Právě to jsou témata již jedenácté mezinárodní konference Forum 2000, pořádané v Praze pod záštitou Václava Havla. Přesněji – svoboda a zodpovědnost v politice, mezinárodním právu, médiích a podnikání. Přijedou bývalí a současní politici mnoha zemí, filozofové a náboženští představitelé, bude se řízeně diskutovat a monologovat. Letos si opět nepůjdu poslechnout, co si o daném tématu myslí tyhle celebrity, uvyklé v přestávkách slupnout přeslazené koláčky, salámové a šunkové chlebíčky a popíjet přeslazená kafíčka či limonády (také protože to, co chtěl říct, „řekl“ jednodenní šéfredaktor Václav Havel ve svém úvodníku v HN). Naznačím, co si myslím o významu těchto konferencí pro hledače skutečné svobody a zodpovědnosti, a o důvodech, proč nefungují.
Pokud je dnes někdo celebrita, prezident, bankéř či milionář s charitativními či sponzorskými sklony, má z pekla (či osudu) štěstí, že se relativně dobře narodil (a byl dobře vychován a vzdělán, rozumějte, že se vůbec mohl vzdělávat). Protože co se týká charakterových vlastností, dnes víme, že jsou prakticky celoživotně nastaveny již v sedmi letech. Již tehdy je systém vlastnosti, které jako lidstvo vzýváme, nastaven napořád: jestli chlapeček je nebo bude zbabělec, a bude často plakat a řešit situace na pískovišti brekem nebo útěkem, bude tak činit i v dospělosti. Odvážný nebo srab či zbabělec se pozná už v dětské partě a všechna další léta na tom nemohou nic změnit. Samozřejmě, zbabělci pak celý život tuhle svou vlastnost skrývají, a situacím, ve kterých by se museli odhalit, se někdy velmi úspěšně vyhýbají. Ale každého jednou dohoní nějaká ta životní krize a ono se jasně ukáže, kdo jak je na tom. V tomto smyslu ale lidem zatím nedochází, že, a teď mě kritici sežerou, za to onen zbabělec, právě tak jako za barvu vlasů, zase až tak docela nemůže. A že bychom sice měli se zbabělostí některých nešťastníků systémově počítat, ale neměli bychom tyhle lidi šmahem odsuzovat. I my jsme, jen jinak, oběti obětí.
Naznačuji, že každý politik, státník, bankéř, myslitel či představitel té které církve je především člověk (pod kůží jsme si rovni víc, než tušíme). A na tom, jestli bude altruista, myslitel, nebo v dobách míru nenápadný, ale v době krize o to statečnější, je zaděláno už v prvních sedmi letech jeho života.
Altruista je altruistou už na pískovišti, a někteří chlapečci (a budoucí mužové), také „díky“ tomu, jak traumaticky byli porozeni, jestli je maminka kojila nebo nekojila (a jestli byli odloženi do jeslí nebo ne) a v jakém prostředí žili, prostě vůbec nejsou altruismu, fyzicky, schopni. V jejich mozku nejsou, fyzicky, ona propojení, která by to mohla umožnit.
Nic ale není definitivní, to takoví Tibeťané mají, na rozdíl od nás, zápaďanů, své mnohasetleté zkušenosti s převýchovou kluků na dalajlamy (a umí pomocí mandal, zpěvu, klášterní disciplíny a neuvěřitelně hluboké lásce lamů učitelů pracovat s emocemi tak, aby je každý člověk zvládl). My ovšem stále zatvrzele stavíme tělocvičny, ale na emoce-cvičny nebo myslo-cvičny zatím ani nepomyslíme: necháváme se řídit (a podvádět) těmi největšími podvodníky a agresory bez skrupulí.
Tibeťané také velmi dobře vědí, že moudrost je neodstranitelně spojena se soucitem. Opačně vzato, ti nejinteligentnější a nevzdělanější mužové Západu často vůbec nejsou „vzděláni“ v oboru emocí a soucitu. A tak si svobodu pletou s anarchií (co chci, to mohu) a zodpovědnost s možností nedodržovat (třeba dopravní) předpisy, když se nikdo nedívá.
Několika prvních ročníků Fora 2000 (kdy byl Václav Havel prezidentem a tak se konaly na Hradě) jsem se zúčastnil a většinou marně hledal skutečně odvážné řečníky přinášející skutečná řešení. Pokud se objevili, tak většinou jen dvakrát: poprvé a naposledy. Protože svou odvahou a vahou přece jen svobodnější a zodpovědnější osobnosti nastavovali zrcadlo všem ostatním (jen tlachajícím a nic v podstatě neříkajícím). Mám na mysli lidi jako Fritjof Capra (který se v rámci panelových diskusí vehementně, leč zcela marně, pokoušel obhajoval svá současná ekologická stanoviska na 3. a 4. ročníku), Hazel Hendersonová, Rianne Eislerová (viz doporučená četba) a několik dalších.
Naznačuji dále, že i ti nejstatečnější, nejvíce morální „západní“ jedinci, jsou ve srovnání s duchovními velikány minulosti i současnosti, břídilové a prvňáčci. Skutečně svobodný je totiž teprve člověk, který dospěl i duchovně. Teprve tento (z bludných kruhů závodů o víc věcí, peněz, titulů nebo poct, ale také ze zastaralých a stereotypních programů myšlení) vysvobozený člověk je pak skutečně zodpovědný za vše, co koná a činí. A souvisí to právě i s objevem, že duchovní člověk, který pravidelně pro svou duchovnost něco dělá, je zdravější, šťastnější, soucitnější a ekologičtější, než člověk tzv. normální a běžný.
Když jsem se byl podívat na všechny ty celebrity naposledy, nemohl jsem nenapsat v článku Spousta řečí toto: Rozumějte, nejde mi o to být zapškle kritický za každou cenu. Jde mi o věc. Jde o to, že mezi slovy řečníků a snahou organizátorů jaksi unikl skutečný smysl celé, před sedmi lety tak dobře míněné akce. Jinými slovy, je mi to líto. Kdo jiný a kdy jindy měl možnost něco na oné globálnější úrovni alespoň začít měnit, než Václav Havel s (původním) týmem poradců a na naše poměry neuvěřitelným mezinárodním potenciálem a vlivem?
Příznačné bylo chování dvou mladých úspěšných mužů, kteří první den dopoledne seděli hned za mnou. Zatímco řečníci horlili nad hladem a bídou v Africe, oni dlouze diskutovali, jak doručit prvnímu tajemníkovi vyslanectví v Sierra Leone krmení pro rybičky. A když se jich kolega zeptal, jaká byla včerejší recepce, jeden prohlásil: „Cola tekla proudem a nabízeli velrybí bifteky…“ Myslel to ironicky, ale přesto jeho věta jasně vyjádřila mimochodnost a ryzí pragmatismus většiny zúčastněných úspěšných profesionálních debatérů, kteří nikdy neměli hlad, na Fórum přiletěli z celého světa, nocovali v těch nejlepších hotelích a spěchali na další konferenci.
Naznačuji, aniž doufám, že budu, kromě výjimek, pochopen, že o skutečné svobodě a zodpovědnosti se bude dát diskutovat teprve až se i v téhle společnosti budou moci přirozeně porozené děti učit být duchovní s přirozeně porozenými a tedy vrozeně duchovními a nepodmíněně milujícími učiteli, kteří budou ve svých žáčcích podporovat přirozenou a věku úměrnou svobodu a zodpovědnost si hrát (na svobodu a zodpovědnost).
Četba pro pokročilé zájemce:
http://www.baraka.cz/baraka/Baraka/b_8/b_8_environmentalni_a_instituc.html
http://www.baraka.cz/baraka/Baraka/b_8/b_8_trhliny_americkeho_snu.html
http://www.baraka.cz/baraka/Baraka/b_8/b_8_forum_2000_potoeti.html
http://www.baraka.cz/baraka/Baraka/b_3/b_3_ekogramotnost.html
http://www.baraka.cz/baraka/Baraka/b_3/b_3_etyoi_pilioe_pro_budoucnos.html
Vlastimil Marek, pondělí 8. říjen 2007
