Bohužel, člověk je nenasytný. Jsme páni tvorstva, ale nejsme rozumnější než zvěř: lvovi stačí ulovit co sežere. Nepotřebuje zadávit celý svět. Člověk chce všechno… Stát by se neměl chovat, jako by každá rodina a priori chtěla ubližovat svým dětem. Většina lidí by za děti dala život, týrání a zneužívání jsou anomálie. To, že se dnes tatínkové bojí dát dcerce pusu, když pro ni přijdou do školky, je absurdní…
Já bych si ještě před několika lety nedovedla představit, že bych někomu mohla jen tak dát své otisky prstů, a dneska je mám v pase. Jsem v evidenci jen proto, že se chci povídat po světě… Co mne udivuje a fascinuje, že náš rozmnožovací pud je daleko silnější než pud sebezáchovy. Proč se mají rodit další bytosti, říkám si, když ty bytosti prožívají pořád dokola ty samé příběhy a trpí… Získáváme zkušenosti, nikoli modrost. Nejsme moudřejší než lidé ve středověku. Už si sice nemyslíme, že je země placatá, ale zlepšilo to kvalitu našeho života?
V okamžiku, kdy si my tady v Evropě namyšlení jak kreténi znečistíme všechnu vodu a začne o ni boj, začne nejkrutější válka, která tu kdy proběhla. V rámci své vlastní bezpečnosti budeme páchat hrozné věci. Je to pořád dokola. Já vážně nevidím budoucnost Evropy dobře. Anebo to možná bude jinak a celá evropská civilizace úplně zmizí… Rozhovor se zpěvačkou Radůzou poté, co vydala album šestnácti písní a knihu šestnácti příběhů z válek v dějinách lidstva., Reflex 25/15
Není problém nasytit chudé. Problém je nasytit bohaté… Matka Tereza
Kdo u nás produkuje zdroje (tedy potomstvo), je místo zvýhodnění sankcionován. A to trojnásobně: starání se o děti je vždy do jisté míry v rozporu s kariérním, tedy finančním růstem. Péče trvající osmnáct až dvacet šest let je drahá. Rodič má krom nižšího komfortu často i nižší příjmy, a důchod se vypočítává z těchto příjmů… Zato jeho dětí platí důchod i bezdětným, kteří měli čas i peníze zajistit se na stáří jinak. Trochu na hlavu, není-liž pravda? Petr Kamberský, LN 22. 5. 15
Nikdy jsem nepochopil iracionalitu fungování státu a jeho firem. Po roce fungování protikorupčního fondu jsem viděl, že primární příčinou problému není samotná korupce, ale lidé u moci. Nechávají se ovládat, prahnou po vlivu, jsou to šmejdi, kteří sledují jen vlastní ego. Miliardář Jiří Janeček, MF Dnes 15. 5. 15
Přímo mě šokovaly odpovědi Jiřího Grygara v č. 455. Jak může vědec jeho formátu (nebo jen popularizátor vědy?) nenabýt kritického myšlení, schopnosti posuzovat věci i z dalších pohledů, nadhledu nebo naopak pátrání po podstatě? Taková demagogie, neznalost historie, politiky, jak jednostranné soudy! Rozvažuji také o tom, jakou roli hraje ctižádost, silná chtivost proslulosti, světské slávy. On už je v pokročilejším věku, ale kdoví jaké má ještě ambice. Nejhorší však je ta nepoučitelnost… M. Blahová, Brno, Nový Prostor 459
V současnosti je hudba všudypřítomná, přitom třeba na existenci někdejší hudby na kostech (v desátých letech v SSSR i u nás nadšenci vyrývali drážky pro přehrání vzácných nahrávek do želatiny rentgenových snímků) vidíme, čeho byli schopni lidé, kterým byly upírány písně a styly, k nímž tíhli. Sci-fi myšlenka: možná by to zase chtělo test společenským hudebním půstem. Ukázalo by se, jestli by něco někomu chybělo a co by bylo dál. Pavel Klusák, LN 20. 6. 15
Neodpustím si komentářové připomenutíčko (návrh) k fenoménu nenasytnosti lidí i státu (viz Výpisky nejen pro politiky příště): v polovině 90. let min. stol. jsem ve tehdejších internetových fejetonech připomněl svou ideu z počátku 70. let – navrhl jsem tehdy, aby se knihy tiskly a desky a kazety vyráběly tak, že pokud by člověk knihu nepřečetl, a tím (světlem) text ustálil (jako fotografii po vyvolání ve vývojce), zmizel by a materiál by se ekologicky nezávadně rozložil. Podobně pokud by majitel zakoupenou (dnes staženou) desku (či CD) nepřehrál alespoň třikrát, záznam by zmizel (jako mizí digitálně vypálené fotografie ze starých CD) a nosič by se rozpadl na prach.
http://blog.baraka.cz/2009/01/nemuzes-mit-vsechno/
http://marek.blog.respekt.ihned.cz/c1-46038300-prezirame-se
