Výpisky, prosím

18.2.2015

Obavy z bolesti a komplikací u přirozeného porodu zesilují zkazky z porodnic kolující po internetu. Roli sehrává i celkové naladění společnosti, která nabízí lék na všechno, tedy i zdánlivě komfortní bezbolestný porod… Velkou předností přirozených porodů přitom je, že jsou řízeny hormonálně a pro ženu neznamenají velký zásah do organismu. O dítě se mohou začít starat téměř okamžitě. Výhody to přináší i dítěti, které přichází na svět svým vlastním tempem. Dnes už například víme, že když je hned po porodu dítě přiloženo matce na tělo, probíhá u něj lépe imunizace…  Barbora Postránecká, Císařský  řez v pátek, LN 14.2.1

 Způsob, jakým by lidstvo mohlo čelit rostoucím rezistenci bakterií na antibiotika možná  našli švédští vědci z Lundské univerzity. Zjistili, že určitý proteinový komplex v mateřském mléce zvyšuje citlivost bakterií na antibiotickou léčbu. Podle dosavadních výsledků se zdá, že se to týká všech bakterií. Kojením proti bakteriím, příloha MF Dnes, 7. 2. 15

V Česku se budování státu smrsklo na bezúčelné nenávisti, hašteření a na rituální tance pitomostí. Za kulturu, která nás Čechy má formovat, se považují běžné výkony zábavního průmyslu, za politický výkon správy a budování státu zas osobní techtle politiků všech pohlaví… Jsme teď republika, v níž udávají tón burani nahoře i dole. Karel Steigerwald, Krok z buranství ven, Reflex 7/15

 Občanská společnost nemá na vybranou, musí stranické aparát obejít a demonstrovat přímo v kampaních občanské neposlušnosti a otevřených revoltách. Jen tak lze stranám připomenout, že jejich politika má i nepolitickou rovinu a význam. V opačném případě hlas lidu totiž zmutuje do dutých výkřiků zfanatizovaného a hluchého davu, který se nechá vést kýmkoli a kamkoli. Jiří Přibáň, kniha Obrana ústavnosti, LN 9.2.15

 Jih Evropy bude marxistický, sever fašistický a většinu středu sebere Rusko, řekl v nadsázce Alexander Vondra v americkém kulturním středisku. Polovina českého národa se k Rusku obrátí s nadějí a polovina emigruje. LN 10. 2. 15

 Dlouhodobé i krátkodobé studie ze Švédska, Norska nebo USA ukazují, že míra konzumace mediálně přežvýkaného násilného zločinu je přímo úměrná pocitu ohrožení. Média totiž způsobují změnu ve vnímání reality, a jak praví jedno sociologické dogma, definujeme-li situace jako reálné, stanou se reálnými ve svých důsledcích… Katastrofická očekávání a potřeba jim předcházet nekonečným pokrokem ale způsobují problém: neustávající pohotovost se převrací v autoimunitní krizi. Neoliberální projekt, vynucující si a vnucující lidstvu stav permanentní připravenosti na smrt a bezbřehé napětí ústí ve strach, paralýzu a kolektivní neurózu, a stává se proto sebevražedným. Johana Kotišová, A2 3/15

 Věřím ve slunce, přestože nesvítí. Věřím v lásku, přestože ji necítím. Věřím v Boha, přestože mlčí… Posmrtný nápis v židovském varšavském ghettu po útoku Němců, kteří, když si jej přečetli, poklekli a plakali. Ondřej Vetchý v Uchem jehly, ČT 2.

 Tu zkušenost udělali téměř všichni, kdo nastoupili po škole do praxe. Ze znalostí, co jsme za léta studií získali, upotřebíme většinou jen malý zlomek. Možná že se tedy většinu věcí učíme zbytečně. Potíž je, že se neshodneme, které. Radka Kvačková, LN 17. 2. 15

 Británie zřejmě není schopna autentické xenofobie. Britové mají dokonce trpělivost s rumunskými žebráky, nebo početnými romskými rodinami pobírajícími velkorysé sociální dávky, a s dalšími těžko přizpůsobivými menšinami, jako jsou Somálci, u nich jsou z 60 muži a z 80% ženy na sociálních dávkách. Mezi velké pracanty nepatří ani imigranti z Bangladéše, Pákistánu, Turecka, Srí Lanky, Portugalska a Indie, jak uvádí Úřad národních statistik. Pavel Kohout, LN 14.2.15

 Člověk si uvědomí smysl života až když žije dost dlouho. V první jeho části každý jenom žije: vnímá, namáhá se, jedná, hledá nějaký cíl. Teprve až když užil možností svého života, začne se ptát po něčem dalším… Jakost našeho života se projevuje, až když jsou výsledky na našem díle  a dětech. Ludvík Vaculík, LN 17. 2. 15