tak je třeba nechat to trpělivě spíše na intuici, a pocitu, že je to opravdu potřeba. Anebo, jestli to tak, jak to je, není záměrně nebo vyzkoušeně (pro nepřipravené uživatele) lepší… protože sociálně inženýrsky transformovat po staletí „budované“ energetické vztahy (jako socialističtí stavitelé přehrad) je většinou prostě nedomyšlená zbrklost… Jinými slovy, je vždy moudřejší naučit lidi umět si zóny vyhledat (a prostě preventivně postavit dům nebo postel v pokoji jinak), než se pokoušet měnit vybalancovanou přírodu… (případné změny jsou dočasné, a většinou jen ono negativní odkloní jinam).
Prozkoušel jsem si to pocitově i virgulí předtím a potom a nechal to udělat i jiné lidi. Hraju si taky tak, že tvořím různé pomáhající entity atd. Všechno tyto výtvory citlivější lidé cítí a zóny se dají v pohodě detekovat virgulí. Mám vizi, že to vše ještě mnohokrát prohloubím a upevním, napsal. V tomto ohledu mi vždycky byly sympatické rady a zkušenosti dávných taoistů, anebo v případě negativních zón (dračích žil) tisícileté praktické (a tajné) zkušenosti mistrů feng šuei. A navíc netrpělivé pokusy středně pokročilých nadšenců připomínají všechny ty tak dobře míněné individuální i celospolečenské vynálezy i objevy, které se pak po letech ukázaly jako značně nedomyšlené, a nakonec celkově spíše škodící (jinými slovy, žádný dobrý skutek nezůstal nepotrestán, viz případ pokrok Sunaru či hormonální antikoncepce v porodnictví, případ DDT, zmatek kolem biopaliv nebo klimatických změn atd.). Nejpokornější by měli být právě ti zmínění stavitelé přehrad či maoističtí (nebo jiní sociální a ekologičtí) reformátoři: náhlé a nedomyšlené (připomínám: moudří američtí indiáni domýšleli dopady každé připravované reformy po dalších sedm generací) změny nakonec přinesly píše zmatek a škodu. Bohužel podobně zbrkle a navíc zištně totiž dnes už podnikají mladí oneironauti a jiní (kvantoví) rychloléčitelé…
Už sice nemám potřebu ta různá nadšenecká videa (a že jich na Youtube je hezkých pár desítek) shlédnout celá, a nepotřebuji zvládat jiné techniky, ale vždy mám radost z pokroku mladších a dalších oneironautů, napsal jsem svému čtenáři, a teď dodávám: Již kdysi jsem pravidelně varovával například před nesnesitelnou snadností, s jakou po četbě nějaké povrchní knihy o tom či onom šamanovi (či běhání žen s vlky) začaly intelektuálněji zaměřené české ženy toužit (ihned po víkendovém přečtení knihy, nebo kurzu vedeném jen o jednu lekci či kapitolu zkušenější lektorkou). Vždy jde především o onen počáteční úmysl… a pokud některá žena chce i jen podvědomě posílit své ego (ve vztahu k partnerovi nebo k partě rozvedených kamarádek v kavárně), dopadne to s ní, a bohužel i s jejími dětmi a vztahy, obvykle špatně. Anebo, přestože to pak vypadá tzv. normálně, pomalým a mnohageneračním posunem k nejen duchovní, ale i člověčí blátivosti, rozmazanosti, nekvalitě.
Ne náhodou byly zkušenosti našich předků vždy (z dvojích bezpečnostních důvodů, jak jako obrana proti vyzrazení, tak jako záměrně postupné zvládání té které disciplíny) haleny do tajných symbolů, šifer nebo jiných pojistek proti začátečnické zneužitelnosti. Znovu připomínám historku o šachistovi Fischerovi, který trénoval fyzickou kondici virtuálním zvedáním virtuální čtyřicetikilové činky, a při dotazu novináře, proč nezvedá rovnou dvěstěkilovou, odpověděl: To bych si mohl ublížit… Jinými slovy, astrál byl něco docela jiného pro prvorepublikového účastníka pravidelných spiritistických seancí, informovaného přečtením několika tehdejších knih, a odpověďmi někoho přece jen o něco zkušenějšího, ale je něco docela jiného pro současníka, posledního v dlouhém sledu ateistických a docela jinou výživou a vzděláním (z) a (de)formovaných současníků. Český vodník nebo jezinka bezinka u rybníčku nebo v březovém háječku jsou docela jiné symboly a archetypy, než jaguár, anakonda nebo deštný prales či Amazonka.
Má generace měla štěstí v tom, že tehdy žádné relevantní a navíc praktické informace nebyly k mání, a trvalo nám řadu let, než se nám pod postelí nashromáždily téměř nečitelné amatérské překlady nějakých prvorepublikových amatérů, nebo přece jen zkušenějších a tedy opatrnějších lidových léčitelů. Cvičili jsme různé duchovní metody celé roky (mezitím jsme živili rodiny) a měli tak šanci si i vyzkoušet nějaké ty záchranné brzdy. Dnešní virtuální a nesnesitelně snadno vygůglovatelný guláš okamžitých informací ze všech kultur všech dob a podnebných a zeměpisných pásem v mysli netrénovaného začátečníka samozřejmě nadělá zase jen guláš (podobně jako dvacet let psaná kniha o běhání s vlky nadělá v mysli a těle současnice, která nenávidí své tělo a menstruaci, při pokusu o okamžitou aplikaci podobně nestravitelný eintopf a zmatek). A přestane umět rozeznat dávnou moudrost od špatného překladu…
Vytváření léčebných zón, změna chuti nápojů, ovlivňování průběhu událostí či nálad je jistě zábavné, a svým způsobem to je trénink možností umění snít a pracovat s myslí, ale, marná sláva, v reálu podporuje spíše bobtnání dalšího neviditelného matrixu ega (který a které začátečník nemá šanci v tom úprku možností zjistit) než skutečnou pozitivní změnu v myslích a programech nadšenců a adeptů. Připomínám ono dávné poučení o tom, že je vždy lepší naučit žebráka lovit ryby, než mu při cestě z rybolovu jednu rybu dát. Řešení, které obsahuje jak varování před spěchem a povrchností, tak pokoru k trpělivému nácviku dalších zkušeností, lze nalézt v buddhistickém konceptu pomoci druhým: proč to všechno dělám a chci se naučit? Abych pomohl sobě a tím pádem pak dokázal pomoci i ostatním… Jiná historka: jeden nadšenec ukazoval svému duchovnímu učiteli po mnoha letech tréninku, že umí chodit po vodě, a přešel řeku. Hm, řekl učitel, hezké, a šel o pár set metrů níže po proudu přejít řeku po mostě.
Rady pokročilejším: Pozor na dráty spadlé na zem (bývalo v dobách mého mládí na cedulích sloupů vysokého napětí), tedy na dnes již nepochopitelné detaily, a útržky v jiné době jasných instrukcí. Nelezte bez přípravy tam, kde to neznáte (každý horolezec a speleolog leze na skálu nebo do jeskyně náležitě tělesně i teoreticky vytrénován, ale také vybaven mapou, plánem a pomůckami a radami zkušenějších), a vždy po nějakém tom létání (stejně jako každý zkušený léčitel) se emočně a duševně umyjte (léčitelé používají plamen svíčky, oneironatům a meditátorům doporučuji najít si, nebo dokonce vymyslet i pro ostatní, vyzkoušet a pak pravidelně používat, vlastní efektivní formu jen zdánlivě virtuální očisty… abyste si neublížili.
I zde je rozhodující úmysl. Jak jej trénovat? Asi jako létání ve snu: nechtít, ale nepřímo směrovat. Zůstávat nad věcmi a jevy, ale přesto si být vědom, o co jde a jaksi se shora, nevědomě, ovládat úmyslem posílený efekt neovládáním. Platí zde staročínská koncepce wu-wei, ne-konání… dělá se to jaksi samo (ale znalci vycítí dotek mistra, vládce ceremonií). Všeobecně platný recept metody zvyšování kvality úmyslu samozřejmě neexistuje, ale dobré je používat zpětnou vazbu jak sama sebe (podařilo se mi po letech splnit, co jsem si předsevzal?), tak u druhých (dtto, a umět být vděčen za kritiku nebo dokonce nezdar, a poučit se)… vždy jde ale o běh na velmi dlouhou trať, takže se vyplácí nespěchat, a být pokorně trpělivý (život sám přináší učitele a poučení, psi štěkají, karavana jde dál)… Protože je lidstvo ve své většině nepoučitelné, a protože lidi nechtějí a neumí naslouchat, moudré rady je prostě třeba (si) neustále opakovat…
Ano, nadšenci, sněte, cvičte ve snech mysl hrou, ale… zodpovědněji, ne tak hrrr…