Vida, četnost a rychlost, s jakou se objevují další informace, potvrzující to, o čem jsem nedávno anebo před mnoha lety přednášel (a sem ta i samizdatově psal), překvapuje i mne samého. A nejen mne. MUDr.Jan Hnízdil, který je znám svými nekompromisními názory na současný stav českého medicínského systému a doping ve svém zamyšlení Lítáme jako blázni (LN 18. 12. 2007) napsal: „Mám vždycky radost, když vědci potvrdí, co jsem dřív jenom tušil.“ Připojuji se již po několikáté, a z toho, jak mám radost, že vědci potvrdili, co jsem dřív tušil a naznačoval, se usmívám pode fousy. Celostránkový článek „Pojišťovny lidem nadělí dárky“ přinesl informace o bonusech, které pojišťovny začaly nabízet svým klientům v rámci „preventivních“ programů.
Před těmi více jak dvaceti lety jsem například začal hovořit o ministerstvu nemocnictví (protože se zabývalo a prakticky dodnes, až na výjimky, nemocemi, a ne zdravím), a na námitky uváděl příklad pozitivní motivace v Kalifornii (nedávno jsem jej opět zmínil, ale zopakovat to musím):
Každý Kaliforňan tehdy „utratil“ 800 dolarů ročně (za nějakou tu návštěvu zubaře, léky na chřipku, sem tam nějaký ten úraz a prášky na hlavu). Tamní pojišťovna ale přišla s nabídkou: když na konci roku zjistíme, že jste nevybrali celých 800 dolarů, rozdíl vám vyplatíme. Za tři roky se zjistilo, že občané Kalifornie začali být velmi zdraví. O ty peníze zase až tak nešlo: šlo o převrácení dosavadního způsobu uvažování o nemocech a zdravotním pojišťění.
No vida, a teď čtu titulky jako „Pojišťovny si uvědomily, že peníze investované do prevence se jim vrátí“. Prý je dobře, píše se v něm, že si i naše pojišťovny uvědomily co už před drahným časem dokázala jedna kanadská studie: jeden dolar investovaný do prevence se vyplatí desetinásobně ve srovnání s tím, kolik by se později muselo investovat do léčby.
VZP v roce 2008 nabízí příspěvky na očkování, cyklistickou přilbu, ozdravné pobyty, a dokonce, a to mne velmi potěšilo, v rámci tzv. těhotenského balíčku mohou těhotné „čerpat“ vitamíny, příspěvky až 500 korun nebo na cvičení a plavání, ale třeba, a to mne donutilo zvednou obočí, na předporodní kurzy a úhradu pobytu otce u porodu!!!
S tím úzce i když nepřímo souvisí i výrok ministra zdravotnictví Julínka (LN 5. 1. 2008), který po pacientech požaduje, aby „si zvykli nedávat všanc svoji existenci nějakému profesionálovi, o kterém si z nepochopitelných důvodů myslí, že je naprosto dokonalý…“ Vida. Přesně tohle jsem tvrdívával a často tvrdím v rámci přednášek a seminářů od poloviny 80. let, a ještě nedávno mne jeden lékař ostře napadl (prý co si to dovoluji, když nejsem vystudovaný lékař).
Nejsem si jist, do jaké hloubky úředníci pojišťoven vědí, jak moc lze ovlivnit zdraví budoucího človíčka právě informovaností rodičky (a tedy zklidněním její psychiky) nebo přítomností otce u porodu, a právě tak netuším, jestli si výrok ministra zdravotnictví přečetly a budou číst těhotné ženy, směřující porodit do některé velkovýrobny miminek, kde se všechny, zoufale neinformované o svých právech, vydávají všanc lékařům i personálu více než kde jinde, ale o to tu teď nejde. Konečně, po tolika letech, se totiž „vývoj“ začíná ubírat správným směrem! Po roce 1989 jsem na otázky přátel, co si myslím o budoucnosti, odpovídal, že bude potřeba tří generací, aby se něco skutečně změnilo, zvláště, pokud by se měli změnit Češi, ale že až vstoupíme do NATO a EU, budeme nuceni se postupně měnit. Už je to tady!?
Celkem nedávno řada lidí „vyhodila“ dalajlamu oknem senzacechtivosti, protože prý hodlá sám určit svého nástupce. A v jednom dlouhém komentáři, na který jsem také reagoval (Dalajlama) se jeho autor durdil, že prý buddhismus neuznává ženy.
Vida, už je to tady (viz zpráva ČTK) a „Oceán moudrosti“ (jak se překládá slovo dalajlama) zareagoval jak nejlépe to šlo (a vyrazil zbrklé„pero“ z rukou konjunkturálně jednajících a zbrkle neinformovaných): „Dalajlama včera v severoitalském Miláně nevyloučil, že by jeho nástupcem mohla být i žena. Zdůraznil, že v buddhismu mají muži a ženy stejná práva. Tibetský duchovní vůdce je na několikadenní soukromé návštěvě v Itálii. „Ukáže-li se být žena užitečnější, mohl by se lama reinkarnovat v této podobě,“ sdělil vůdce tibetského buddhismu na setkání s s novináři. Dalajlama nedávno prohlásil, že jeho nástupce bude zřejmě vybrán mimo Tibet.“
Podobně se usmívám pod fousy i tehdy, když se v novinách objeví nějaká zpráva, která jakoby z oka vypadla některému detailu v mých fejetonech. V článku o ovcích a lumících jsem nakonec zmínil prastarý lordský vtip. Vida, jaká náhoda, ekonom Pavel Kohout v LN napsal: „Průhlednost českého státního rozpočtu připomíná vtip o starém lordovi, který nechá sledovat svoji mladou lady. Na den odjede a po návratu se ptá komorníka, co viděl. „Lady měla schůzku s neznámým mladým pánem, který jí přinesl květiny. Potom měli romantickou večeři při svíčkách. Pak si pustili gramofon a tančili.“ „A co bylo potom?“ ptá se lord. „Pak šli do ložnice a nic víc jsem neviděl, protože se zhaslo.“ „Ach, Jenkinsi,“ povzdechne si lord. „Zase ta hrozná nejistota.“ Dva mladí lidé opačného pohlaví, kteří jsou dobrovolně spolu potmě v ložnici, se velmi pravděpodobně nebudou věnovat diskusím o Platónovi, i když teoreticky to možné je. Ve veřejných financích máme na jedné straně kvanta peněz a na straně druhé množství lidí, kteří o tyto peníze mají zájem. To vše v téměř úplné tmě. Jaká hrozná nejistota. Teoreticky je sice možné, že v českých veřejných financích se neplýtvá a nekrade, ale věříte tomu?
Theodor Pištěk, malíř a majitel Oskara za kostýmy v Amadeovi, v rozhovoru Havel je citová záležitost (LN 5. 1. 2008) prohlásil přesně totéž, o čem jsem já psal již koncem 80. let a teď nedávno (viz fejeton Kafkův pank a mé tvrzení v dopise americkému příteli, že Čech osciluje mezi Haškovým Švejkem a Kafkovým panem K.): „Česko je a bude pořád něco mezi Kafkou a Haškem… Ve filmovém štábu tehdy byly desítky fízlů, každý řidič byl fízl, ale ten Formanův vždycky ráno přišel a hlásil, jak ho úkolují. Dostal dvacet dolarů a byl pokoj.“
A tak se pod fousy usmívám stále častěji. Např. fejeton Čas sváteční jsem původně napsal pro měsíčník Moje psychologie, a tak ho umístil jen na svůj osobní blog. Potěšilo mne ale, že i Josef Chuchma se v příloze MF Dnes ONA dnes ze 17. 12. (Dámy, zahoďte ty mopy do kouta) nad „naklizeností“ domácností před Vánocemi zamyslel v podobném duchu.
A tak, opět se usmívaje pod fousy (a mžouraje do monitoru kvůli zákalku), jsem oprášil již připravený článek, a jako bonus, po všech těch (nejen mých) kritických článcích na téma českého školství, doporučuji vychutnat si třeba článek o tom, že „Švédské děti chodí čurat bez dovolení.“
Vlastimil Marek, středa 16. leden 2008
