Jaký máte názor na nevěru, zněla otázka jedné mladé ženy. Rozpovídal jsem se o ženách, protože ty jsou i v tomto aspektu důležitější, přestál naléhání, ať už konečně pohovořím i o mužské nevěře, a nakonec tazatelka pochopila nejen o čem jsem mluvil, ale také proč jsem mluvil, a tak teď budu psát, velmi alternativně, jak je mým zvykem: nejprve a především o ženách.
Všichni moudří se shodují v tvrzení, že o sociální, vztahové, partnerské, rodičovské a především sexuální atmosféře v rodině a ve vztahu rozhoduje žena (také protože ženy jsou evolučně silnější, nejen krásnější, ale také víc řízeny nevědomě, miliony let cizelovanými hormonálními procesy, a m.j. mají o 30% víc propojeny mozkové hemisféry). To ženy vytváří ve vztahu nebo v rodině řád, nebo chaos. Jsou-li skutečnými ženami (tedy nejednají-li mužsky), mohou si s muži dělat prakticky co chtějí (ale jsou-li skutečnými ženami, nikdy téhle své moci nezneužívají ve svůj prospěch). Jenže, v poslední době se ženy prakticky po celém tzv. demokratickém světě, zmatené světem reklamy a nezvládnutými hormony (také protože byly většinou traumaticky porozeny a traumaticky rodí) všeobecně šinou do slepé uličky maskulinních způsobů a požadavků (dnes pod záminkou tzv. „rovných šancí“).
Muž je totiž buď jako dobře vycvičený a přirozeně a ochotně poslušný pejsek, anebo, a to ve většině případů, nespravedlivými tresty nadosmrti pokořený, často ponižovaný tvor, jenž cokoliv udělá, je ve vztahu k matce a ženě špatně (a proto je občas až agresivní). Pokud by, jak dnes víme, žena v muži, do kterého se přece někdy docela nedávno až po uši zamilovala, a kterého si z lásky vzala, viděla i po několika letech manželství onen až archetypální vzor mužskosti (ale i partnerské empatie, pozornosti, tolerance), on by se jím i postupně stal. Pokud ho ale jen věčně peskuje, a vidí v něm budižkničemu, neschopného líného tvora, přesně to z něho udělá (a on pak musí utíkat ke koníčkům, nebo do hospody). Žena tak dosáhne svého, bude si moci stěžovat kamarádkám, že ten její je věčně v garáží nebo v hospodě (ale nedojde jí, že ho tam vyhnala svou naježeností).
Je-li muž ženě nevěrný, je to (až na níže zmíněných 15% chronických nevěrníků) v zásadě její vina. Nenalezl u ní uznání (nedokázala ho chválit, hladit, inspirovat). Naopak, chovala se k němu, vším tím kontraproduktivním napomínáním, kritikou, pohrdlivými poznámkami a nedostatkem ocenění, jako kdysi matka (i když ta to myslela dobře). Přitom, dnes už víme, že, a to jsou ty paradoxy, zatímco hromaděním věcí, orgasmů a manželů žena trvalého štěstí nedosáhne, když začne o toho svého (a své dítě) pečovat, posílí i vztah a sexuální pohodu. A objeví se to teoreticky dnes i ženami tak vzývané, ale v praxi vlastně obávané a odmítané: Láska.
Muže, který nalezne ve své milující ženě uznání (a je chválen, i za maličkosti), a který je šťasten a spokojen, ani nenapadne koukat po jiných (automatická ohlédnutí za oblou ženou na ulici se nepočítají), nebo si dokonce s jinou něco začít. A muž správně pohlazený a pochválený muž pro svou ženu postaví Taj Mahal nebo králíkárnu, a přinese jakýkoliv aport.
Uznávám, krásná žena to dnes má složité: estradiol jí, tak jako kdysi, velí opustit jakkoli bohatého muže v okamžiku, kdy potká ještě bohatšího… jenže ještě před 80ti lety byly ženy vychovány ke skromnosti a spokojenosti tam, kde byly (dívka se šla učit do Vídně na hospodyni, sloužila u nějakých pánů, pak se provdala za tramvajáka… a ve společnosti, která byla dlouhodobě rozvrstvena, a fungovala, byla na své postavení, včetně diplomu, hrdá a ani ji nenapadlo si stěžovat, natož svou roli ve společnosti změnit).
Jenže dnes, kdy paruky a plastické operace a vizážistky dokáží udělat Marilyn Monroe prakticky z každé, a kdy do myslí (evolučně na takový způsob informací nepřipravených a tedy až bezbranných) žen proudí gigabyty informací a v praxi neodolatelných (časopiseckých a především televizně reklamních) příkazů, co všechno musí udělat a koupit, aby byly na deset či dvacet způsobů neodolatelné, a kdy mají tolik peněz a lesklých možností, jako nikdy v historii, je obtížné a pro většinu žen prakticky nemožné odolat a zůstat jak své ženskosti, tak svému muži (a slibu věrnosti „dokud je smrt nerozdělí“) věrné.
Naznačuji, že ženy byly pro muže záhadou a utrpením odjakživa (viz okřídlený citát „žena je tvor, který neví co chce, ale nedá pokoj, dokud to nedostane“, a výrok Nietzcheho „I ten nejchytřejší muž kupuje ženu v pytli“), ale kdysi jich, těch neodolatelně krásných, bylo jen pár. Dnes touží být a je (než se umyje) krásná (s pomocí líčení a push-upek a módy) prakticky každá, která si zamane. A estradiol začne fungovat a ženy začínají být nevěrné (a opouštět i bydla, o kterých se jejich matkám natož babičkám ani nesnilo).
Samozřejmě, muž má touhu rozsévače, a někteří ji holt mají extrémně silnou, a takoví by se ani neměli ženit (a je obtížné jejich zálety ustát): ale i zde platí, že milující přítulná manželka, která chválí, se neopouští. Současné všeobecné a nepochopené a uspěchané „osvobození“ ženy je tak, paradoxně, spíše dalším „osvobozením“ muže (ženy se dnes i s dítětem uživí samy), který může být klidně nevěrný, protože jeho rodičovská zodpovědnost je (emancipací žen) notně zeslabena. Přitom, opakuji, i západní psychologové se shodují v údaji, že 85% mužů je při správné taktice a výchově (tedy, chválit, milovat, chválit, hladit a chválit) „reformovatelných“. Ještě jednou inspiračně zopakuji: Yoko Ono prohlásila, že na Hitlera by jí stačily tři dny. Domníváte se snad, že by John Lennon i mezi těmi stovkami estradiolek třeba jen pomyslel na to, že by jí byl nevěrný?
Evolučně daným rolím muže a ženy se prostě nedá poručit jako větrům a dešťům (ženy, smiřte se s tím, že jste jiné, a nezkoušejte tvrdohlavě fungovat mužsky). Dnes víme, že i opičí holčičky si hrají spíše na výchovu a péči, a opičí kluci se perou a soupeří (a používají klacky), a že chlubit se počtem traktoristek a letkyň či slévaček byla jedna z největších chyb (nejen našeho) ranného socialismu. Přitom, opakuji, poprvé v historii lidstva už víme, jak jsou ženy jiné, a jak je důležité o těch zásadních rozdílech mezi nimi a muži předem, v zájmu smysluplné komunikace bez zásadních (sémantických a významových) nedorozumění, vědět. A také už začínáme tušit (v zájmu pochopení, a při vší úctě a mé současné skepsi bonmot přeženu), že nevěra začíná spíše v hormonální antikoncepcí (a reklamou a rozvedenými kamarádkami) popleteném mozku ženy, než primárně v rozkroku muže.
