Jako bych to několika zmínkami přivolal: poslední dobou se začínají množit zprávy, které jen potvrzují, co jsem říkal a psal již před lety. Korálky zadostiučinění už nejsou tak řídké a na niti života současného se začínají třpytit daleko častěji, než dříve. Možná je to rostoucím množstvím zdrojů takovýchto „zajímavých“ novinek (v rozhlase jim říkají „malé velké zprávy“. Možná tím, že jsem jaksi „zpomalil“ (všímám si, že mi je stále méně často doporučováno, ať „netlačím tak na pilu“). Anebo, což by z mého hlediska bylo zajímavější, se už tyto ještě nedávno neakceptovatelné informace, poznatky a názory stávají „mainstreamem“, tedy něčím běžným a snáze všeobecně akceptovatelným.
Pamatuji, jaký rozzlobený roj žen se na mne (virtuálně, naštěstí) vrhal v rámci diskusí pod mými články o tom, jak třeba modelkám a symbolům krásy posledních dekád chybí obliny. A že doba je tak popletená a vymknutá z kloubů, že ženy se neoblékají, aby se líbily mužům, ale aby se zalíbily kamarádkám. V rozhovoru pro jednu sobotní přílohu (LN 11. května 2007) prohlásila Eve Lom, legendární britská „kosmetička“ českého původu: "Ženy se oblékají a líčí kvůli ženám. V Asii se ženy zdobí proto, aby se líbily, v Evropě proto, aby ukázaly, kolik mají peněz. Všechno se to popletlo.“
David Shorf v rubrice Talk town v sobotu 19. května 2007 v týchž novinách probíral onu snadnost, s jakou ženy (a lidé) podléhají módním vlnám, a napsal: „Je nepochopitelné, že masa městských dívek a žen se nechá zmasakrovat low-endovými řetězci s cenově dostupnou „poslední módou“ a všechny si na sebe jejich kolekci navlečou. Samozřejmě bez ohledu na to, jak v tom či onom modelu vypadají. Ve staromódním heretosexuálním světě se přece ženy oblékaly, česaly a líčily proto, aby se líbily mužům. Dnešní masová móda pro slabší pohlaví ale není určena pro muže, kterým se tisíce let líbí stále stejné věci, zdůrazňující ženskost tvarů, nýbrž pro kamarádky.“
Co jen článků jsem napsal o velmi smutné situaci v porodnictví (se všemi negativními důsledky, které z toho plynou). A jak mi bylo v diskusích spíláno. Vida, kromě řady článků realisticky hodnotících stav českého porodnictví se 12. 5. se v LN objevila úvaha psychologa Karla Humhala, ve které jakoby navazoval na má častá zamyšlení nad zbytečností, se kterou jsou ženy nuceny rodit dle mužských pravidel, čímž pak jejich děti dostávají do vínku ne pozitivní přání sudiček a kmoter, ale potenciální zárodky budoucích tělesných a psychických potíží: „Právě absence pocitu akceptace, bezpečí a lásky v raných obdobích vývoje psychiky dítěte, s důsledky v podobě deformované psychiky, negativního sebepojetí a sebehodnocení v zralejším věku, neschopnost přijmout sebe a mít rád sebe a druhé lidi, bývá odborníky označována za jednu z hlavních příčin pozdějšího selhávání člověka ve vztazích k druhým lidem, včetně sklonu k agresivním projevům fyzického a psychického násilí a týrání druhých.“
Podobně i v oblasti školství. Předseda občanského sdružení Dialog vědy s uměním Michal Pogoda se na internetu v příspěvku nazvaném Diskutujeme symptomy a opomíjíme příčiny zamyslel na příčinami současného stavu společnosti (v podobě nedokonalých zákonů, nerovnosti před zákonem a výkonnou mocí, nevhodného výběru kandidátů s převahou těch toužících po moci, ne po službě): „Kdo asi pátrá po tom, co převládá v našich třídách – zda pochvaly nebo nadávky, ponižování a urážky, anebo ocenění i drobných úspěchů zejména tam, kde jsou vzácností? Jak aplikují učitelé v praxi nejnovější poučky o emoční inteligenci jako základu budoucích úspěchů v životě?“
11. 5. pedagog Michal Mleziva v rubrice LN Očima rodiče napsal. „Po celou dobu, co je mi dopřáno sledovat základní školu z pozice rodiče, registruji její dominantní jev. Žákům předkládá a následně k domácímu naučení zadává obdivuhodně vypreparovaný substrát učení látky, který je tak odtažitý od života, že nakonec postrádá smysl a existuje už jen sám pro sebe. Reakce ´Tati nevysvětluj mi to, paní učitelka to chce odříkat tak jak to máme v sešitě´ mě pokaždé přivádí k šílenství, neboť rovněž vidím, že cílem dítěte není poznat a pochopit, nýbrž pouze získat jedničku.“
Podobné je to s přílišnou hygienou matek. Na internetu se objevila studie britských vědců, naznačující, že děti, které vdechují prach s plísněmi, mají až třikrát menší výskyt problémů s dýcháním a výskytu astmatu. Včasný kontakt dětí s plísněmi může vést k tomu, že budou pokašlávat, zato je to ale zbaví pozdějšího martyria s alergiemi.
Že by se blýskalo na časy a něco se začalo měnit? I mluvčí ministerstva zdravotnictví, poprvé v naší novodobé historii, v televizním šotu v rámci komentáře na téma otázky (rozumějte, varování) Světové zdravotnické organizace vůči našemu Ministerstvu zdravotnictví ohledně situace, za které české porodní asistentky nemohou svobodně vykonávat své poslání, připustil, že v této oblasti existuje řada problémů a že ministerstvo o nich ví. Hurá?
P.S.: Dnes se na síti objevily tyto dva články:
http://zdravi.idnes.cz/nova-moda-cisarsky-rez-0be-/zdravi_deti.asp?c=A070427_101929_zdravi_deti_bad
Vlastimil Marek, úterý 22. květen 2007
