Zatímco teorie choroboplodných zárodků Louise Pasteura zvítězila a populace v 20. století byly hromadně očkovány proti virům a bakteriím, jeho kolega Antoin Bechamp tvrdil, že bakterie nejsou základní příčinou onemocnění, ale že pouze vyrůstají na zkaženém organickém podkladu. Stále větší počet lékařů dnes začíná tušit, že by mohl mít pravdu. Z tohoto úhlu pohledu je pak plošné očkování dívek proti pappillomaviru (vyvolávajícímu rakovinu děložního čípku), které se projeví za dvacet let, poněkud předčasné a zbytečné (protože viry i bakterie se neustále mění, mutují). A propagování medicínských porodů (a odsuzování těch dnes alternativních, rozuměj, přirozených) v oblíbeném „růžovém“ seriálu je poněkud chucpe (viz LN 1. 9. 2007). Protože tohle téma (souboj „vědeckých“ teorií a jejich „vynálezců“ se selským rozumem a pokorou) je nadčasové, propojil jsem jen zdánlivě nepropojitelné.
Tak jako byla nemocí 19. století tuberkulóza, tak je strašákem posledních let právě rakovina děložního čípku. Ročně se u nás nakazí asi 1100 žen (z nichž 400 zemře). Co když příčina, jak (v článku, který mi přišel mailem) připomíná homeopatka Alena Bratková, tkví spíše v psychice nemocným žen, ve změně jejich životního poslání? „Mladé dívky dnes na prahu dospělosti nepřemýšlejí o založení rodiny, ale jejich první starostí je navštívit gynekologa, aby jim předepsal hormonální antikoncepci. Jejich snahou je tedy co nejdříve zahodit své ženství i jeho projevy, protože jim překážejí v moderním způsobu života.“
„Co když je to právě tahle informace o tom, že je nevýhodné či dokonce nevhodné být ženou a matkou, která určuje druh nejmasovějšího onemocnění a příčiny úmrtí u žen, tedy rakovinu ženských orgánů?“ pokračuje epidemioložka. A hned také nastoluje další provokativní otázku: „Jaké nemoci se asi vyvinou, když zabráníme vzniku rakoviny děložního čípku a prsou bez toho, abychom narovnali postoj nových generací žen k ženství a mateřství?“
Jak jsem zjistil na síti, prof. Dr. Béchamp byl jedním z nejvýznamnějších francouzských výzkumníků v oboru biologie. Vyučoval na univerzitách a lékařských školách a publikoval v širokém rozsahu; od biologie buněk, přes nemoci, botaniku a příbuzná témata. Jeho osoba by dnes pravděpodobně byla všeobecně známa, nebýt aktivit Louise Pasteura, který na rozdíl od plachého Béchampa měl výřečnost, spoustu přátel ve společenských a politických kruzích a nakonec dokázal uplatnit nároky, na něž ve skutečnosti neměl žádné právo (nepřipomíná vám to něco?). Přitom oba, Béchamp i Pasteur, byli členy Francouzské akademie věd a jimi předložené doklady i dopisy, které si vyměňovali mezi sebou i s jinými, se dochovaly dodnes. Právě tak se v protokolech akademických schůzí dochovaly i jejich slovní potyčky.
Béchamp pracoval s kvasinkami určenými pro pivovary a časem si povšiml, že to, v co se tehdy věřilo, nemůže být tak docela pravda. Pracoval na tom a nakonec přišel s poznatkem, že tělo uvnitř není ani zdaleka sterilní, ale že nosí příčinu zdraví i nemoci v sobě samém. Nejenže tvrdil, ale i dokázal, že nemoc zvenčí přijde jen tehdy, když se v těle změní to, čemu říkal „terén“ (přesněji „složení půdy“; něco, co lze chápat jako obdobu rovnováhy pH), a že změna terénu vlastně jakoby „pozve“ infekci, nemoc, zvenčí. Abychom zabránili nemocem, je podle Béchampa zapotřebí všímat si především rovnováhy „terénu“ uvnitř těla a nezaměřovat se na to, co poletuje vzduchem. Přestože se protichůdné poznatky patologů v posledních letech množí, medicína se stále tvrdohlavě drží teorie Pasteura.
Ironií osudu je, že sám Pasteur nakonec na smrtelné posteli prohlásil (a je to zaznamenáno): „Antoine měl pravdu. Je to terén.“ … a vzkázal Béchampovi omluvu za pomluvy a příkoří, které mu způsobil. To ovšem vůbec nic nemění na tom, že ještě stále platí (neo)mylná posvátná pasteurovská doktrína alopatické medicíny.
Dodávám jen, že „terén“ je (kromě genetických a tělesných daností) v přímé závislosti na psychickém stavu toho kterého člověka. A že je nejvyšší čas, aby lékaři a vědci přestali sledovat sobecké zájmy své vědy (či metody nebo technologie) – ve stylu souboje Pasteur kontra Bechamp – a začali dávat přednost zájmu člověka. A ne vy smyslu platícího pacienta, ale živého myslícího a cítícího tvora. A také ne až nemoc propukne, ale preventivně, aby vůbec nepropukla.
Na téma "vědci" viz také zde, zde a zde
Vlastimil Marek, úterý 18. září 2007
