Nedivím se mnohým českým emancipovaným, vysokoškolskými tituly ověnčeným mladým ženám (a dokonce i maminkám), že podlehly všeobecně panující atmosféře nezbytného vysokoškolského vzdělání a zbožštění racionalismu: jakoby i u žen (kromě kultu mládí) začal všeobecně převládat samotný intelekt (a někdy danajský dárek vysokého IQ zdarma od rodičů a genů). Naznačím některé jimi nevnímané souvislosti.
Protože stále roste počet těhotných a maminek, které kouří, nebo je slyším jak vulgárně ječí do mobilu na své muže, a protože si mi další mladý hodný muž postěžoval, že ho opustila partnerka (a za poslední roky se to přihodilo nejen mně, ale i mnoha dalším), pokusím se znovu brblavě a prognosticky varovně (aby se tak nestalo) naznačit, jak moc je mi líto, že stále víc chytrých mladých žen ve víře ve všemoc svých titulů a nekoherentních znalostí zbrkle vyhání ze svých životů jak partnery, tak své původní (a stále někde ukryté) ženství.
Cik cak nabyté (ale životními zkušenostmi neustálené) znalosti totiž čerstvé absolventce v těhotenství ani u porodu nepomohou, protože navíc netuší, že existuje i jiný porod než nemocniční, a že povrchní znalosti jsou v reálném životě k ničemu. Když jsem před lety na přednáškách ženám citoval výroky slavných porodníků o tom, jak je právě v těhotenství důležitá vyrovnaná a optimistická (a na porod a děťátko soustředěná) psychika, a že z hlediska novorozence vůbec není důležité, jestli je čerstvě vymalováno, přihlásila se jedna v devátém měsíci, a chlubila se, že to ode mne již četla, a že před porodem odvolala instalatéra, zedníka a malíře… publikum jí zatleskalo, ale ona ještě dodala: Akorát si dodělám diplomku…
Taková mužsky vzdělaná mladá žena, když už výjimečně má dítě, si rychlopřečte příručku jak rodit nebo kojit, ale dělá pak zásadní a pro život dítěte celoživotní a zbytečné chyby: rodí rozumem (přitom příroda dělá, co může, aby v ženě racionalitu vypnula), a například kojí tak, že má dítě na levé ruce u prsu, ale pravou rukou (a úplně jinam než na dítě soustředěnou myslí) na klávesnici tabletu překládá odborný článek… Mnohé emancipované a vzdělané ženy navíc dnes nemohou počít, anebo potratí, protože jim nedochází, že jsou tak zaměstnány, že v sobě (ve svém časoprostoru) vůbec neuvolnily prostor, kam by se děťátko vešlo…
Jakkoli mimino vypadá, že je jen dokonalý stroj na sání a vyměšování, vnímá a nasává daleko víc, než se odvažují tušit i ti největší odborníci. Multitaskingově kojené dítě cítí, že mysl maminky je pryč, že je opuštěné, tedy nechtěné, a jeho nepřetržitě existenciálně stažený mozeček (dítě neví, že když si maminka na pár minut odskočí zatelefonovat, že to nebylo a není navěky: čas miminka je proklatě jiný než čas zdánlivě pečující a vše stíhající maminky) produkuje stresory, které následně zamezí vývoji některých v budoucnu tak postrádaných mozkových propojení a potenciálních struktur: dítě ostře vnímá, že je nechtěné.
Přitom několik vnímavějších a všímavějších prenatálních i dětských psychologů už dávno (u nás nejméně od dob profesora Matějčka) ví, že tak či onak nechtěné děti už v děloze trpí a cítí, že nejsou vítány (a nechtějí pít z prsu, často pláčí atd.). A vyrůstají z nich (a teď se omlouvám, že důsledky, ve snaze varovat, zjednodušeně smíchám na jednu hromadu) třeba egoisté, kariéristé a psychopati, nebo jen hyperaktivní a tedy tzv. zlobivé děti (neustále vyžadující pozornost jiných, když se jim již v době těhotenství nebo kojení pozornosti matky nedostávalo)… které v dospělosti také nebudou vědět a umět, jak věnovat pozornost svým dětem.
Přitom při troše googlové zběhlosti (kterou tyhle vzdělané ženy oplývají) se dá zjistit, že i mýtus bolestivého a krvavého porodu je jen mýtem, ba dokonce, jaký to paradox, že přirozený porod v intimitě domova (nebo v malém porodním centru jako doma, ideálně jen s asistentkou nebo dulou) může a měl by být nejen bezpečný, rychlý a radostný, ale dokonce i (s mnoha dalšími benefity jak pro rodičku, tak pro její dítě) orgasmický!
Intelektuálně, vzděláním a emancipací postižené (a tedy sebestředné) mladé ženy a maminky, jsou v manželství a partnerství překvapeny, že soužití nelze nastudovat. Některým ale past emancipace přesto dochází (ocituji norskou písničkářku Jenny Hval): Dostávat plat, vdát se, otěhotnět, bojovat za své místo na trhu, holit se na těch správných místech. Naznačuji, že se ženám, které si ani nevšimly, jak je vábí cukrátko, velký kapitalistický klitoris, nedivím, ale neomlouvá je, co se sebou a spotřebou svých mužů (u)dělaly a dělají. Důsledky jsou stále očividnější: Zpochybňování stereotypní ženské role není jen feministickým hlasem, ale spíše ironickým komentářem k vlastní situaci, specificky ženské, osobně prožívané, a přitom společensky podmiňované apokalypse (píše o Jenny i o jiných současných ženách recenzent alba Apocalypse, Girl B. Slavík, A2 2/16).
Ještě jinak, mnohé manažersky a racionálně život (vztah, dítě) pojímající ženy vítězí nad výzvami (sou)žití tím, že před nimi utečou, a nikdy se tak nenaučí skutečné moudrosti. Ostatně psal jsem také o rozdílu mezi vzděláním, a děláním…Mýlím se, když se obávám, že to vypadá, že čím vyšší vzdělání a čím více titulů, tím postupně méně ženskosti a pak i mateřskosti tyhle ženy nabízejí? Mýlím se, když předpokládám, že žena by měla svého muže v mnohém následovat (a nesnažit se předstírat, že si ví rady ve všem)?
Nedivím se jim, ale bytostně nesouhlasím s lehkostí, s jakou mnohé chtějí život jen brát a hrát… a evoluční zadání rodu (a druhu) odhodily na smetiště dějin (na stejné místo odhodili tradiční řemesla a vztahy komunisté, a víme, jak to dopadlo). Třeba se mýlím, když naznačuji, že tyhle ženy jsou dnes tak zaslepené svým tzv. vzděláním, že zapomněly, že (ve své jinakosti respektovaný a hlavně jimi chválený) muž často umí, co ony ne: moudře se rozhodnout (proto také celé věky nevěsty odcházely do rodin manželů, a jejich rodiny za ně dostávaly věna).
Přitom dnes ženy mají všechny potřebné informace a postupy, jak si užívat přirozené porody, hormonálně otevírající a upgradeující těla a mysli rodiček, a šťastné mateřství… aby pak jejich s respektem vychované a přirozeně zvědavé děti (holčičky) v dospělosti uměly pečovat jak o své děti, tak o své muže (a svět kolem)… a byly z podstaty svého znovu objeveného ženství i zdravé, spokojené a šťastné. Protože, opakuji, to žena dělá (vztahovou, rodinnou, sexuální) atmosféru v rodině (a rodina je základ státu, přece). Měla by…
P. S.: Seděli jsme se studentem v kavárně a povídali, když vešli dva vysocí velmi nakrátko ostříhaní cizinci, a s nimi (v bundě s malou vlaječkou s nápisem Canada) sportovně oblečená a jakoukoliv zkrášlovací metodou nezmalovaná, asi dvacetiletá světle kakaová míšenka (indiánského původu). Muži (včetně kavárníků) se k ní okamžitě a automaticky rytířsky chovali jako k dámě, protože ona dámou skutečně a vrozeně byla. Vědoma si své ženské přitažlivosti, brala všechny pánské ohledy samozřejmě, ale nikoliv pyšně či vypočítavě: byla přirozená. Sálala z ní nezneužívaná ženskost. Když se na moment zastavila před zrcadlem před toaletami, chvíli se vědomě pozorovala: ne kriticky nebo hvězdně, jako to dělávají mnohé Češky, ale v klidu, s přirozenou elegantní samozřejmostí kočky nebo gepardice. Cestou domů jsem pak s uznale obdivným úsměvem na rtech (a s díky za to, že takové ženy stále někde existují) opět zalitoval, že roky diktatury průměrnosti (socialismu) a dnes spotřeby, zábavy a vzdělání nedovolily českým ženám, aby byly neodolatelně ale nezmalovaně a příjemně ženské. Nedivím se jim, ale…
P. P. S.: O tom, že se vysoká inteligence a vzdělání může docela dobře sladit s posláním ženy a matky svědčí například, že výjimečně inteligentní maminka čtyř doma narozených dětí, ekonomka Markéta Šichtařová, právě zveřejnila svůj blog také o jednom zbytečném a nebezpečném posunu společnosti (mimo jiné týkající se i žen). Známe se a moc jí fandím.
Extra nášup ro masochistické šprtky: megablog
http://blog.baraka.cz/2015/02/zpusob-zivota-a-porodu/
