Jednou se jeden mnich zeptal mistra: Jaké je tajemství úspěšné cesty k osvícení? Pozornost, odpověděl mistr. A čím mám začít? Pozorností. Jinými slovy, roztěkanost pubertálního opičáka, pardon, homo sapiens, a neschopnost vydržet u nějaké činnosti delší dobu, rychlý střih pohádek a netrpělivost žen se svými muži, to a mnohé další jsou důsledky ale i příčiny nedostatku pozornosti. Učíme se to od dětství. Třeba učitelky sledují své dospělácké cíle, také protože to tak do nich na škole nalili, a chtějí mít z dětí malé dospěláky. Přitom když dítě něco baví, dokáže vnímat cokoliv na 100 %. Kočka nebo pes v rodině jsou totiž také dokonalí učitelé zenu. Každý problém (a řvoucí šéf) je učitel. A čím jsou problémy (výzvy, anglicky challenge) větší, tím vyšší laťku k překonání a trénovaní většího úsilí nám nabízí. Pojďte si přečíst něco alternativně jiného o historii českého aktivního zenu, o výhodách zenu a pozornosti, o bdělém vědomí, o našich křivých posezech a postojích, a několika metodách, které jsou stále klubem skeptiků komentovány jako šarlatánství, ale ony fungují.
Mějte ale na mysli, že pokud bych s vámi mluvil, mohl bych reagovat na drobné grimasy a často i ještě nevyslovenou otázku, zatímco takto, když jen čtete, každou desetinu vteřiny nevědomě spouštíte roky trénovaný systém negativních námitek – pokud však zapojíte trpělivost bez dychtivě uspěchaného úsilí, a klidně pak budete rozklikávat další blogy náhodně, často najdete souvislost, která by vám jinak, v běžném modu čtení, unikla. Tahle čtenářská pozornost má tu výhodu, že člověka nakopne text klidně dvacet let starý. Blogy nejsou detektivky, články pro ženský časopis, buďte proto jaksi racionálně rozmlžení, jakoby v transu, ale především otevřeni čemukoliv. Nepoměřujte se, nesoutěžte a už vůbec nesoupeřte, jen se případně nechejte inspirovat. Varovné věty berte jen varovně, ne jako kritiku. V každém blogu je, věřte zkušenému, pro každého čtenáře to, co nejvíc potřebuje…
Naznačuji, že bez trpělivé umanuté a často (z hlediska současné roztěkanosti a netrpělivosti) relativně těžké práce to nepůjde. Tak jako je při zazenu třeba JEN celé měsíce a někdy roky trpělivě mozek zvykat na stav, kdy člověk čistí a rovná neustále rozbouřenou hladinu mysli, aby se někdy v záblesku prozření každý kóan či každá sebesložitější situace odzrcadlila taková, jaká je, i tento systém blogů a odkazů ne náhodou tak vypadá, ale opravdu je složitý: je třeba všechno pomalu pročíst, aby se pravda, řešení rébusu, zjevila v nějaké krátké větičce, v některém jiném kóanu či blogu, ve své pádné jednoduchosti. Jako s osvícením: nepomůže chtít a usilovat o dosažení osvícení, ale pokud se trpělivě a dlouhodobě soustředíte na práci na tom, co právě děláte na 100 % (zazen, kinhin, kóan, umývání misky nebo zametání cestičky v klášteru), a netřepete se netrpělivě očekáváním, kdy už to osvícení přijde, protože i tady cesta je cíl, pak řešení (kóanu, smyslu života) přijde jakoby samo.
Vzpomínám na černobílé změti čar v měsíčnících mého dětství: člověk musel ten zmatečný obrázek různě natáčet a převracet, aby pak náhodou objevil třeba obrys ptáčka. Od té doby pak ptáčka uviděl snadno, pokaždé. Jakmile vám na hladině mysli naskočí řešení kóanu, už jej (tak jako na slastně skokové propojení mnoha částí mozku) nezapomenete a jste schopni jej variovat a užívat si prozření: jak snadné to je, když už je to rozřešeno! Pokud by nám nescházela pozornost, pokud bychom ji trénovali od mládí, jistě bychom si ve většině případů správného řešení a vhodné reakce všimli(y). I umění nacházet souvislosti se dá trénovat: jako v životě… a i v téhle oblasti se lze dočkat jistého zadostiučinění (dávám si pašáka).
Měl jsem sebou na čtení první Baraku, napsal mi student z dovolené, četl ji průběžně. Posílám Vám megapochvalu za obsah, formu i načasování. To bylo nejlepší. Je vtipné když student v létě 2017 dostává v přesném pořadí odpovědi formou textů ze zimy 1996. Magická místa, poutě, hudba pro duchovnost, rituály, pomoc světu. Hezky se to zarámovalo. Děkuji.
Jakmile se člověk naučí číst pozorně, a mezi řádky, nebo třeba pomocí vlaštovky či jiné virgule zjišťovat negativní zóny, a nacházet (v textu, ale spíše v mysli) ale i v krajině očím a racionalitě skryté dutiny a jeskyně, rozuměj, souvislosti a významy, a rozeznat dobře či hůře umístěné kostely (nebo důvod, proč adršpašské skály vypadají, jak vypadají), spousta záhad přírody a vztahů (anebo důsledků traumatických porodů) je najednou přehledně jednoduše vysvětlitelná (viz dále tzv. siddhis). Jakmile procvičíte a uvolníte dogmatické pasti myšlení i dalšími pravohemisférovými disciplínami (např. mantry, tibetský běh nebo objímání stromů, kreslení levou rukou, u žen přirozený a nejlépe orgasmický porod), je i (roz)řešení každého dalšího kóanu, nebo individuálního smyslu či detailů života, snadnější. Ono totiž i řešení kóanu či životního problému tu bylo odjakživa, i třeba před lety, ale mysl nebyla připravená, tedy, lépe napsáno, byla příliš zaměstnaná vším co bylo a co by zítra mohlo být, a tedy postrádala pozornost (umění všimnou si).
Zahlédnutí buvola
Poslouchám ptačí zpěv za mírného vánku na břehu řeky.
Slunce svítí a jemně hřeje. Jak zelené jsou vrby v říčním příšeří!
V této jasné a klidné náladě, bez strachu, zármutku a velkých přání se žádný buvol neskryje.
Žádný malíř nevystihne jeho široké nozdry a mohutné rohy.
Když zaslechneme zpěv, můžeme zjistit, odkud přichází. Zdroj nalézáme po hlasu a zurčením se projevuje pramen.
Když spojíme rozvážnou mysl se všemi pěti smysly, brána se otevře a vkročíme dovnitř.
Skutečná pozornost je jemná a celistvá, je jako dech sdílený se všemi tvory, připomíná sůl rozpuštěnou ve vodě anebo barvu v barvířově lázni.
Ani nejmenší věc není od nás oddělena, ke všem je stejně blízko.
http://blog.baraka.cz/2010/04/tricet-let-ceskeho-zenu/ megablog
http://blog.baraka.cz/2010/08/a-zase-ta-pozornost/
https://marek.blog.respekt.cz/vyhoda-zenu/
https://marek.blog.respekt.cz/proc-funguje-proutek/
https://marek.blog.respekt.cz/nakrivo/
http://blog.baraka.cz/2015/08/vnejsi-a-niterne/
http://blog.baraka.cz/2012/03/duchovnost-resi-vse/
