Kdybych znovu žil se svou ženou, přemýšlím za sebe i obecně za muže, snažil bych se být, jakkoliv je to pro muže obtížné, více naslouchajícím mužem. Nechoval bych se k ní ve své nejistotě jako suverén, nestěžoval bych si na její odlišné chování, nevyžadoval bych po ní to, co a jak bych udělal já, protože už vím, že žena je úplně jiný tvor než muž. Víc bych se snažil porozumět jí v její tak odlišné ženskosti.
Dnes už začínám tušit, že žena nedokáže zůstat usměvavá celé týdny a že její nálady jsou jako mořské vlny, nahoru dolů. A v každé části menstruačního cyklu jí hormony velí chovat se jinak. Pokusil bych se nebrat si její návaly případné nevole automaticky osobně. Už také vím, že ženě nestačí říct, že ji miluji jednou či dvakrát a pak to považovat za jednou provždy vyřízené, ale že je třeba jí to opakovat, jakkoliv je to pro muže nepochopitelné, pravidelně a znovu. Právě tak bych ji častěji, i bezdůvodně, pevně objímal.
Alespoň jednou v týdnu bych jí zaplatil kurzy břišního tance nebo posílal do nějakého ženského spolku či centra, aby si mohla odpočinout popovídáním s jinými ženami. Dnes už vím, že mne nechce vědomě trápit tím, když vyžaduje, abych s ní chodil nakupovat. Stejně tak bych nevnímal úkorně její touhu vyrazit na pro mne bezcílné procházky, už totiž vím, že ženy netuší, jaké je to pro muže, který miluje konkrétní cíl a zadání, mučení. Právě tak vím, že když mi vyčítá, že si po práci sednu do křesla nebo před televizi a nepovídám si s ní, že to nemyslí zle, že prostě jen netuší, že muž odpočívá čtením novin nebo koukáním na televizi (protože statisíce let odpočíval tím, že koukal na hvězdy nebo do ohně). Kdybych znovu žil se svou ženou, nerozčiloval bych se pokaždé, když by přišla na schůzku o půlhodiny později. Dnes už vím, že pro ženu nějaká ta půlhodina nemá tak zásadní význam jako pro muže a stejně tak pro ni nejsou tak ostře vymezené a ohraničené jisté děje. Dnes už také vím, že ženu právě to, co muže potěší – jednoduchá stručná instrukce – spíše rozčílí. Že bych jí také měl umět nějak naznačit, ne-li vysvětlit, že uvnitř trpím, když mlčí nebo se mračí.
Dnes už také vím, že když na mne křičí, ať vypadnu z jejího života, že to nemyslí doslova, že je jen zmatená svými pocity a prosí tak o možnost popovídat si o tom. Dnes už vím, že když je nemocná, potřebuje, abych za ní občas zašel, postaral se o ni a pohladil ji, že nechce být, tak jako já, v době nemoci naprosto sama. Dnes už vím, že ženy netuší, a musí se jim vysvětlit, že kluci se musejí okopávat, honit, soutěžit a prát (tak jako štěně musí kousat vše kolem, protože tak posiluje rostoucí zuby) – posilují si tak odolnost a výdrž, tedy evolučně dané mužské kvality. A proto někteří muži holdují „okopávacím“ a bojovým sportům (fotbal, ragby, zápas atd.) a mnozí další se na sportovní přenosy aspoň rádi dívají.
Dnes už totiž také vím, že ženské tělo je desateronásobně citlivější po celém povrchu, a když tedy jdu jako správný muž rovnou na věc, žena nemusí být ještě připravena (zatímco muži jsou jako plynový hořák, ženy připomínají spíš elektrickou plotnu). Dřív jsem naprosto netušil, že ji víc sexuálně roztoužím třeba tím, že ji budu hladit po hlavě nebo pod koleny. A také vím, že ona zase naprosto netušila, že moje občasná poplácání po určitých partiích nejsou krutá a bezcitná schválnost, ale obvyklý mužský způsob pohlazení a vyjádření náklonnosti. Kdybych tedy znovu žil se svou ženou, pokusil bych se jí také vysvětlit, že není v silách a v představivosti žádného muže na světě zjistit, jak a kde ji má hladit, to že ho prostě musí postupně naučit.
Kdybych znovu žil se svou ženou, naznačil bych ji, že by měla být na to, co mi říká, a zvláště v posteli, velmi opatrná. Jedno nevhodné vyčítavé slůvko – a muž může v takové situaci vzít negativní sdělení tragicky jako životní prohru a zablokuje se. Kdybych tedy znovu žil se svou ženou, trpělivě bych ji vysvětloval, jak rozdílně vnímám a jak jsme každý jiný, ale přesto se vzájemně, i na těch nejjemnějších úrovních, doplňujeme. Vysvětlil bych jí třeba, jak jí mé propocené tričko (nevědomě vnímanými feromony) pomůže při porodu nebo při úpravě bolestivé menstruace, nebo jak se při milování naše jinak polarizované čakry vzájemně doplňují a obohacují.
Kdybych znovu žil se svou ženou, snažil bych se jí také vysvětlit, že muž si prostě nedokáže představit to, co žena. A ona by mohla začít proces vzájemného sbližování a pozitivní transformace vztahu třeba tím, že své syny, ale také muže bude chválit. Nejprve dá, a pak v prostoru, který v sobě imaginárně vytvoří, začne dostávat. Kdybych znovu žil se svou ženou, pokoušel bych se jí (bez zvýšeného hlasu, který má obvykle původ v obavách, že ji ztrácím) vysvětlovat, že muž je evolučně nastaven na soutěžení a touhu po vítězství, zatímco v přirozenosti ženy je přijímat a, jakkoliv to zní v mužském světě negativně, „prohrávat“. Asi tak, jako když maminka nechá vyhrát své děti v Člověče, nezlob se. Rozumná a intuitivně moudrá žena se naučí v drobných a vlastně životně nedůležitých každodenních situacích „prohrát“, ve smyslu moudřejší ustoupí, aby nakonec vyhrála stále pevnější a oba partnery obohacující celoživotní vztah.
P. S.: Má druhá o jednadvacet let mladší žena se se mnou rozvedla v roce 2009, ale prý to, že mne opustí, připravovala tři roky. Hm. Tento fejeton jsem poprvé publikoval na internetu právě v roce 2006, v době, kdy jsem už cítil, že se mi odcizuje (a přetiskl pak v jedné ze svých tehdy soukromě vydaných knih v roce 2008). Tehdy jsme ještě žili spolu, ale jednak se s ní nedalo o ničem mluvit, a pak, uměla dokonale „neposlouchat“ (poznal jsem to na jejím trochu skelném výrazu v očích: vypadala soustředěně, a dokonce dokázala kývat na otázky Sleduješ mě? Víš o čem mluvím?, ale bylo jasné, že už emigrovala do svých ženských komnat). (Mimochodem, nedávno mi napsala jedna terapeutka o svém zjištění z poslední doby: ženy, které ji vyhledaly a chtěly pomoci, dobré rady zkušené ženy vyslechly, ale neposlouchaly: když přišly příště, vyplynulo, že neudělaly nic z doporučených rad.)
Zkoušel jsem to tedy nepřímo, třeba právě tímto fejetonem. Marně. Třeba ale, protože dnes se vztahy a manželství rozpadají ještě snadněji a častěji než tehdy, a ženy své umění neposlouchat co se jim vysvětluje, neustále zdokonalují, pomůže jak některým současným z emancipovaného ženstva zmateným mužům, tak především samotným ženám na začátku odcizení a tobogánu směrem k rozvodu. Fejeton jsem na přání jedné Ženy znovu našel a teď tedy znovu publikuji (a dokonce i namluvil, ale podcast zatím zveřejňovat nebudu).
Ostatně, kniha laskavých, leč důrazných fejetonů o ženách a pro ženy, nazvaná Ukryté ženství, je právě připravována k vydání (jako e-kniha v sršaté verzi, ale seženu-li nového tiskaře, a sponzora, bude i jemnější verze korigovaná ženami v papírové podobě), a její slavnostní prezentace se uskuteční v pátek 22. května 2015, v 17. hodin ve stánku knih, a tamtéž, v pražském kině Perštýn, budu od 21. 00 v rámci Světového týdne respektu k porodu tak trochu i z ní přednášet na téma Výhody přirozeného těhotenství, porodu a mateřství. Se zájemkyněmi se tam tedy setkám…
