Bohatství činí lidi amorálnějšími. Existuje řada důkazů, že movitější lidi v porovnání s těmi chudšími v průměru častěji lžou, podvádí. Zdá se, že peníze skutečně nemají na lidskou morálku příliš dobrý vliv A nemusíte je ani vlastnit. Hned několik experimentů prokázalo, že pouhá myšlenka či pohled na ně dělají člověka sobečtějším… Člověk, který po nějakou dobu hleděl na peníze, častěji lhal, aby se k nějakým dostal. Funguje to i u malých dětí. Peníze navíc člověka činí odtažitějším a uzavřenějším. Lidé, kteří myslí na peníze, pečlivěji skrývají své emoce. Tedy ti, kteří chtějí být empatičtí, pomáhat druhým a více se socializovat, by se myšlenek na peníze a fyzického kontaktu s nimi měli vyvarovat. Petr Kain (Myšlenky na peníze, LN 8. 9. 16).
Pravděpodobně právě relativně nízká míra občanské angažovanosti vede politické strany k tomu, že páchají dokonalý podvod na občanech. Kdyby totiž tato společnost byla angažovaná, těžko by si dala vnutit politiku postavenou na vykonstruovaném tématu, které nemá s lokální politikou nic společného a které ani na národní úrovni není vpravdě tématem, jako velkou politickou spekulací. I kdyby skutečně ČR hrozilo nějaké bezpečnostní riziko vyplývající z imigrace, jakože k tomu neexistuje jediný hodnověrný předpoklad, jak budou tento problém řešit krajská zastupitelstva? Vážně jsou občané v této zemi tak negramotní, že jim tento průhledný a scestný politický marketing nevadí? Pokud to tak je, máme vážný problém. Znamenalo by to, že nejsme schopni identifikovat ani základní problémy, kterým se zabývat, natož abychom našli jejich správná řešení. Místo toho si nejprve necháme vnutit vykonstruované simulakrum a poté hledáme někoho, kdo nás před ním zachrání. Lze se pak divit tomu, kdo tuto zemi politicky reprezentuje? Bohumil Kartous
To, co v rámci připravované reformy práce z domova připravuje vláda, je pokus o atentát na českou vzdělanostní ekonomiku. Premiér i ministr pro vědu by měli vytáhnout hlavy ze zelí. Navrhovaná reforma buď firmy přinutí obcházet zákon, nebo zrušit benefit komplet, nebo, což b y vláda jistě chtěla nejméně ze všeho, firmy začnou převádět své doma pracující zaměstnance na švarc systém. A to se možná probere i ministr financí. Petr Kamberský (LN 8. 9. 16)
Elity vysvětlují společnosti, co se děje, a zároveň určují, jak s tím má zacházet. Nárok na pravdivost svých názorů odvozují převážně od toho, jak se co vyjádří. A když jsou zvolena „správná“ slova, tak je správná i výpověď. Za závojem utkaným ze vzletných pojmů se proto často skrývá chybná analýza a neuskutečnitelný požadavek. Pár příkladů floskulí pravdy: je naší morální povinností pomoci; cílem je sjednocení národů; jde především o mír; dodržujme svobodu náboženství; hlavně buďme solidární; rovnoprávný je kdokoliv s kýmkoli atd. Něco takového by geologovi nebo fyzikovi samozřejmě neprošlo, ale sociálněvědní inteligence si myslí, že to dělat lze. Proto nemá potřebu mluvit se společností, nýbrž o to důrazněji ke společnosti; stylizují se tak do role misionářů dobra. Mediální a akademická inteligence v drtivé většině odmítá referendum, protože by tak ztratila moc. Celospolečenské debaty nebo dokonce rozhodování o tom, co je správné, se bojí jako čert kříže, protože by se třeba zjistilo, že většina jejich argumenty za pravděpodobné nepovažuje. Chtějí rozhodovat „najisto“ bez vměšování obyvatel, protože i bez nich ví, co je správné. Typický intelektuál se neptá, má-li pravdu on, nebo průměrný občan. Petr Robejšek
Kožení centrální bankéři, úředníci bez barvy, vez vztahu k té či oné firmě, se za peníze, které si sami tisknou, stávají největšími akcionáři. Jestli ne tohle, pak co je koncem kapitalismu? Lukáš Kovanda (Jak se vraždí kapitalismus, Reflex 36/16)
Mimořádné zážitky vás učiní šťastnějšími, což však neodpouští a dávají to najevo ostatní. Výzkumy naznačují, že v prostředí obyčejnosti výjimečnost rychle zhořkne. BMC EvolutionaryBiology, 2014
Inovativní filosofie nahrazuje spekulativní materialismus. Padlo někdejší přesvědčení, že svět můžeme cele pochopit lidským myšlením. K přijetí téhle filosofie je potřeba se vzdát egocentrismu a uvědomit si, že nejsme centrem všeho. Skrze antihierarchické myšlení můžeme zkusit přemýšlet o světě za hranicemi lidské existence. LN, Susanne Steifler, 20. 8. 16
Potravinářský průmysl se snažil víc než půlstoletí penězi ovlivňovat vědu o výživě a zdravotnictví, tvrdí nová studie kalifornských výzkumníků. Vědci z Harvardu podle ní zkreslili fakt, že konzumace cukru má nějaký vliv na kardiovaskulární nemoci. „Cukrovarnický průmysl si chrání své zájmy velmi sofistikovaným způsobem. Je ohromující rozkrývat různé způsoby, kterými ovlivňují veřejnou debatu. Jejich škála je pravděpodobně mnohem větší, než si dokážeme představit.“ Není to poprvé, kdy se našly důkazy o spolupráci cukrovarnického průmyslu a vědců zabývajících se výživou. Autoři zmíněné studie z kalifornské univerzity už dříve objevili, jak se právnické skupiny pokoušely ovlivňovat doporučení amerických federálních orgánů v boji proti zubnímu kazu. O ovlivňování reality se potravináři snaží stále. Letos v červnu se například provalilo, že americká Státní cukrářská asociace spolupracovala s odborníkem na výživu z Louisianské státní univerzity. Ten měl dospět k závěru, že dva chlapci, kteří jedí cukr, jsou štíhlejší než dva jiní, kteří se cukru vyhýbají.
