Konečně začínají (zatím jen někteří) muži doceňovat, a dokonce i oceňovat práci žen v domácnosti. Možná není daleko doba, kdy budou zase některé ženy hrdě ukazovat v nějakém svém průkazu rubriku, ve které bude úředně napsáno: žena v domácnosti. Jistě, my pamětníci víme, že tohle mívaly ženy v dobách socialismu (tehdy byla vyplněná rubrika s razítkem zaměstnavatele životně důležitá, jinak vás mohli „příslušníci“ zatknout pro příživnictví). Teď ale jde právě o ono ocenění a docenění. A protože věci se dějí a mění, ale mnozí (muži) čtou jen co se jim hodí do krámu, vybral jsem na internetu za ně i pro ně.
Národní centrum pro rodinu totiž zjistilo, že hodnota toho, co matka či otec pečující doma o dítě každý měsíc vytváří, je měsíčně 51 tisíc korun. Tento výpočet vznikl v rámci projektu financovaného Evropským sociálním fondem a ministerstvem práce a sociálních věcí, který má pomoci ženám v návratu do práce po mateřské. Teoreticky lze říct, že tolik peněz by měl dostat za svou práci rodič, který je doma s dítětem. Tedy za to, že žehlí, pere, vaří, nakupuje, myje nádobí, hraje si s dítětem a vychovává ho, ale i za „noční směny“, kdy musí vstávat ke kojenému či nemocnému potomkovi. Jiné odhady dospěly k trochu nižší částce, odborníci z centra pro rodinu však do „mzdy“ matky či otce na rodičovské „dovolené“ započítali a na peníze převedli i tak těžce změřitelné hodnoty, jako je třeba udržování rodinných kontaktů s příbuznými nebo schopnost zorganizovat řadu věcí.
Že je „něco“ ve vzduchu, potvrzuje i slovenský pokus: s „oceněním“ a doceněním žen souvisí i netradiční návrh na zvýšení porodnosti u našich sousedů, který představil Vladimír Palko ze slovenské křesťanské opoziční strany KDH. Kdo vychová dítě, měl by od státu dostat v důchodu jako bonus milion korun. „Stát má rodičům vynahradit finanční náklady spojené s výchovou dětí formou rodičovského bonusu k důchodu,“ uvedl Palko pro slovenskou tiskovou agenturu SITA. Podle Palka není současný důchodový systém k rodičům spravedlivý. „Nezohledňuje totiž výchovu dětí jako budoucí pracovní síly.“ Slibovaný milion má náklady spojené s výchovou vynahradit. Palkův stranický kolega Milan Krajniak spočítal, že i přes milionový bonus by státní pokladna příliš netrpěla. „Každý pracující člověk totiž za život odvede na daních minimálně 2,1 milionu korun.“
Zpět k docenění a ocenění toho, co musí matka několika dětí zvládnout. Projekt, který běžel hned v několika zemích Evropské unie zároveň, a který zaplatil Evropský sociální fond, chtěl dokázat, že žena na mateřské dovolené neztrácí své schopnosti, ale naopak získává řadu nových dovedností. Namátkou: organizační schopnosti, umění komunikovat, řídit tým lidí, odolnost proti stresu a vysoké zátěži… Všechny tyto dovednosti se navíc dají obodovat a žena se jimi může chlubit při návratu do práce. Což je praxe, která je třeba v Americe běžná. Oproti tomu je v Česku pro kariéru ženy doba strávená péčí o dítě stále ještě velkým minusem.
„V Rakousku už vznikly Certifikáty rodinných kompetencí, což je papír, který dokazuje, co všechno se žena díky mateřské naučila,“ říká Marie Oujezdská z Národního centra pro rodinu. Doba přezírání ženských činností ze strany mužů (kteří stále denně chodí na „lov jelena“), jenž si nedokáží představit, co to obnáší být těhotná (pánové, zkuste alespoň jeden den nosit nepřetržitě zástěru s dvěma cihlami v přední kapse), jak náročné manažerské, producentské, bankovní a dramaturgické dovednosti musí matka se dvěmi třemi dětmi prokázat, snad již navždy končí. Nejen individuálně, ale především celospolečensky.
„Kdyby se to, co žena vytvoří doma při péči o dítě, započítalo do hrubého domácího produktu, tak by se podle nedávné rakouské studie HDP Rakouska zdvojnásobil,“ řekla Christine Nusshartová z Deutsches Jugendinstitut. Ukazuje se také, že záleží i přímo na ženách (matkách, ale i těch na úřadech). Jedna sebevědomá žena popsala své zkušenosti: „Ve společnosti řízené chlapy by ze mě tu izolovanou a neplnohodnotnou osobu, jež by měla být 24 hodin denně zalezlá v doupěti a nejlépe 25 hodin se věnovat své ratolesti, nejraději udělaly ženské. Rozhodně ne chlapi. Nemyslím teď rodinné příslušníky, ti mě podporují všichni bez rozdílu pohlaví. Mám na mysli ženské na úřadech, u doktorů, na vycházkách. Většina z nich se mého rozhodnutí vrátit se po porodu k práci upřímně děsila a dělala ze mě krkavčí matku. Nic mi nebyl platný argument, že pracuji z domova, pouze na poloviční úvazek, navíc s klouzavou pracovní dobou. I tak jsem slyšela samé: To snad nemyslíš vážně! Chudák dítě! Ty si ho nechceš užít? Od žádného chlapa jsem ještě nikdy žádnou podobnou poznámku nezaznamenala…“
Víc sebevědomí u žen (si a) jim přeji. Národní centrum pro rodinu totiž už i u nás pořádá speciální kurzy pro ženy na mateřské, které se vracejí do práce. „Jejich cílem je dodat ženám sebevědomí a naučit je, aby se nebály pochlubit, že byly na mateřské a díky tomu získaly řadu dovedností,“ říká Marie Oujezdská z centra. Kurzy už prošlo šest set žen a poptávka je vyšší, než kolik je volných míst. „Výsledky jsou úžasné, měli jsme třeba prodavačku, která byla dvacet let doma s dětmi. Prošla školením a potom vyprávěla, jak šokovala při pohovoru zaměstnavatele. Když se zeptal: To je krásné, co tady vyprávíte o své kvalifikaci, ale kde na vás mohu vzít reference? Ona řekla: to je jednoduché. Zavolejte mému dětskému lékaři – ten vám řekne, jak jsem pečlivá. A to místo dostala.“
http://mfdnes.newtonit.cz/default.asp?
cache=743496http://mfdnes.newtonit.cz/default.asp?cache=701137
http://aktualne.centrum.cz/nazory/co-si-mysli/clanek.phtml?id=373372
Vlastimil Marek, čtvrtek 24. květen 2007
