… nebo matrix v hologramu, i tak by se dala metaforicky popsat situace směřující k poznání sebe sama a ke zvládnutí praktické duchovnosti toho, který už ví, že je obětí traumatického porodu a manipulativní ego výchovy, a zároveň si neochotně připouští, že je spíše ovládán mozkem než že on ovládá mozek a svou vůli… ale zároveň se stále pokouší znouzectnostně vybřednout z každodenní rutiny a (zlo)zvyků naprogramovaných instinktů a pudů, přestože a právě proto, že ví, jak je to pro běžného Čecha a Zápaďana obtížné a za jeden život téměř nemožné. A tak se snaží alespoň pomáhat (třeba tím, že recykluje a šíří pozitivní informace o tom, že to i tady a teď jde), uklidňovat spolubližní připomínáním, že si většinou žijí, žijeme, jak prasátka v žitě, a ty poctivěji studující, kteří nezapomněli číst (složitější texty a navíc v kontextu), udržovat v té (samozřejmě přiměřeně panujícím okolnostem) nejvyšší kvalitě žití a bytí. Nepíšu sobě, ale samozřejmě vycházím i z vlastních zkušeností… abych (v době sloganů záměrně složitě, tedy jen pro pokročilé čtenáře) vyprovokoval k hlubším reflexím o praktické duchovnosti teď a tady, a hlavně inspiroval.
Brblavě tedy a komplikovaně (protože téma je vskutku komplikované) naznačuji (a spekuluji a jsem si vědom), že psát a hovořit o hologramu jako o ideálu představivosti (hologram je něco jako 3D obraz, který obsahuje v každé nejmenší části sebe sama informace o celku), jako o jakési prakticky uchopitelné pozitivní terapii – fungující i ve chlívku kdysi ideologicky a dnes konzumně smradlavého ale našeho češství (humpolácké výroky pana prezidenta snad nemusím připomínat) –, je právě tak matrixové, jako upozorňování, že nemůžeš z pasti, dokud nevíš, že jsi v ní… (a že čtením o duchovnosti se duchovnějším nestaneš). V době, kdy legislativa českého zdravotnictví přispívá k nemocnosti, protože upřednostňuje potlačování příznaků nemoci a opomíjení jejich příčin, kdy velkoporodnice produkují jako na běžícím pásu poškozené výrobky,kdy všichni mluví a nikdo neposlouchá, všichni píší a nikdo nečte, všichni moralizují a nikdo není morální, kdy každý zpochybňuje druhého, takže nikdo není důvěryhodný… (klinický psycholog Petr Novotný, Smrtelnými hříchy k chorobám, LN 14. 11. 15), je snaha o osvětu jak v porodnictví, tak v oblasti duchovnosti donkichotovská. Ale nelze v ní přestat…
Matrix (v hologramu nádhery světa přírody a pestrosti života) připomínají i neustále marné snahy těch trochu poučenějších a zároveň aktivnějších a stále inteligentnějších mladých lidí, kteří se dokonce naučili meditovat (sedět v zazenu)… ale právě pro výšku svého IQ a rutinu své odbornosti (či kariéry) také (s)padli do pasti rozumu (jinými slovy, jejich ego je tak inteligentní, že i na nezformulované přání dokáže stvořit (českému americkému nebo dokonce indickému) jógínovi či buddhistovi, ale i upřímnému katolíkovi či protestantovi, či politikovi kterékoliv politické strany matrixově dokonale detailní a dějově propracované iluze kýžených duchovních (politických, společenských) ideálů… V tomto ohledu jsou všechny jakkoliv sofistikované názory jakkoliv rétoricky zdatných či ideologicky vyhraněných řečníků na téma migrace nebo globální oteplování stejně postižené tím či oním matrixem. Zažívám to u všech svých studentů a tuším, že bez rázného natržení reality je to (bohužel) i v rámci společnosti ještě obtížnější a méně pravděpodobné. Holt ještě není tak zle, aby mohlo začít být lépe…
Ještě zašmodrchanější to mají mnohé současné emancipované české ženy: po několika generacích nevědomého budování ega (podle vzoru mužů), tedy cele a vášnivě popírajících své hormonální cykly a evoluční nastavení, přičemž studiem muži psaných skript (života, kariéry, vztahů i medicíny a kojení) a snahou uplatnit se na konkurenčním trhu úspěchu ženy jen dále posílily strukturu sobeckosti a nedostatku „čichu“ a empatie (tedy ženství jako takového)… možná také i zdánlivě nevinným a tak módním nošením kalhot, klobouků a kouřením. Jejich mozky jsou už neodstranitelně závislé nejen na vlastním egu (a jeho virtuózním triku, tzv. kognitivní disonance), ale také na nikotinu (kromě absence čichových buněk v nose se vyznačují absencí schopnosti umět se vcítit do tvora tak jiného, jakým je muž). Jedna neřest pak posiluje druhou v bludném kruhu panujícího… matrixu.
Mnohým nadšencům tak nezbylo, než kousek za kouskem sestavovat imitace hologramů různých exotických nauk a metod, v naivní víře, že i tak budou fungovat. A ony opravdu, minimalisticky, fungovaly a fungují (v mezích diktátu doby), aniž si jejich autoři nebo vyznavači byli schopni uvědomit, natož přiznat, že se jedná o další iluzi, tedy matrix v matrixu. Jinými slovy, ten jakýsi základní matrix (program bytosti) je dobrý sluha (tak jako emoce), ale zlý pán.
Už jsem několikrát naznačoval, jak obtížné je objevit, nebo dokonce provozovat duchovní metody uprostřed racionální pragmatičnosti maminek, manželek a tchýní (a jejich užitečných matrixů). Proto také je nutné cestovat, za každou cenu, co nejdál, a teprve a nejprve odtud spatřit domov se všemi jeho bouřemi (v otlučených hrníčcích) v patřičných rozměrech. Objev, že i na druhé straně světa žijí lidé, ale docela jinak (proto jsem jel do Japonska, kde je pohřeb bílý, hrníčky nemají ouška a čte se shora dolů zprava doleva), pomůže objevit obrysy domovského matrixu. Naopak tisíciletá tradice idealizovaných, ale pozitivních mandal, manter, ásán, vizualizací, rituálů a dalších metod kultivace mysli, jakkoliv u nás přebíraná spíše idealisticky a povrchně, i nám umanutě trpělivým postupně pomohla a pomáhá vzít na vědomí indické, arabské, tibetské i čínské a japonské vyzkoušené hologramy na Cestě k rozpouštění regionálních a kulturních matrixů.
Praktičtěji a optimističtěji: i dnes a tady se dá zjistit, že jsme v pasti (jazyka a matrixu), a individuálně převrátit (i když to bolí a ne každý najde odvahu si past a matrix přiznat) obvyklý negativně a pasivně konzumní směr životů. Matrix je totiž dokonalá iluzorní konstrukce, která logicky navazuje v těch nejmenších detailech, a předstírá, že je celý svět. A nedá se z něj vystoupit jinak, než najednou, jeho rozbořením (natržením reality). Hologram je tedy nejen dokonalá také iluzorní konstrukce (fyzicky opravdu existují hologramy, fotografie, jejichž i ta nejmenší část negativu obsahuje informace o celku), která také logicky navazuje v těch nejmenších detailech… (každý detail ví, že je celek, a také z každého nejmenšího detailu lze spatřit celek), ale zároveň i symbol někde na horizontu, ideální cíl Cesty (která je, a ještě hodně generací bude, důležitější než cíl samotný).
Tvrdím ale zároveň, a tím i pokročilejší studenty duchovnosti trochu spletu, že v každém (i v tom našem, českém) matrixu lze hledat a spatřit malý dokonalý hologram (z každého matrixu lze teoreticky stvořit dokonalý hologram) – to ale nic ne(z)mění na tom, že i to je v podstatě (pozitivní) matrix. Naopak, v každém okamžiku následného vědomého bytí člověk sám (a jeho neustále koherentnější, protože disciplínou kultivovanější vědomí) začíná být a nakonec postupně i je hologramem, přičemž pak každý detail příslušného života a skutků vypovídá o celku. Protože cílem není osvícení, ale osvícené jednání. Pro jistotu nepadnutí do nějakého toho užitečného matrixu raději pro druhé.
