Jsme zvyklí vysvětlovat úspěch talentem, houževnatostí, ochotou riskovat či myriádou dalších kvalit. Ty jistě osud člověka ovlivňují. Fatálně však podceňujeme, že jej řídí i náhodní vlivy štěstí. Vystuduje-li někdo vysokou školu, je nejvíce ovlivněn štěstím, že se narodil vysokoškolsky vzdělaným rodičům. Pakliže se dožije více než 60 let, měl štěstí, že se narodil v rozvinuté zemi. Je-li milionářem, neměl smůlu na porod v totalitním státě. Petr Houdek, Chodí štěstí dokola, LN 4. 6. 16
Politické a mediální elity se snaží vytvořit dojem, že v demokracii nejde o rozhodnutí většiny, nýbrž o hledání správných rozhodnutí a naznačují, že většina je příliš hloupá na to, aby správná řešení rozpoznala, natož sama našla. Zároveň zesměšňují „příliš jednoduchá“ řešení a vytvářejí dojem, že jedině to, co je složité, je také kvalitní. Poznání je podle nich alchymie, jakési tajné umění, které ovládají pouze vyvolení experti a jenom oni sami rozhodují o tom, kdo je expert a co je správné. Elity tak chtějí lidu přístup k moci zavřít hned na dva západy. Tvrdí, že v demokracii nejde o většinová, ale o správná rozhodnutí a to co je správné většina vůbec nedokáže posoudit. Tento přístup diskriminuje prostého člověka a především hodnotu praktického myšlení. Obojí je chybné. Hlavní důvod chybných rozhodnutí elit popsal již před mnoha lety Robert Michels. Podle jeho „zákona oligarchie“ mají špičky organizací sklon uskutečňovat vlastní cíle a často i pracovat proti těm, kterým mají sloužit. Michelsovy závěry platí i dnes. V evropských společnostech sice stále existují instituce a rituály demokratického vládnutí, ale ve skutečnosti je reprezentativní demokracie krok za krokem oslabována ve prospěch diktatury elit. Experti na všechno možné, skrytí za hradbou svého vědění, zákonů a často vykonstruované složitosti problémů vnucují společnosti „bezalternativní“ řešení a zbavují občany práva rozhodovat o svém osudu. Petr Robejšek
O dozvuky Silvestra a osahávání žen v Kolíně nad Rýnem se postaral profesor historie Baberowski, který na akademické půdě poznamenal, že cosi podobného se odehrálo pár týdnů poté v Murmansku, kudy proudí blízkovýchodní migranti mířící do Norska. Ale v Murmansku to dopadlo jinak, útočníci dostali od místních domorodců nakládačku. Zbyněk Petráček, Umíte se prát? LN 4. 6. 16
Po metylalkoholové kauze spotřeba alkoholu neklesla. Podpora společnosti je téměř bezmezná. Kolkování, nevíme, kam ty peníze jdou atd. Je to drahně let, když jsem poprvé oslovil pana – už tehdy prezidenta komory – Kubka s tím, jestli by nebylo vhodné alespoň část těchto prostředků věnovat na prevenci, případně na léčbu škod, které alkohol působí. Vůbec ho to nezajímalo. Kdo dokázal aféru využít marketingově, byli výrobci a prodejci. Ti říkají: Dávejte si bacha na to, co pijete, pijte ty naše. Rok 2012 měl vyvolat diskusi, zda není nebezpečné už jen to, že moc pijeme. Nejen to, že se otrávíme, oslepneme, ale to, co se děje běžně. Velmi zjednodušeně: vážná poškození nebo ta, která končí úmrtím, se týkají asi třetiny otrav metylalkoholem, u otrav etylalkoholem jsou to stovky lidí ročně, ne jednotlivci nebo desítky lidí jako u otrav metylalkoholem v roce 2012. Je tu ještě větší problém: řada reklam, které vidíme dnes a denně v televizi, jsou v rozporu s platnými pravidly. Reklama nemá být prvoplánově návod: když si dáte skleničku, jste okamžitě obklopen kamarády. Nebo bez toho nelze mít kamarády nebo holku. Petr Popov, primář kliniky adiktologie 1. lékařské fakulty UK
Jaký jsi k čertu fýrer, když si tvoji vojíni dokonce odpárali nášivky jako piráti somálští! Tvého vojska kainovského se nebojíme, na zemi i na vodě budeme se s tebou bíti. Jsi kuchař od Státní bezpečnosti. Stalin tě z řiti vytlačil. Hitler tě vykrmil. Jsi suchumský zloděj, gruzínský zločinec, jihoosetský kozičkář, celého světa klaun, Goebellsův výkrmek, vřed našeho brkouna! Ty trpaslíku napoleonský, nebudeš na Ukrajině ni sviní pásti. Polib nám prdel! Otevřený dopis kozáků Putinovi, v parafrázi slavného dopisu kozáků osmanskému sultánu ze 17. století, LN 4. 6. 16
Z asistované reprodukce se podle kritiků stal v Česku výnosný byznys, uvedla agentura ČTK. Více žen totiž rodí až po třicítce, kdy potřebují léčbu. K léčbě neplodnosti přijíždějí také cizinky, láká je kvalita i přijatelná cena. Čtyři desítky center v České republice provedou za rok na 30 tisíc léčebných cyklů. Část lékařské veřejnosti však chce regulaci byznysu, měla by se zavést kritéria k hodnocení kvality a úspěšnosti center. Zdravotní pojišťovny hradí ženám léčbu neplodnosti do 39 let věku, pak si ji platí samy. V pražském Ústavu pro péči o matku a dítě, který patří státu, dá samoplátce z České republiky a EU za cyklus 26 tisíc korun a ze zemí mimo EU 40 tisíc korun, za zmražení a skladování embrya 4000 korun, resp. 8000 korun. Příjemkyně darovaného vajíčka a spermie zaplatí 82 500 Kč a 115 tisíc korun. Dárci spermií dostanou 1000 korun, dárkyně vajíček 20 tisíc korun. Soukromé kliniky mají ceny podobné, celková částka pak závisí na počtu cyklů a na tom, jaké další metody a léky pro zvýšení úspěšnosti zařízení nabídne. „Za sedm léčebných cyklů jsem zaplatila kolem 100 tisíc korun, a to jsem ještě měla věrnostní slevu,“ řekla při příležitosti pondělního Národního dne neplodnosti jedna z pacientek. Oborem protečou ročně až čtyři miliardy korun.
Z legislativní produkce parlamentu, vlády i ministerstev si lze dělat legraci, pokud si třeba otevřete Sbírku zákonů a máte dostatečně hroší kůži, aby vám nevadilo, jakého šaška z vás dělá stát. Formou spotřebitelského zákona se ve sbírce dovíte, že obuví se rozumí výrobek určený k ochraně nebo pokrývce nohou, který má připevněnou podešev… nebo že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a každý to od ní může v právním styku očekávat… Na podobné nesmysly by bylo možno zřídit pravidelnou rubriku a herci žánru stand-up by už nemuseli hledat inspiraci nikde jinde. Karel Havlíček, Černá komedie zákonných opatření, LN 4. 6. 16
V minulosti vždy platilo, že když vám bylo nejhůř, pomohla rodina. To byl sociální systém od pradávna. Už v jeskyni to fungovalo. Dnes rodinu nahradil stát. Stará se o člověka už od prenatálního věku: Při porodu vás státní doktor vyoperuje, pak vás stát pošle do školky (ačkoli bez povinného ročníku školky lidé žili až do letošního přijetí nového zákona bez problémů), do školy, řekne vám, že musíte maturovat z matematiky, že musíte na kole nosit přilbu a tohle a tamto. Všude je vám za zády. Věcí, které musíme, je stále víc, na všechno je lejstro a úředník. Rodina ztrácí smysl existence. Sociální inženýři rodinu nahradili sociálními dávkami a institucemi. Ty se o nás mají starat místo rodiny. Vlastně už není potřebný ani vztah a láska, protože i oplození od neznámého dárce se dá koupit. Markéta Šichtařová, Vladimír Pikora
Existuje šance jedna ku miliardám, že toto je skutečná realita. Před čtyřiceti lety jsme měli dva obdélníky a tečku, dnes hrajeme realistické 3D simulace a miliony lidí hrajícími současně, a brzy budou hry k nerozeznání od reality. Pokud se civilizace přestane vyvíjet, může to být kvůli nějaké katastrofální události, která ji vymaže. Takže buď vytvoří simulaci nerozeznatelnou od reality, nebo zanikne. Žijeme ve videohře… Elon Musk, vizionářský výrobce elektromobilů Tesla i raket SpaceX. LN 6. 6. 16
