Třetí oko, tak exoticky se jmenoval sedmnáctý díl třetí řady amerického seriálu Kriminálka Las Vegas. Šlo o čtyři thajské buddhistické mnichy, zastřelené v prostorách kláštera, a postupné odhalování pachatele. Kvalita těchto seriálů je na naše poměry výjimečná, a tak se občas rád podívám. Co se týká forenzních postupů, je určitě vše správně, a zápletky a herecké výkony jsou na úrovni, jen děj (a scénář) je občas, v zájmu udržení diváka v napětí, trochu „násilně“ posouván. A tak jsem si i tento „exotický“ díl, včetně překvapivého rozluštění, vychutnal. Až na „maličkost“.
Mám-li totiž čas a možnost, pustím si vždy začátek, a pokud mne námět či prostředí zaujme, dívám se dál. První záběry kláštera a meditujících mnichů byly v sérii, ve které se vraždy odehrávají převážně v hernách či tmavých postranních uličkách města „hazardu“, tak překvapivé, že jsem se tedy rozhodl na „Třetí oko“ se dívat dál. Velkým šokem pro mne pak byl kulhající hlavní patolog, starší lékař, který na dotaz kriminalisty, proč jsou všichni mniši střeleni do prostoru čela mezi očima, odpověděl, že je tam umístěno tzv. „třetí oko“, a že to ví, protože když měl po amputaci nohy „fantomové“ bolesti, pomohla mu až meditace na čakry (energetická centra v těle člověka). A začal je nahlas kolegovi vypočítávat (český překlad popletl jen koncovky), zatímco diváci viděli, jak se v příslušné části těla „mysticky“ ta která čakra velmi efektně rozzářila (a ve zvukovém doprovodu zněl alikvotní zpěv!).
Americké filmy a seriály občas příjemně překvapí, přinejmenším tím, že se o těchto věcech „mezi nebem a zemí“, které materialistická věda neuznává, vůbec zmiňují. Většinou ale jen kopírují panující a převládající „světonázor“. A tak se v lékařských seriálech stále rodí za křiku, velkých bolestí a operativně, a v tomto dílu krimi seriálu pak opět, tradičně, udělali scénáristé a tvůrci tutéž kardinální chybu, když třetí čakru umístili do oblasti solárního plexu.
Cituji ze své knihy Návod na použití člověka:
„Hara (třetí čakra) je termín označující určité energetické místo lidského těla. První informace o duchovnosti či metodách k ní vedoucí jsme většinou získávali z knih a popisů cestovatelů a misionářů, přeložených pak překladateli do naší rodné řeči. Jenže protože takový překladatel nikdy nemeditoval, nasekal spoustu chyb. Tak také vznikl jeden z největších omylů praktické duchovnosti – pozice energetického centra, třetí čakry, v japonštině nazvané hara. Zatímco mnozí Češi jsou již pár desítek let mylně přesvědčeni, že hara = solar plexus, hara je ve skutečnosti pomyslné (ale zkušenými meditátory velmi snadno zjistitelné) místo asi dva prsty pod pupkem. Anebo to místo, které si každý kluk, když se do sytosti naláduje něčím velmi dobrým, začne hladit.“
Omyl vznikl pravděpodobně také tím, že na původních nákresech umístění čaker na lidském těle Indové kreslili jednotlivé čakry včetně „lotosových“ okvětních lístků (první čakra jich má jen čtyři, ta druhá šest a třetí osm, poslední, sedmá, jich ale má tisíc, většinou jen symbolicky nakreslených), a ony první tři se jim prostě „nevešly“.
I oficiální materiály, vycházející z indických popisů, jsou v tomto ohledu poněkud matoucí. Lexikon východní moudrosti (překlad původně německé práce vydala v roce 1996 Votobia) uvádí umístění třetí čakry „naproti pupku“. O kousek dále přitom tvrdí: „Odpovídající tělesné centrum je plexus solaris…“ O kousek výš je ale upozornění, že „přestože mají čakry své protějšky také ve fyzické rovině člověka (např. srdce nebo plexus solaris), nejsou s nimi totožné.“
V pracích přece jen informovanějších autorů se už konečně začínají objevovat schematické nákresy (viz obr.), víceméně odpovídající skutečnému místění.
Pro hnidopichy: vím, že čakry jsou otáčející se víry energií, které navíc při pohledu na lidské tělo z boku prochází tělem, někdy šikmo, a že jich je daleko víc atd. Ale pro praktickou orientaci je třeba si jednoduše pamatovat, že hara, třetí čakra, je pod pupkem.
Tady je totiž podle mne zakopán pes mnohých duchovních „neúspěchů“ evropských a amerických adeptů zenu a jiných meditací. Zatímco západní adepti těchto disciplín nedosahují osvícení také proto, že jakkoliv usilovně, pracují se špatným, rozuměj, teoretickým umístěním třetí čakry (špatný „překlad“), všichni v Číně, Japonsku a tam, kde aktivně cvičí (tai či, aikido, karate a další), vědí velmi dobře, kde je tohle energetické centrum člověka umístěno – tedy dva prsty pod pupkem.
I tvůrci tohoto jinak precizního amerického krimiseriálu tedy padli do pasti citací a opět citovali chybu: třetí čakru umístili do oblasti solárního plexu. I s tím exoticky duchovním třetím okem se to v tomto dílu seriálu vyvrbilo jinak: pointa příběhu tak byla příznačná a inspirovala mne k sepsání tohoto zamyšlení. Zatímco patolog a kriminalista pronášeli moudré řeči o třetím oku, skutečný pachatel, kuchař, ač byl Japonec, zodpověděl dotaz „Proč jste je střelil do třetího oka?“ daleko jednodušeji: „Prostě jsem je střelil mezi oči.“
Spekulovat, kde je či není třetí čakra, tedy na teoretické rovině mnoho smyslu nemá. Stačí začít cvičit a vše je jasné.
Poprvé udělali „západní“ literáti a zájemci o jógu a zen tuhle chybu v prvních desetiletích 20. století (když se vědomosti o józe, např. v přednáškách Vívékánandy, dostaly do USA a Evropy), podruhé v padesátých letech (přednášky Suzukiho, a také když se zen a koncepce satori dostala do beatnické literatury). Teď ji děláme, i díky usilovným citacím původní chyby, potřetí. Lze jen doufat, že i přes neprofesionální práci scénáristů různých seriálů počtvrté už tu chybu neuděláme: nebudeme plést duchovno s fyzičnem, třetí oko necháme klášterům a ne kriminalistům, a třetí čakru budeme hledat a posilovat tam kde je, tedy pod pupkem.
Vlastimil Marek, středa 19. září 2007
