Minule jsem znovu naznačil, jak mám rád průkopníky, vynálezce, lidi, kteří myslí alternativně, jinak. Proto jsem tak nadšen ze Segwayů na ulicích, proto jsem překládal knihy Ruperta Sheldrakea, proto rád čtu články Zeleného, Sedláčka, Robejška, Komárka, Cílka, a teď jsem (dávám si pašáka za synchronicitu) našel jinak vysvětlenou situaci v rámci tzv. boje proti drogám. Jeffrey A. Corkern napsal (do češtiny ze Sci Phi Journal přeložil Pavel Mareš) výstižný dvoudílný esej s pozitivním a logicky vyargumentovaným závěrem, a tak z něj s chutí hojně ocituji a (i jako nepřímé pokračování zamyšlení Zadarmo) stručně a značně alternativně okomentuji. Držte si klobouky, vážení, a čtěte pomalu, jedeme z kopce:
Naše společnost nemá z jakéhosi divného důvodu ráda emoční drogy. Emoční drogou je např. kokain, heroin, LSD, pervitin, extáze atd. Co je na tom nejdivnější? Nedokážou vám vysvětlit, PROČ to dělají. Patrně nejčastější argument proti užívání drog je, že jsou ilegální. Dokonalá ukázka argumentace v kruhu. Snadná náprava: Tak je prostě zlegalizujme, a všechno bude v pořádku! Láká pan Corkern uživatele emočních drog, a logicky (aniž by ovšem přímo zmínil nikotin a alkohol, a všechny ty novodobé hry se smartfouny) a hezky ironicky pokračuje v alternativní krasojízdě: Emoční drogy jsou pro své uživatele obecně škodlivé. Existuje ale celá řada činností, které se všude na světě provozují, ačkoliv mohou být stejně nebezpečné a zabijí vás stejně spolehlivě, a přesto je žádný stát nezakáže. Například seskoky s padákem, automobilové závody, letecké závody, závěsné kluzáky, potápění a horolezectví.
Můžete si dělat prakticky cokoliv chcete, pokud tím neškodíte někomu jinému, zní základní pravidlo života v demokracii, zakázána je pouze přímá stimulace těch mozkových oblastí, kde vzniká pocit blaha. Všechno ostatní je povoleno, i když se přitom třeba zabijete. Na smrti jaksi nezáleží. Corkern samozřejmě poukazuje na paradox společenského rozdělování drog na ty, kterých si nevšímá, protože jsou jaksi zvykové, a ty, které označuje za ilegální: Nepřímá stimulace mozkovéha centra blaha je legální. Jeho přímá stimulace je NEZÁKONNÁ.
“Emoční droga” je látka schopná přímo ovlivnit emoční centra našeho mozku a uživatel ji užívá POUZE za tím účelem, aby svůj mozek touto cestou ovlivnil a změnil svůj emoční stav, svoji náladu, asi zbytečně vysvětluje americký sci-fi spisovatel a filosof. Co vlastně emoční drogy dělají? Dělají lidi spokojenými a šťastnými. Člověk se po nich cítí dobře. A jsme u podstaty všeho: proč lidé berou drogy? Protože se všichni ženou za pocitem blaha! VŠECHNO lidské konání se dá popsat jako směřování ke blahu! Jak evoluce zařídila, aby dítě sálo z prsu?Jemu i matce je to velmi příjemné: jsou v rauši. Jak zařídila, abychom jedli, naučili se běhat, abychom se rozmnožovali? Každá lidská činnost byla kdysi iniciována a pak nacvičena pomocí známého efektu cukru a biče. Drogy fungují, protože se podobají přirozeným chemickým sloučeninám, které naše těla běžně neustále vylučují a používají. Ale, a tady je problém s drogami, aby je mohlo používat, musí si je umět vyrobit: a aby se uživatel(ka) na učil(a)být šťastný(á), musí to a své tělo postupně naučit. Když mu dodáme a dodáváme chemikálii (drogu) umělou, ale bez námahy, jaksi zadarmo, brzy zapomene, jak produkovat vlastní přírodní opioidy. Podobně se tělo rodičky, když je porod (vy)provokován a stimulován umělým oxytocinem, nikdy nenaučí produkovat oxytocin přirozený – zároveň se ale nenaučí mateřskou lásku a milovat své děti a partnera.
Co se stane, když mladý člověk ochutná a pak začne dopovat svá centra štěstí zvenčí? Když získá dávku štěstí jaksi bez práce, téměř (ano, navazuji na předchozí stejnojmenný blog) zadarmo? Nebudete už potřebovat ostatní lidi. Když lidi, kteří drogy neberou, něco bolí nebo jim něco vadí, tak prostě MUSÍ udělat něco sami se sebou nebo se svým okolím, aby se zase cítili dobře. Ti, co berou drogy, tohle NEPOTŘEBUJÍ. Když se cítí mizerně, vezmou si prostě další dávku – a ejhle, už je jim (zadarmo!) zase dobře. Bez toho, že by se museli sebeméně namáhat, cokoliv se učit, vynaložit i to nejmenší úsilí, aby na sobě něco změnili a trochu zmoudřeli.
Ale ani Corkern nezmiňuje, protože o tom asi neví, důsledky celosvětové medikalizace porodnictví v posledním půlstoletí na nárůst uživatelů drog. Jinými slovy, při nemocničním porodu lékaři až příliš často a dnes rutinně (při tzv. ohroženém těhotenství, a to je dle nich prakticky každé, a při sebemenším zpomalení porodu, rozumějte, když v pátek odpoledne spěchají na chatu) aplikují do těl rodiček, a tím i ještě nenarozených miminek, dávky drog, silnějších než heroin (od umělého oxytocinu přes další druhy). Kromě toho, že tyhle děti dostávají svou první dávku droby ještě v děloze, po pubertě téměř automaticky začnou vyhledávat dávky štěstí zadarmo, přičemž nejsnadněji to jde s nikotinem a alkoholem (a čeští puberťáci jsou na špici evropského žebříčku), také nikdy nedojdou (jejich mozky na to nemají vybudované struktury) k poznání, že existuje něco jako empatie, a duchovnost (jejich mozky budou automaticky a egoisticky bažit po další dávce).
O viditelných a známých důsledcích (dnes až módního, uměleckého či tanečního) nárůstu tohoto masového bažení populace po drogách (i ideologie komunismu byla po válce a dodnes pro mnohé je společenskou drogou) se společnost všude na světě snaží informovat, ale neefektivně, školometsky. Je to jako s obrázky rozežraných plic na dnešních krabičkách cigaret: puberťačky si cigarety přendají do staré, bílé krabičky, a co bude za dvacet let s jejich plícemi nebo mozkem si jejich mysl samozřejmě nedokáže představit. Jestliže někdo začal brát drogy v patnácti a vy jej podrobíte psychologickým testům o deset, dvacet, třicet, čtyřicet let později, uvnitř mu bude POŘÁD těch patnáct. Bude vědět a znát jen to, co znal nebo znala v patnácti, a NIC jiného. (Jinými slovy, jakékoliv kampaně nefungují, protože první dávku drog většina dnešních občanů dostala ještě v děloze). Emoční drogy vás odstřihnou od VŠEHO. BEZ emočních drog musíte reagovat na okolní svět, chcete-li dosáhnout spokojenosti. Když máte drogu, nemusíte.
Jaká je definice lidské společnosti? Jsou to lidé ve vzájemné interakci. Co dělají emoční drogy? Přerušují interakci s ostatními lidmi. Takže jestliže nějaká společnost zlegalizuje drogy, co drogy s tou společností nakonec nevyhnutelně udělají? ÚPLNĚ JI ZNIČÍ. TADY máme ten rozumný, logický důvod, proč společnost musí drogy postavit mimo zákon, varuje a informuje Corkern, a ze zkušenosti také dobře ví, že:
Znám ovšem pár lidí, kterým se NEBUDE líbit logický závěr, že emoční drogy jsou skutečně, ze své podstaty špatné, neboť oni je pravidelně užívají. Protože jim se emoční drogy LÍBÍ a rozhodně se jich nezřeknou. Takže ÚMYSLNĚ zůstanou hluší. Jejich dávka je jim milejší než rozum. Zavřou oči tak pevně, jak je to jen možné, zacpou si uši a odmítnou věřit jedinému slovu, které si přečetli. Tady Corkerna paralelně doplním: Co jsou ve své podstatě pro většinu obyčejných, ale i tzv. emancipovaných žen nekonečné televizní seriály a ženské strakaté časopisy, ale také právo na sex a orgasmus a také stále novým zbožím nacpané chrámy konzumu? Drogy (tedy pravidelná i když v tomto ohledu přece jen poněkud nepřímá stimulace center pocitu štěstí) jsou jejich útočištěm před realitou, jejich snadným únikem od bolesti.
Corkern dochází k logickému závěru, jak to dopadne ve společnosti, která drogy povolí: Chytří lidé, místo aby dělali, co chytří lidé dělávají, jako vymýšlet léky na rakovinu a AIDS a podobné věci, budou slintat na stěnu své ložnice s mozkem dočista vygumovaným. VIDITELNÝM počátkem zániku společnosti bude hospodářský krach, který se dostaví s předstihem jako první. NEVIDITELNOU součástí zániku bude intelektuální úpadek.
A nabízí i vizi budoucích emočních drog založených na digitální technologii: krabice blaha (jejíž první generaci už tu vlastně MÁME: videohry). Uživatel je při nich dokonale ponořen do “virtuální reality”, a v tom umělém světě vydrží klidně hodiny a hodiny, naprosto izolován od okolního skutečného světa. Ale také nevyhnutelný důsledek: Společnost která zlegalizuje emoční drogy se nevyhnutelně blíží je své totální zkáze – sebevraždě lidstva. A jako mnozí jiní a všichni duchovní učitelé (a všechna přikázání všech duchovních kultur) varuje: Právě jsme objevili mechanismus, jak inteligentní rasy vymírají. Jak se tak rozhlížím po našem světě, všiml jsem si, že zatímco emoční drogy jsou zákonem zakázány, KRABICE BLAHA (tedy všechny ty playstationy) NEJSOU! Závěr je tedy logicky nemilosrdný: Lidská společnost válku s drogami PROHRAJE
Ale, překvapení, Corkern nabízí řešení: Když srovnáte současný vnější svět s dokonalým blahem a bezpečím uvnitř krabice blaha, může se tomu něco vyrovnat? Ta možnost zní: LIDÉ MAJÍ DUŠI. Že by se konečně někdo otočil správným směrem a vzpomněl si na duchovnost? Vzpomene si někdo na můj blog Duchovnost řeší vše? Díky duši se stává ze skoku do krabice blaha největší hloupost… logicky a důsledně osvětluje autor: Představme si, co by následovalo, kdybyste skočili do krabice blaha a zavřeli za sebou víko. Staletí a staletí a staletí nekonečné radosti a blaha, což? Nakonec váš mozek zemře, neboť jinak nelze. Z toho umělého ráje je vaše duše vyhozena zpět do tvrdé, chladné reality. V jakém psychologickém stavu se nachází? Jak se dokáže vyrovnat se všemi ostatními kolem sebe? Jak obstojí po všech těch staletích nerušeného blaha? Asi jako rozmočená lepenka (nebo při přestupu z původního Rolls Royce do Trabanta), nemyslíte ? Všechno, čemu se pracně naučila o zacházení s realitou a ostatními dušemi okolo bylo dokonale vymazáno těmi staletími nekonečného blaha, jak jinak?
Takže všechny ty pracné lekce si bude muset procházet a učit se jim znova a znova, s nemalým trápením. A nebude to jen vaše trápení, potrápí to i každého, kdo s vámi bude mít co do činění. Nebezpečí je větší, než by se mohlo zdát. Někdo, kdo si pobyl v té nejjednodušší krabici blaha, kde byla stimulována jeho centra blaženosti, z ní vyjde nakonec jako psychické nemluvně. Jaký dopad by to muselo mít na duši? Nemuselo to z ní udělat absolutního sociopata? Bude z něj dokonalá ječící zrůda, která nemusí brát ohled na city někoho jiného, nezastaví se před ničím, aby dosáhl svého. Takovou duši bude stát hodně bolesti a utrpení tohle všechno napravit a naučit se znovu staré lekce, vytrpí si při tom svoje ona sama i všichni okolo ní. Jen pro pořádek zmíním (najděte si) kolo samsáry, všechny ty karmické a jiné teorie dávných duchovních kultur, které fungovaly.
Jestliže NEMÁTE duši, skok do krabice blaha je chytrý. Jestliže ji máte, je skok do krabice blaha HLOUPOST, neúprosně cedí argumenty Corkern, který ví, že neexistuje žádný vědecký důkaz pro duši ani proti ní. Ale protože je sečtělý, ví velmi dobře, že ve společnosti nesmrtelných duší nemůžete dospět ke štěstí přímou stimulací svých emočních center (tedy zadarmo!). Ke štěstí nedospějete jinak, než vzájemnou interakcí s ostatními dušemi a vesmírem. Ale to musíte (spíše můžete, protože to je objevování a dobrodružství a překonávání svých limitů a radost) celé životy, ostatně jako každé umění, nacvičovat, trénovat, cizelovat, koherentnět: ostatně, nic jiného vám nezbude. Duchovnost, i ta její praktická, nejnižší verze, řeší vše, jak dole, na individuální úrovni, tak nahoře, na úrovni společenské a dokonce globální.
Tvrdím už hezky dlouho, že celá tahle západní civilizace jede v posledních dekádách na drogách (i volné ruky trhu, růstu růstu, bankovních zásahů, posedlostí reklamou a sexem ale i instantní ženskostí a duchovností, a že nebudeme-li všichni v budoucnosti daleko duchovnější, nebudeme vůbec). Matemašte, na to jsem čekal, souzním tiše, když teď čtu: Štěstí nemůžete dosáhnout užíváním (emočních) drog. Stabilní lidská společenství se už DNES chovají jako společenství nesmrtelných duší! Jako by každý z nás měl duši! Jestliže hledáte nějaký dobrý důvod, proč státy emoční drogy zakazují zákonem, pak ten stěžejní je hluboké přesvědčení všech těchto stabilních zemí, že lidi jsou skutečně tvorové s nesmrtelnou duší. Ačkoli pro existenci duše nemůžeme předložit žádný vědecký důkaz, všechny stabilní lidské společnosti (sebezáchovně, intuitivně selsko-rozumově) JEDNAJÍ tak, jako by jej měly.
