Pozitivních, nebo rozumných, protože osobně vyzkoušených a výsledky potvrzených metod šťastného a zdravého života teď a tady je málo, ale jsou. Stačí jen začít a hledat. Svědčí o tom úvodní rozhovor s Marianem Jelínkem. Že zázraky se dějí i v dnešní medicíně, vás snad přesvědčí rozhovor s českým lékařem Pavlem Nývltem, který prakticky potvrzuje jak zkušenosti šamanů, tak (Matemašte!) ještě i dnes oficiálními muzikoterapeuty a zvláště profesory hudby na konzervatořích rozčileně odsuzovaná a studentům citovat zakazovaná tvrzení (viz mé knihy Tajné dějiny hudby, Hudba jinak, Co je za hudbou) i o tom, že hudba léčí, ale ne ta naše. Jako třešničku na dortu si pak vychutnejte televizní rozhovor (z pořadu ČT 2 Uchem jehly) s psychiatrem Radkinem Honzákem, s jehož názory jsem zde už několikrát své čtenáře seznámil.
Marian Jelínek, hokejový trenér a bývalý osobní trenér Jaromíra Jágra připomíná, že držitelé Nobelových cen kdysi dostali dotazník, aby ohodnotili, co je dovedlo k jejich osobnímu úspěchu. Většina se shodla na tom, že jim jejich práce musí dělat radost. Pokud chce být člověk se sebou opravdu spokojený, bez radosti to nejde, ta je ten správný motor. A jak překonávat překážky? Hledat v nich smysl, najít smysl v jejich překonávání. Pokud za touto bariérou nalezneme smysl, který rozum a srdce přijme, v tu chvíli nezáleží na velikosti překážky, záleží na velikosti smyslu, který vidíte v jejich překonání. Cestu za dlouhodobým cílem lze vnímat jako neustálé překonávání a plnění nižších cílů. Ten, kdo vnímá i současný společenský tlak na výkon pozitivně a umí s ním pracovat, může z něj v konečném důsledku i těžit.
Štěstí je z určité části založeno na hmotných, racionálních parametrech úspěchu. Ale nelze říci, že vyšší příjem znamená automaticky větší štěstí. Matka Tereza řekla krásnou větu: „Nezáleží na tom, kolik toho děláme, nýbrž na tom, kolik lásky, opravdovosti a víry vkládáme do svého jednání.“ Štěstí je podmíněno emoční vazbou. Jak říká americký psycholog a přírodovědec Matt Killingsworth: „Lidé o něm někdy uvažují jako o něčem vzdáleném, co mohou získat až po letech tvrdé dřiny. Spojují si štěstí s konvenčními známkami úspěchu, jako jsou vyšší plat nebo velký dům. Shromažďujeme ale stále více důkazů o tom, že když prožíváme radost už během samotné cesty, úspěch se dostaví s větší pravděpodobností.“
Nedokážeme být šťastní, protože hledáme štěstí tam, kde není: ve vnějším světě. Štěstí se nachází v nás. Je to jakýsi stav našeho vnitřního prostředí a na podkladě tohoto stavu reagujeme na prostředí vnější. Roste blahobyt, v němž vyrůstáme a žijeme. Díky němu máme daleko větší možnost volby. Bohužel často volíme špatně. Nikdo nám nezakazuje se hýbat, nebo jíst zdravě.
Právě v době, když jsem tento blog připravoval, mi čtenář přeposlal link na rozhovor s jedním mladým a nepředpojatým lékařem, s textem: Už mnohokrát jsem se přesvědčil o pravdivosti vašich slov. Vždy mě to potěší. Říkávám těm svým nevěřícím Tomášům: vždyť Marek o tom píše už dávno. Ovšem obsah připojeného odkazu mne dnes nadchnul. Blahopřeji. Panu doktorovi Nývltovi, i jeho pacientům i já blahopřeji: udělali mi totiž všichni (čtenář i lékař a jeho zázrační pacienti) radost… hurá. Pana doktora cituji:
Teď jsem třeba pomohl dvacetiletému klukovi z Hodonína, který je vášnivým potápěčem. Dostal ale facku přes ucho a utrhl se mu ušní bubínek, což znamená konec s potápěním. Přišel zoufalý s tím, že má jet do Austrálie. Vymodeloval jsem mu speciální zvuky, které mu ránu vyhojily, a na základě působení zvuku se mu udělal bubínek nový. Je to první člověk na světě, který se po dvou měsících léčení potápí s novým bubínkem.
Každý lidský hlas je velmi individuální, zní v mnoha oktávách. Když si třeba někdo zlomí nohu, je hlas charakteristicky poškozený, byť to většina lidí nepozná. Speciální software, který používám, ale ano. Když zjistím, které frekvenční špičky jsou špatně, vymodeluji opravné tóny. Někdy to zní jako bručení vysokého napětí, jindy jako poškrábaná deska. Dobrý příklad je třeba právě kost. Je totiž známé, jaký má každá zvuk. Počítač mi vytvoří soustavu tónů, které když správně trefím a pošlu do těla, tak donutím všechny úlomky, aby se pohybovaly stejně. Hojení zlomeniny pak trvá třeba jen dva, tři dny.
http://www.denik.cz/regiony/rozhovor_nyvlt20090520.html=
Radkin Honzák je jediný mně známý český psychiatr, kterého život v socialistických medicínských kruzích (a blázincích) nezglajchšaltoval. Rád čtu jeho blogy, a proto jsem se zaradoval, když se objevil jako zpovídaný host v pořadu, který pravidelně sleduji (dva střídající se knězi v něm zpovídají své hosty). Poslechnout si zkušeného muže praxe, který neztratil (selský?) rozum, je osvěžující a nadějeplné. Kdy potkáte psychologa, psychoterapeuta a psychiatra, který tvrdí, že všichni žijeme v blázinci, že psychiatrie degeneruje a vůbec se nezajímá o duši, ale o diagnózu, a že člověk není hmota, ale soubor vlnění, které se nějak zdrclo?
Vychutnejte si tedy něco podobného, co tvrdívali buddhističtí a jiní duchovní učitelé, a co je dnes potvrzeno i současností: jsme to my, kdo vytváříme svůj svět, a děláme, co můžeme, až na to, že nám nedochází, že jsme evolucí naprogramovaní na život s luky a šípy v malých skupinách… a dnes si logicky nevíme rady s globalizací a mocí. Slyšet hlas košatě vzdělaného, zkušeného ale i selského rozumu, navíc poučeného současnými vědomostmi, o tom, co jsou skutečné příčiny lidského zmatku a neschopnosti řešit, co je třeba…
