Jako alternativní a posledních dvacet let spíše new age hudebník a hudební publicista jsem samozřejmě tehdy před osmi lety chtěl v USA zjistit, jak si tam vede můj oblíbený druh hudby.
Dva větší články na téma mého setkání s hudbou, která léčí a Harmonizuje, vyšly v Barace č. 8 (viz níže). Mezitím jsem sehnal i Další šengy, zažil zvuk dalších tisíc tibetských mís a činelků (přítel Na zálohu odebíral celé přepravky právě došlých mís od velkoodběratele. A měli jsme tak možnost ponořit se do jejich zvuku daleko více, snad Téměř tak jako přítel Mitch v USA), zahrál si a byl posluchačem na dvou Ročnících Alikvotních festivalů, zorganizoval další nádherné koncerty Zpěvu manter s Henry Marshallem (Američanem, žijícím v Amsterodamu) a Jeden s Devou Premal a Mitenem, napsal a vydal knihy na toto téma (např. Tajné dějiny hudby a Hudba jinak) a několikrát si zahrál v Akusticky dokonalých kostelech (nezapomenu na ten v Klatovech, kde je dozvuk osm vteřin, takže obvyklé hudební soubory a pěvecké sbory tam Nezahrají, ale pro mísy a steel drum a alikvotní zpěv je to přímo ráj) a kdykoliv jsem na šengy zahrál (mám je většinou s sebou vždy, ale hraji jen někdy, když cítím, že si to účastníci semináře zaslouží a že to potřebují: je to vždy neuvěřitelně silná a transformativní Záležitost).
Zvuk pro pokročilé
>
Už když jsem před odletem do USA balil svých osm tibetských mís, věděl jsem, že to je ani ne tak pro to, abych tam někomu dokázal, že o tom něco vím, a že na to umím hrát, ale že to bude jakási imaginární vstupenka k nějakému zajímavému setkání. Hned první týden jsme pak ve Washingtonu v knihkupectví u Barnesa objevili již zmíněný dvouměsíčník Pathways, se spoustou pozvánek a inzerátů jógy, meditací, škol Montessori atd., a v obchodě se zdravou výživou pak menší, ale podobný plátek, kde jsme našli inzerát na víkend s tibetskými mísami. Navíc se ukázalo, že se seminář bude konat v jógovém centru na ulici, kam se dalo od našeho bydliště dojít za deset minut pěšky. No jen si to představte – letíme přes čtvrt světa, bydlíme v Georgetownu, tamtéž najdeme inzerát na seminář a ten se koná ne někde ve Virginii nebo v Marylandu, jako většina jiných seminářů, ani ne někde v centru hlavního města USA, nebo na druhém konci této megapolis, ale jen o pár ulic dál. Náhoda? Synchronicita?
Dva dny předem jsme si to tam šli okouknout, abychom věděli, kde to bude, a nechali jsme tam pro organizátory jistě velmi exotický vzkaz o dvou českých novinářích, kteří by se semináře moc chtěli zúčastnit.
V sobotu jsme se tedy i s mísami a fotoaparátem dostavili na místo. Ani ve Washingtonu asi lidé netuší, o co přicházejí, když možnost doteku s vibracemi, kvůli kterým vznikala různá náboženství, míjí, a tak přišli jen dva účastníci semináře. Jenže s námi jsme byli už čtyři. Mitch Nur se svou přítelkyní a partnerkou, napůl indiánkou z kmene Čerokí, napůl tibetskou buddhistkou, ale především šamankou, která si říká Two Horses Running, tedy Dva běžící koně, vystavili svou sestavu tibetských mís, zvonků, činelů a shangů, krátce se představili a Mitch začal pětiminutovou hrou na velký gong. Už to bylo velmi silné a pročišťující. Pak následovala vždy trocha teorie a hodně praxe – hráli jsme na mísy, poslouchali Mitchovu hru, Two Horses (jak jsme jí zkráceně říkali) povídala o svých nástrojích a po každém cvičení jsme si navzájem vyprávěli, co jsme zažili. Já se o přestávce pochlubil svými mísami. Odpoledne pak Two Horses začala vyprávět o tajemném a dosud na Západě neslyšeném nástroji obrovské zvukové i duchovní intenzity. Jediná zmínka o tomto nástroji šamanů původního tibetského náboženství Bon se objevila v cestopisné knize Alexandry David-Neelové z počátku století.
Se zvukem, hudbou a duchovnem mám co do činění již od počátku 70. let, kdy jsem začal hrát na bicí (a cvičit jógu a chodit na varhanní koncerty ke sv. Jakubovi), a od roku 1979, kdy jsem začal hrát hudbu, které se teprve daleko později začalo na celém světě říkat New Age. Od roku 1982 pravidelně přednáším o účincích hudby na člověka, jeho fyzický a psychický stav, a o tom, že právě pomocí hudby a zvuku se překvapivě snadno a účinně dají otevřít brány skutečné duchovnosti. Pomocí stále lepší reprodukované hudby, a aktivně pomocí gongu, tibetských mís, ale i zvuku potůčku jsem zažil a později i zprostředkoval nespočet velmi hlubokých a někdy až mystických zážitků. Přesto mne dva podivné tibetské činýlky, něco mezi plochými zvony a trochu silnějšími a zvonovitějšími činýlky, překvapily a „zasáhly“. Šeng (anglicky shang) je nástroj, který se podle Two Horses objevil právě dnes (po několika desítkách let zapomnění), aby lidem, kteří se již vydali na cestu duchovnosti, pomohl nalézt ten správný úmysl. Navíc by na šeng měly hrát ženy (lamové tvrdí, že před lety muži zneužili obrovské síly tohoto nástroje pro své krátkozraké účely).
Když začala Two Horses hrát, projely mnou zvukové paprsky neobyčejné intenzity, ale zároveň jsem byl jakoby zahalen v dekách hustého, objímajícího zvuku. Jakoby mi někdo něžně masíroval tělo zvnějšku, ale zároveň, daleko intenzivněji, i zevnitř. Mozek, tedy jeho racionálně uvažující část, byl v cloně hustého a pronikavého zvuku odsunut na vedlejší kolej. Když se pak ozvaly oba dva šengy zároveň, a když Two Horses začala nástroji máchat nahoru a dolů a pak kolem sebe, celý zvukem přesycený prostor kolem mne i ve mně byl jakoby krájen laserovými paprsky vědomě nasměrovaných a přesně zvolených vibrací: věděl jsem, že tenhle nástroj je jen pro připravené a velmi pokročilé hráče, ale zároveň jedinečnou možností pro spoustu Zápaďanů, kteří se celá léta pokoušejí o autentický duchovní či mystický zážitek, ale nemají dost odvahy zapomenout na sebe, na své ego, na svou výchovu a dosavadní životní pouť.
Ještě hodinu poté, co Two Horses přestala hrát, jsem byl jakoby nadnášen a zevnitř prozněn a zelektrizován. Navíc se ukázalo, že právě tohle je nástroj mé ženy. Jakoby se pro něj narodila, jakoby se všechny „náhody“ spikly a zrežírovaly setkání šengu a mé ženy, právě teď, kdy je po téměř pěti letech blízkosti kouzelně harmonizujícího zvuku tibetských mís (a velmi citového a emotivního poslechu mé rozsáhlé sbírky hudby New Age) připravena.
A tak jsme za dva týdny navštívili dům, ve kterém Mitch Nur opatruje svou rozsáhlou sbírku tibetských mís, gongů, zvonů a knih a nahrávek, a ve kterém má Two Horses svou šamanskou jeskyni, plnou šamanských relikvií. Jedno odpoledne jsme si s Mitchem vyměňovali zkušenosti z vedení seminářů a některé techniky hry na mísy. Jeden večer pro nás Two Horses řídila šamanský rituál (Mitch nám bubnoval), druhý večer jsme se za Mitchova vedení zúčastnili (v osmi lidech) hodinového pískání na také velmi tajemné a hlavně zatím naprosto nedostupné peruánské píšťalky. A hlavně, koupili jsme si dva šengy.
Všichni, Mitch a Two Horses, já i moje žena, velmi dobře víme, že tak jako okamžikem, kdy jsme, Mitch v USA a já v Československu, začali před lety hrát na tibetské mísy (a tím něco zatím neviditelného měnit), okamžikem, kdy poprvé zazní šengy v České republice, se opět něco podstatného, i když z počátku velmi nezřetelného, začne transformovat. Tak jako v USA, i u nás už je dost těch pokročilých. Lidí, kteří začínají umět naslouchat. A kteří se dokáží otevřít i tak pronikavému zvuku (pro pokročilé), jako je zvuk šengu.
Pro pokročilé:
http://www.baraka.cz/baraka/Baraka/b_8/b_8_nico_poevratneho_u__zaealo.html
http://www.baraka.cz/baraka/Baraka/b_8/b_8_tibetske_misy.html
Tajné dějiny hudby: zvuk a ticho jako stav vědomí (Eminent 2000)
Hudba jinak: hudební nástroje a styly, které vám mohou změnit život (Eminent 2003)
Vlastimil Marek, čtvrtek 28. červen 2007
