Můj termín „korálky zadostučinění“ se ujímá. Jednak mi občas někdo pošle nějaký odkaz, abych se pokochal dalším „korálkem“, a druhak stačí číst noviny a internet. Mimochodem, „V roce 2008 si noviny přes internet četlo 56 procent uživatelů a podle Českého statistického čeští uživatelé mají rádi jednodušší věci, jako přečíst si článek, ale obsluhovat přes internet třeba svůj účet v bance se zatím bojí.“ Natož číst, a dokonce pravidelně, na čtení náročné články, jako jsou ty mé. Na každý korálek už ani nereaguji, ale tyhle dva giga „korály“ si neodpustím. Protože i v těchto případech na má slova došlo…
Mám v paměti negativní, a někdy až urážlivé reakce některých účastnic seminářů (pamatuji jednu takovou např. v Chorvatsku u moře), když jsem hovořil třeba o tom, že „slyšíme“ povrchem celého těla (měl jsem to od dávných nádajógínů, z vlastní zkušenosti, a od slepých). A když i dnes vyprávím, že hudba a to, co a jak slyšíme, je daleko víc, než zatím tušíme, vidím na svých posluchačích, že to berou, ale nechápou tak, jak to myslím.
Vida, už je to tady: „Vyhrňte si rukávy,“ zní novinářský slogan, „vědci zjistili, že slyšíme i kůží.“ Fakt, že někomu rozumíme lépe, pokud se na něj při rozhovoru díváme, je prý znám již řadu let. Nová vědecká studie ale dokazuje, že kvalitu vnímání řeči ovlivňuje i naše kůže. Studie publikovaná v odborném časopisu In Nature se snažila nalézt odpověď na otázku, zda vnímáme řeč lépe, když můžeme mluvčího zároveň pozorovat, díky získaným zkušenostem nebo jestli máme tuto schopnost vrozenou. Z průzkumu plyne, že je schopnost „číst řeč“ vrozená. Mnohem zajímavější je ale poznatek, ke kterému vědci během výzkumu došli v podstatě náhodou. Zvuky jsme schopni vnímat i kůží. Doktor Gick, který je jedním z autorů studie připomíná, že v roce 1976 byla provedena obdobná studie. Výsledek byl ale stejný. To dokazuje, že interpretaci zvuku může ovlivnit jak hlas, tak zvuk.„Naše kůže za nás poslouchá,“ vysvětlil Glick. „Naše vnímání okolního světa je ovlivněno mnoha vzájemně na sebe působícími receptory, které vytvářejí systém, jenž je daleko složitější než si zatím dokážeme představit.“
V červnu jsem odešel z blogu respektu. Více jak dva roky jsem tam marně apeloval na redakci blogu (a novin), aby si nenechala diskusní prostor (pod články) zaplevelit všemi těmi anonymními kazisvěty. Napsal jsem na toto téma řadu článků, a pravidelně se ptal v redakci, co plánují na obranu blogerů. Slibovali změnu (např. rozdílné písmo blogerů a jen anonymních diskutujících, odlišnou grafiku atd.), ale kdepak, dali přednost trollům (jak se jim začalo říkat) a dokonce kvůli mně změnili i kodex blogera. Systematicky jsem totiž pod svými příspěvky diskusi vypínal a tak mi ji „zakázali zakazovat“.
Vida, kromě novinek.cz, které zavedly už před časem kontrolu „špíny na síti“, zareagovaly už i Lidové noviny (a ve vysvětlení svého kroku použily prakticky tytéž argumenty, na které administrátoři blogu respektu, včetně jejich ředitele, nehodlali slyšet). Rozhodly se totiž ukončit anonymitu v internetových diskusích. Každý, kdo bude chtít od 15. prosince diskutovat pod články na serveru Lidovky.cz, musí se registrovat pod svým skutečným jménem a adresou. Hurá, chtělo by se křičet, a zároveň zeptat v Respektu: Jak dlouho ještě u vás budou špinitelé preferováni (snad ve jménu čtenosti)?
Proč LN tedy přistouply k tomuto kroku? „Chceme zkvalitnit diskusní prostředí. Část uživatelů internetu zneužívá anonymitu a diskuse pod články se pak kvůli nim hemží vulgaritami, urážkami, xenofobními, rasistickými a antisemitskými poznámkami.O takové příspěvky na serveru Lidovky.cz nestojíme a nehodláme nadále jejich pisatelům poskytovat prostor. Dosavadní blokování IP adres a automatické filtry v mnoha případech nestačí, proto jsme se rozhodli přistoupit k radikálnějšímu řešení. U každého přispěvatele do diskusí na serveru Lidovky.cz se po zaregistrování zobrazí jméno a příjmení; kdo bude chtít, může přidat i svou fotku. Každý čtenář či čtenářka tak bude zodpovědný za své názory. Toto opatření není cenzura. Chceme, aby diskuse u nás měla smysl, aby se v ní neztrácely důležité ohlasy a zajímavé pohledy. A koneckonců, aby bavila a inspirovala i tu většinu z vás, kteří patříte mezi slušné čtenáře.“
Hmmm. Tak znovu: zatímco jinde na trolly už došlo, kdy dojde na ty v blogu Respektu? Omluví se mi někdo? Kdepak, k tomu nedojde. Ale třeba to teď zpětně došlo i těm čtenářům, kteří sice rozumně, ale přesto „hájili“ trolly a jejich svobodu špinit.
