V řadě článků, komentujících nedávnou smrt učitele, kterého učeň ubodal nožem za to, že ho pedagog nutil každý den ráno vyprávět vtipy, autoři citovali především údaje z USA. Kriminalita mladistvých má stoupající trend i u nás, ale případ z roku 1999 (dva osmnáctiletí hoši zastřelili v Denveru dvě desítky spolužáků a učitelů) citovali všichni jako „vzorový“. Za všechny další uvedu jen typický titulek: „Na své učitele nejčastěji útočí malí Američané“. Chtěl bych v této souvislosti poukázat na ještě jeden, bohužel vůbec nezmiňovaný aspekt tohoto, také díky globalizaci, dnes již celosvětového problému.
Jedním z těch nejnásilnějších úkonů, běžně provozovaných v porodnicích, a zvláště pak samozřejmě (jak v Izraeli, tak) především v USA, je totiž obřízka, tedy chirurgická úprava penisu. Tato velmi bolestivá operace je navíc v naprosté většině provozovaná bez jakéhokoliv lokálního znecitlivění. Podle psychologa D. Chamberlaina toto fyzické i psychické trauma nemůže být omlouváno jakýmikoliv „lékařskými“ důvody: „Obřízka je místo, kde se poprvé setkávají sex a násilí.“
Všeobecně se tvrdí, že provedení obřízky má minimálními důsledky. Jenže obřezaný chlapec je především zbaven funkční částí své přirozené sexuální anatomie. Copak tohle není dlouhodobý důsledek? Výzkum z Toronta prokázal, že obřezaní chlapci ve věku 4 až 6 měsíců mají daleko výraznější reakci na běžná další vyšetření, než chlapci neobřezaní. Projevují silnější reakci na jakoukoliv bolest a pláčí daleko déle. Copak tohle není dlouhodobý důsledek? Někteří muži pak uvádějí, že obřízka pro ně byla počátkem hluboké nedůvěry ve vlastní matku a vytvořila z nich nevědomé oběti dojmu, že něco s jejich penisem bylo špatně. Copak tohle není dlouhodobý důsledek?
Je samozřejmě obtížné to dokázat, ale v současné době násilí musíme vzít v potaz hypotézu, že právě toto sexuální trauma přispívá k celospolečenskému nárůstu (sexuálnímu) násilí.
Jak taková obřízka vypadá? Penis novorozence je (většinou sestřičkou) velmi bolestivě potřen dezinfekčním roztokem, aby došlo k erekci, a pak je jeho část odříznuta!
„Věda“ se ovšem vyvíjí, takže pediatři doporučují při obřízce užití anestetik. No nezlíbali byste těm dobrodincům jejich chirurgické ruce? Výzkum ovšem prokázal, že anestetika jich používá při obřízkách jen polovina. 12% z nich, přes rostoucí řadu studií, prokazujících opak, stále věří, že novorozenci necítí žádnou bolest, a 35% z nich pak tvrdohlavě věří, že si děti žádnou bolest nepamatují!
A teď další šokující údaj: v USA je dodnes obřezáváno 60% novorozených chlapců!
Není právě tohle také zárodkem násilí v americké (a židovské) společnosti (jejichž obrazem a odrazem je také záplava pro tuto společnost tak typických thrillerů, hororů a válečných a dobrodružných filmů oplývajících potoky krve)?
Zdánlivě odbočím: byl to skutečně jen nevhodně zvolený čas a nevhodná otázka, jak tvrdili politici, kteří hned zametli pod stůl nepříjemné výsledky jednoho nedávného prý „politicky
nekorektního“ sociologického průzkumu? Oč šlo? Občané EU považují totiž právě USA a Izrael za státy, které nejvíce ohrožují světovou bezpečnost.
Nejde samozřejmě jen o obřízku. Studií, prokazujících přímý a doložitelný vztah mezi „běžnými“ porodnickými komplikacemi a pozdější kriminalitou a násilím, přibývá. Znovu zdůrazňuji, že nám zatím bohužel nedochází, že téměř všechny děti, narozené v éře porodnic (nejvíce asi od roku 1939 a pak od 50. let do dneška) byly zrozeny v atmosféře násilí. A bohu a především člověku žel, ani medicína, ani psychologie dosud nepochopila fatálně formativní vliv této tak rané bolesti.
Neodpustím si poznámku: jak by také mohla, když celá naše (západní, křesťanská) civilizace je založena na ideji utrpení? Vždyť my dva tisíce let vzýváme ukřižovaného člověka, příslušníka společnosti, která dodnes praktikuje obřízku!
Násilí dětí přímo souvisí s násilím u porodů. Budoucí násilí prokazatelně vzniká v myslích nechtěných dětí, v kojeneckých ústavech, v pasťácích, ve vězeních. Také každá válka, každý etnický či náboženský konflikt pak vychoval a vychovává (stresem matek v době těhotenství) z další generace malých kluků v Bosně a Hercegovině, v Čečně, Afgánistánu, Iráku a všude jinde potenciální násilníky a teroristy.
O třaskavém nebezpečí ponižování učiteli (třeba jen vynucovaným vyprávěním vtipů) na rozdíl od učitele ve Svitavách věděl velmi dobře i autor dodnes jen prorockého hitu skupiny Pink Floyd. Přiznávám, že pokaždé, když slyším, jak sbor dětí zpívá: „We don´t need no education, We don´t need no though control, No dark sarcasm in the classroom, Hey, teachers, leave us kids alone“ (Nepotřebujeme tu vaši výchovu, nechceme kontrolu myslí, nechceme žádné ponižování ve třídě, hej, učitelé, nechte nás na pokoji), běhá mi mráz po zádech, mám husí kůži, slzy v očích a vztek.
Specialistka na mládež z Institutu pro kriminologii a sociální prevenci v jednom rozhovoru na otázku, co se dá s rostoucí agresivitou mládeže dělat, odpověděla: „To kdybych věděla, tak je to na Nobelovu cenu.“
Vážená paní Marešová, vážení zákonodárci a politici a ministři a pedagogové a kriminalisté, stačilo by přiznat chyby a změnit způsob porodů. Ne náhodou měla má kniha Nová doba porodní (2002) podtitul: Přirozený porod jako cesta ke společnosti bez násilí (srovnej a doplň i z fejetonů „Utrpení“ a „Hluboký pocit strachu“).
Jsem si jist, že když to hodně dobře dopadne (a v příštích třiceti letech se nevybijeme kvůli vodě a čistému vzduchu a náboženským svárům a exodu chudých z jihu na bohatý sever atd.) a dokážeme postupně třeba v dalších generacích napravit, co jsme pokazili, Nobelovu cenu získají (bohužel in memoriam) osvícení porodníci Michel Odent, Frederic Leboyer, Marsden Wagner a prenatální psychologové Tomas Verny, David Chamberlain a Peter Fedor-Freiberg.
Jsem si také jist, že v budoucnu budou muset všichni politici a jiní vůdci nejraději na všech úrovních projít psychotesty, aby prokázali, že jsou schopni i v krizových okamžicích zachovat chladnou hlavu a rozum a dokáží nepodlehnout důsledkům pradávných (a jen zdánlivě nedůležitých a zapomenutých) obřízek.
Všichni jsme „obřezaní“. Jak ti obřezaní doslova, tak my všichni ostatní, „obřezaní“ jen jinak, např. poškozujícím porodem, škodlivou výchovou, talenty ubíjejícím vzděláním. Všichni, včetně porodníků, kteří obřezávají, a všech sarkastických učitelů a učitelek všech dob. I oni jsou jen oběti téhož systému. I oni jsou obřezaní.
Kontrolní otázka: Jak z bludného kruhu ven?
Vlastimil Marek, čtvrtek 8. březen 2007
