Opakované pády říší a civilizací, a naivní nepoučitelnost, s jakou národy a poctiví tiše a ochotně sedají na lep ideologiím, demagogům a křiklounům, to jsou také příčiny zdánlivě demokratických změn, které se lidu nelíbí, a s křížkem po funuse se diví a reptá. Copak jsme historicky opravdu tak snadno zmanipulovatelní populistickými podvádějícími šíbry i špatně nastaveným zkostnatěným systémem? Nezadržitelný vzestup diktátorů, volby v ČSR v roce 1946, volba Zemana, i současný brexit svědčí o neřešitelnosti lidských problémů stávajícími metodami. Jak dlouho ještě bude třeba opakovat zkušenost druhý den šokovaných Angličanů, kteří netušili, co jejich laxnost, lenost či naivní nepoučitelnost namíchaná s emocemi dlouhodobě způsobí? Pálí nás tu v západní Evropě dobré bydlo: zlenivěli jsme. Kdo se nepoučí ze svých brexitů, musí si je stále opakovat.
„Abych byl upřímný, jsem trochu v šoku. Překvapilo mě, že jsme hlasovali pro odchod. Netušil jsem, že se to může stát a že bude na mém hlasu tolik záležet. Měl jsem za to, že zkrátka zůstaneme,“ prohlásil zaskočený Adam. „Rezignace Davida Camerona mě upřímně vyděsila a mám docela obavy z období nejistoty, kterým teď budeme procházet,“ doplnil mladý muž se severozápadní Anglie. Podle novinářky, která vysílání BBC z Manchesteru připravovala, se podobných odpovědí mezi hlasujícími pro brexit sešlo víc. „Většina nám řekla, že se dnes probudili s myšlenkami: ‚Co jsem to udělal‘ a ‚Nečekal jsem, že Spojené království opravdu odejde,‘“ napsala. Poměrně dost lidí mi včera říkalo, že volí ‚opustit‘, aby ‚setrvat‘ nevyhrálo s příliš velkým rozdílem,“ konstatoval rovněž na Twitteru konzervativní poslanec Gavin Barwell, který v parlamentu zastupuje londýnský okrsek Croydon.
Jak dlouho ještě budou muset lidé tu či onde šokovaně zjistit, že netušili, co způsobí svou tzv. demokratickou volbou? Nebo než zjistí, že demokracie (dnes spíše partokracie) už hezkých pár let prostě nefunguje, také protože svět se radikálně změnil? Nebo že zahrávat si s volbou jednoho aby nezvolili druhého je přílišné riziko? Čím je doba složitější, počítače a mobily výkonnější, tím jsou obyčejní lidé naivnější, tím povrchněji a zmateni emocemi (ne)myslí a tím snadněji jsou médii davově zmanipulovatelní. A tím víc jsou voliči všech zemí pasivnější a politici nezodpovědnější (rozuměj: nikomu se, kromě svých kariér, za své lži a manipulace, případně prohry a pády bank a ekonomik, nezodpovídají).
Finanční chaos, ekonomická krize, pravděpodobné odštěpení Skotska a možná i Severního Irska. To se toho chlapcům za jediné dopoledne podařilo dosáhnout docela dost. Nezapomínejme, jak libra padá a hodnota akcií klesá, že tohle celé referendum vyhlásil David Cameron jen proto, aby neutralizoval Nigela Farageho a své vlastní konzervativní extremisty. Veřejnost žádné referendum nepožadovala - on ho ale stejně vyhlásil, jen v zájmu interní správy své vlastní strany. Rozhodl se hazardně riskovat budoucnost Británie i Evropy jen proto, aby posílil své vlastní stranické postavení. Se vším sebevědomím příslušníka absolventů soukromé školy v Etonu si myslel, že vyhraje. Namísto toho způsobil takovou spoušť, že její důsledky nás budou postihovat léta a naruší desítky milionů životů po celé Evropě.
Být občanem a užívat si občanských svobod (či demokracie a vlády lidu) znamená nejen vybírat výhody, ale také neustále dávat pozor, aby se z nich nestaly nevýhody. Ohánět se v Česku spravedlností a právem, když soudy trestají ne zloděje, ale ty, kteří se jim snaží bránit, je právě tak naivní jako volit po druhé Klause a teď nedejbože i Zemana (rozuměj: pasivně jim dovolit pomocí lží a politických kamarádčoftů znovu hrát jejich hry na moc a protislužbu) a po několikáté zvolit i věčného poslance experta Marka Bendu. To, co se stalo v Anglii, není omluvou pro nás, kde zatím zuří válka policajtů proti svému prezidentovi, poslanců proti jiným poslancům, státních zástupců proti tzv. policejní reformě, která ačkoliv nespatřila světlo světa, už jí vystavil ministr vnitra Chovanec bianco šek. A dějí se další věci nepřípustné ve fungující demokracii, přípustné všem v demokracii nezažité. A nade vším jako deus ex machina pluje prezident Zeman. Je známo, jak dovede z vařené nudle vyždímat cokoliv, co podpoří jeho cíl nepanovat, ale fakticky vládnout, napsal Jiří Hanák (Dvouocasý banán, LN 25. 6. 16)
To, co se nyní stalo ve Velké Británii, mi připadá naprosto neuvěřitelné. Část vedoucích politiků této zajisté úctyhodné demokratické země zcela iracionálně „hodila vidle“ do projektu evropské integrace. Nechci si ani domýšlet, co všechno by se mohlo stát, kdyby se naplnily obavy, že „brexit“ je prvním krokem k rozpadu EU, jací lidé by se mohli v některých zemích dostat k moci, jaké dřímající běsy by to mohlo opět probudit k životu, ví i imunolog Václav Hořejší
Ano, i naši (traumaticky porození, nevzdělaní, netolerantní a závistiví) politici a maršálové, poslanci na věčné časy a lobbisté, fotbaloví bafuňáři, ředitelé betonárek a šmejdi všech druhů si, jako šimpanzi ve skladu nabitých a nezajištěných pistolí, hrají se sirkami moci. Je to odvěký problém, jenže nikdy jednotliví aktéři neměli takovou příležitost neopatrně spustit (dvě světové války a dnes i) globální katastrofu… Že by nějaké nouzové řešení přece jen existovalo?
Petice, v níž Britové na internetu vyzývají k uspořádání nového referenda o členství země v Evropské unii, má už více než 3 miliony podpisů. Britští poslanci jsou tak donuceni alespoň zvážit debatu na toto téma, poznamenala agentura Reuters. Hm, ale to si měli rozmyslet, než referendovali.
Jak tedy? Jinak! Jako na počátku roku 1990: vypustit stávajícím kaprům všechny rybníky, najmout mezitím zahraniční (a v zahraničí vystudované a podnikající české) úspěšné mladé (bankéře, ministry, manažery)… A zavést i v politice a státní správě (ale i v soudnictví) trestní zodpovědnost… mluvil jsem o tom a psal v samizdatu v 80. letech min. stol. (a asi přes mimikry indické hudebnosti dobře, jinak by mne StB nedala zavřít a odsoudit). Hned po sametu jsem si na vlastní kůži ověřil jak chutná politická moc (byl jsem do prvních svobodných voleb kooptován jako radní Prahy 2), a naposledy jsem navrhoval řešení např. v roce 2006.
Přitom všichni mají máslo na hlavě, ne že ne. I mýtický Brusel se chová, jako jeho vedoucí typy, arogantně, jedná buď zbrkle nebo nejedná vůbec. A nedochází jim, všem zúčastněným i jejich současným i budoucím obětem, že dokud si neuklidí v hlavách oni sami, nedokáží uklidit ani Evropu či svět. Už 2600 let (po Buddhovi, probuzeném) se lidstvo, až na vzácné výjimky (které většinou jejich současníci vyhnali či ukřižovali), nedokázalo probudit z iluzí, že život je něco daného, neměnného. Přitom jej každý dnes a denně vytváříme svými činy, ale i myšlenkami.
Apokalyptický jezdec od ATEA
Za to, že až na výjimky byli a stále jsou lidi naivně nepoučitelní, a akce neschopní, už půl života nemůžu… (skutečné příčiny marně naznačuji už tři a půl dekády). Takže dnes už se dalším evropským, světovým i individuálním minulým i budoucí brexitům jen uchechtávám (neberu si to prostě osobně): vždyť jsem vám to říkal…
