Neschopnost, neochota (a mezi řádky obvyklých vyjmenovávání proč to či ono nejde probleskující podezření z korupce) našich městských a jiných úředníků cokoliv udělat s taxikáři, dopravním chaosem (kriminalitou, úrovní železniční dopravy, těžbou stromů v chráněných parcích, podvody se zakázkami atd., dosaďte sami) a s tím vším související ekologickou krizí ubíjí. Stokrát nic umořilo i osla, říkávala moje babička. Přesto stačí poohlédnout se jinam, přesto by stačilo využít přirozených aktivit neziskových organizací, nebo alespoň si zajít na přednášku.
V kině Aero se před lety uskutečnila konference „Bez aut“. Kromě možnosti nahlédnout do kuchyně takových nadšeneckých partiček, jako je skupinka kolem časopisu Krotitelé aut (léta vychází v angličtině, dnes mají i verzi v češtině, včetně té na internetu www.carbusters.org), se zájemci měli mimo jiné možnost hořce zasmát během prezentace Angličana Johna Whitelegga a nadchnout během sledování obrázků z Kolumbijského hlavního města Bogota.
Oscar Edmundo Diaz (asistent ex-starosty Bogoty Enrique Peňalosy, který během svého tříletého funkční období 1999 až 2001 naprosto změnil myšlení obyvatel tohoto sedmimilionového města) donutil diváky v kině Aero stále hezčími a názornějšími diapozitivy z Bogoty zatajit dech a na závěr nadšeně a mohutně zatleskat.
Za pouhé tři roky se totiž znečištěná, dopravními zácpami denně paralyzovaná megapole změnila ve světový vzor trvale udržitelného městského plánování. Tehdejší starosta E. Peňalosa se rozhodl radikálně změnit priority. Měl k dispozici totéž, co všichni jeho předchůdci. Neustálý nedostatek obecních fondů, byrokratický aparát a jeden problém za druhým. Rozhodl se nezáplatovat (vždy je potřeba opravit či vybudovat chodníky tam či onde), ale řešit. Rozhodl se pro město plánované a budované nikoliv pro auta a nadnárodní korporace, ale pro lidi. Například začal přes obvyklý odpor různých lobby a zkorumpovaných úředníků zakládat parky, pěší zóny, cyklistické stezky, hřiště pro děti. Chodníky k nim vedoucí počkají, ty se dají zbudovat postupně – jednou vybudovaný park už ovšem zůstane nejméně několika dalším generacím. Za pár let měla Bogota 250 km cyklostezek (a každoroční masové a stále oblíbenější cyklopoutě, například během Vánoc), autobusové expresní linky ve volném pruhu (jsou tak předmětem závistivých pohledů řidičů, uvězněných v souběžných dopravních zácpách, a dokonce si na sebe, jako jediné na světě, vydělají!), nejdelší ulici na světě jen pro pěší – 17 km možností pro děti, cyklisty, procházky, atd.
Stále oblíbenější „neděle bez aut“ vedly k referendu a rozhodnutí, že od roku 2015 budou kromě víkendů i v době špiček a většího výskytu lidí na ulicích (mezi 7 – 9 a 14:30 až 18:30 h) velké části města bez aut, a jednou do roka bude pro auta uzavřeno město celé. Radikálně se snížila kriminalita, občané jsou spokojeni a nadšeni.
E. Peňalosa dnes vyučuje na univerzitě v New Yorku, napsal řadu knih, přednáší po celém světě, a dokonce se mu podařilo vychovat si nástupce, který byl poté zvolen na další tříleté období s programem, na jeho aktivity a vize přímo navazujícím.
V kině bývá obvykle tma, a tak jsem si počkal, až budou účastníci konference vycházet o polední přestávce do vestibulu a na světlo žižkovského dvorku, jestli mezi nimi spatřím některé tváře městských zastupitelů. Nečekal jsem ty u moci, ale alespoň ty z opozice, přinejmenším členy partičky „evropských demokratů“ okolo pana Kasla. Nikoho známého jsem neviděl. Nezbývá než doufat, že tam přece jen někdo z nich byl, a nepromeškal tak unikátní příležitost najít recept na vítězství v příštích nejen pražských volbách.
Zatímco po viru nebezpečného syndromu zvýšené plicní nedostatečnosti dnes řádí listérie, našim úředníkům, opozičníkům a zodpovědným politikům (a nám všem, kteří tady žijeme) bych přál nákazu „bogotským syndromem“.
Bogota je nádherný příklad, že to jde, když se chce. Že rozhodující je položit si ty správné otázky, nastavit správné priority, a pak už jen konat.
(Už se těším, jak za pár let na čistých a příjemných březích Vltavy, Botiče i Berounky povedou oblíbené cyklostezky, jak bude vnitřní město každý víkend a ve všední dny vždy přes poledne „jen pro pěší“ a Pražané si budou moci přímo na ulicích dát kávu či pizzu a dnes špinavé a páchnoucí ulice si znovu zamilovat, jak se obnoví železniční zastávky Vyšehrad, Vinohrady a postaví se nové, a pražský „S-bahn“ rychle čistě a bezpečně dopraví spolu s metrem a upřednostněnými ekologickými autobusy všechny potřebné do města i domů, jak město zbohatne na vybírání poplatků z vjezdu do centra, na Karlově mostě budou turnikety na mince a postaví řadu parků, hřišť, U-ramp a chodníků pro skateboardisty a kolečkové bruslaře, a stane se příjemným místem pro život nás i dalších generací.)
Vlastimil Marek, sobota 6. leden 2007
