Rok 2016 nepřeje logice a zdravému úsudku. Daňoví poplatníci na obou stranách atlantické louže mají chuť vypráskat své elity, které nedokázaly ani kontrolovat záplavu imigrantů, ani zkrotit bankovní systém, ani spravedlivě zdanit giganty, jako je Google, Apple, Amazon a Facebook. Chtějí teď dát příležitost někomu, kdo stojí (nebo se dělá, že stojí) mimo zavedený systém a mohl by ho teoreticky napravit. Zahrávají si přitom s ohněm, z pohledu mnoha ekonomů vyloženě páchají harakiri. Anastázie Harris, která od roku 2000 žije ve Velké Británii, LN 16. 6. 16
A pak tu máme hezký příběh pro ty, kteří si myslí, že veškerá lidská mysl se nachází mezi ušima a dál ne. Ta studie se odehrála před třiceti roky na jedné zubní poliklinice v Německu, tehdy západním a kapitalistickém. Badatelé se rozhodli, že budou testovat účinky analgetika fentanylu, placeba a naloxonu po vytržení zubu moudrosti a že v přísně zaslepeném uspořádání (nikdo neví, co v které tabletě je) dostanou pacienti jeden ze tří možných preparátů: fentanyl, placebo, nebo naloxon, přičemž budou seznámeni jen s tím, že dostali buď placebo, které může, ale také nemusí jejich bolest zmírnit, nebo naloxon, který může, ale nemusí jejich bolest zhoršit a po zákroku vyplní dotazník se škálou, jak jim přípravek zabral a ovlivnil bolest. Miluji studie sestavené systémem „podraz“ a tahle mezi ně patří. V obou částech totiž pacienti nedostali nic jiného, než placebo, tedy dle definice látku inertní, která žádné reakce v organismu nevyvolává. Studie se jmenuje: Očekávání klinických lékařů ovlivňuje placebovou analgezii a byla otištěna v časopisu Lancet. Dosud nebyla spolehlivě zodpovězena otázka, kudy a jakým způsobem pronikla do pacientské skupiny informace o tom, co si lékaři slibují od podaného léku. Praktická aplikace této vědecké pravdy pak spočívá v tom, že pokud někomu podávám lék, kterému sám věřím, přidávám (kolik asi procent?) na jeho klinickém účinku. Americký lékař a přední představitel lékařské etiky Jay Katz v roce 1984 napsal: „Lékaři i pacienti by se měli postupně naučit, že placebo je integrální a neoddělitelnou součástí lékařské praxe, že je základem jejího umění a povýšením její vědeckosti.“ Radkin Honzák
Já jen říkám, že když to věda ještě nezná, neznamená to, že to neexistuje. Jsem přesvědčen, že určité energie v nás a kolem nás existují, přestože o nich fyziologie zatím neví, a ovlivňují nejen naši mysl, ale i naše vnitřní prostředí, například z hlediska hormonálního a podobně. Marian Jelínek, LN 26. 3. 16
Nezapomeňme, že hlavní silou v Rusku od carských dob přes Stalina po Putina je politická policie. Putin pracoval u KGB už v dobách, kdy její šéf Andropov zakládal v Československu Prognostický ústav. Stará láska nerezaví. Tomáš Halík v rozhovoru s Přemyslem Houdou pro LN 18. 6. 16
Zavírat oči před moderními technologiemi nemá smysl. Nemají ale sloužit jako sofistikovaný digitální obušek v rukou estébácky myslících politiků a úředníků. Těm stále uniká, že jejich hlavním úkolem není mít totální kontrolu nad životy lidí. A že jím není ani vysát a prohnat státním rozpočtem co nejvíce peněz. Zjednodušují život sobě, primární není úspora času lidí, ale lepší kontrola a víc povinností pro podnikatele. Miroslav Cvrček, Reflex 24/16
Každoročně maturuje téměř 70 procent populačního ročníku. Zkouška by měla probíhat v souladu se školským zákonem, ale neprobíhá. Testy státní maturity zkoušejí žáky z učiva, z něhož je stát zkoušet nesmí. Stát tím nezákonně diskriminuje maturanty z těch škol, na nichž takové znalosti a dovednosti nepatří k oficiálnímu vzdělání, případně k povinnému probíranému učivu… Nejzávažnějším porušením školského zákona je podle našeho názoru zásadní omezení plurality vzdělávacích postupů. Hrubé selhání státu, O. Botlík, O. Hausenblas, B. Janyš a další, LN 16. 6. 16
Blázinec, vzdychne s nadsázkou trvalý obyvatel města i jeho občasný návštěvník uprostřed mumraje ulic, uliček, bulvárů a rušných náměstí. A možná ho přitom ani nenapadne, že mezi obyvateli měst skutečně žije vyšší podíl duševně nemocných než mezi lidmi na venkově. Podle některých studií čelí městské obyvatelstvo například o 28 procent vyššímu riziku vážných poruch nálady než lidé žijící mimo města. Také schizofrenie je ve městech hojnější… Významně se promítá život v městě do duševního vývoje dětí. Potvrdila to nedávná studie týmu pod vedením Candice Odgersové z Dukeovy univerzity v americkém Durhamu a Helen Fisherové z londýnské King’s College publikovaná ve vědeckém časopise Schizophrenia Bulletin. Do studie bylo zařazeno několik tisíc britských dětí. Některé strávily dětství jen na venkově, jiné vyrůstaly pouze ve městě. Další vyměnily město za vesnici nebo naopak. U dětí narozených a vyrůstajících ve městě se vyskytují příznaky duševní poruchy dvakrát častěji… Negativní vliv městského života na naše duševní zdraví se zdá z evoluční perspektivy celkem zákonitý. Jaroslav Petr, Proč jsou města docela šílená
V Česku pořád dominuje chemoterapie, což je zastaralý způsob. Existuje studie, která dokázala, že chemoterapie vytváří nové rakovinné kmenové buňky. Některé za bije, ale jiné vytvoří a ty se pak určitým způsobem aktivizují. Čeština pro to má krásné slovo, on není vyléčen, ale zaléčen… Když je příjem VZP větší, než mají Škodovka a ČEZ dohromady, je pod vlivem mnoha tlaků a jak má plnit nezávislou roli? Pak rozhoduje lobby firem, jenž ze systému jen odvádějí peníze. Principem jejich politiky je vydírání, nátlak a korupce. Kdybyste jim chtěl aktivně konkurovat, musel byste převzít stejné zbraně. MUDr Jan Šula, Vybrat si svou cestu II, Reflex 23/16
Nevyléčitelně nemocný by měl mít možnost svobodně se rozhodnout ve věci, která se týká jen jeho a které nikoho jiného na ničem nekrátí ani nepoškozuje. Není majetkem někoho jiného, kdo by za něj měl právo tuto věc rozhodovat. Jiří Zlatuška o eutanazii, LN 14. 6. 16
Kdyby Kafka ještě žil, zaručeně by pracoval v Evropském parlamentu – pro své absurdní romány by nemohl získat lepší inspiraci… Ti starší muži v kvádrech a ty straší upjaté ženy, to jsou většinou poslanci EP, lobbisté nebo různí úředníci. Mladé holky, to jsou jejich asistentky, po pěkných holkách je velká poptávka zvláště mezi ošklivými chlapy. Mladší pánové v drahých oblecích jsou většinou asistenti poslankyň… Britský prozaik Stephen Clarke, Evropská unie?Merde! Reflex 24/16
Neustále se šíří legendy o odvážných podnikatelích, kteří začali od píky a někam to dotáhli. Nejraději touhle vyprávěnkou tluče střední třída po hlavě třídy nižší. Snaž se, makej, vypracuješ se. Hrdinové těchto příběhů přitom většinou neriskují a ve výsledku ani nepracují. Maká za ně kapitál, který „nebojácně“ investovali z rodinné pokladny. Makají za ně zaměstnanci. Makají za ně děti. Kontrolu nad světovým bohatstvím pak předají další generaci a ta zase té následující. Volný trh byl přetvořen na bedlivě střežené území rodinných a jiných klanů a jejich monopolů. Nejedná se přitom o chybu, ale o nejvlastnější rys kapitalismu. Onen vzrušující vesmír plný příležitostí k úspěchu je zkrátka předem zabrán těmi, kteří se jako úspěšní už narodili. Jako byste hráli ujetou verzi hry Monopoly: kamarád dostane hned na začátku Václavák, Pařížskou a čtyři banky. Vy dostanete figurku z „Člověče, nezlob se“ a jojo, se kterým si máte jít blbnout na chodbu. Zkuste se pak „vypracovat“. Lukáš Senft
