Je jasné, že automobilismus je fenomén moderní doby, a ta začala hluboce ve dvacátém století, ještě před první světovou válkou. Je spojen s osobní svobodou jednotlivce. Žádný jiný prostředek dopravy nedává jednotlivci tolik svobody jako osobní automobil. Nikde na světě se nepodařilo vybudovat takový systém veřejné dopravy, aby jednotlivci poskytl byť vzdálenou, aspoň nějakou míru svobody pohybu, napsal ve svém internetovém denníku Ondřej Neff v souvislosti s dokončením dálnice až do Ostravy. Marnost nad marnost, nic než marnost, komentuji.
Opět mne zarazila věta: Nikde na světě se nepodařilo vybudovat takový systém veřejné dopravy. Rakovina dálnic a automobilů začala sabotážemi a podvodem (jinými slovy, rozmach amerického automobilismu nebyl přirozený). Ještě než automobil typu Ford cele opanoval USA, měla tamější města velmi rozvinutý a funkční systém veřejné dopravy. Jenže pak se ve Fordu rozhodli záškodnicky (sabotážemi, útoky na řidiče tramvají, zastrašováním atd.) změnit poměr sil a podařilo se jim, jak ostatně konstatoval i soud v 50. letech, systém veřejné dopravy dokonale zničit: zvítězila auta (a Ford). Proto také jsem nikdy neměl auto a mít jej nebudu. Viz i blog Božská auta.
Calea tenkrát nezaujaly písně, ale fakt, že všech šest strun měl tehdy dotyčný mladík naladěny na jediný tón, napsal Pavel Klusák v článku o Lou Reedovi (potažmo o skupině Velvet Underground, LN 21. 11. 09).
Vida, mozaika je opět doplněna. V době, kdy jsem prodal bicí soupravu, a cele se soustředil na akustické bubny (konga, bonga, a posléze tabla) a hudbu, která povznáší (a pomáhá zklidnit se, a dokonce meditovat, tedy v oblasti duchovna), jsem musel hledat náhradní možnosti a formy výroby takovýchto meditativních zvuků. Už od dob Extempore, protože u nás nic z toho nebylo k dostání, jsem si vyráběl (a dával vyrábět) různá cinkátka, sestavy zvonečků, kovových tyčinek (pilkou na železo jsem rozřezával triangly na tyčinky o délce, vypočítané podle pentatoniky), rozdělal jsem v bazaru zakoupené xylofonové „kameny“ a svázal je do dvou různě naladěných sestav atd. Jedna z možností, jak tehdy amatérsky získat alikvoty, bylo naladit všechny struny kytary na jednu notu, většinou G nebo E. Znělo to varhanovitě a záhadně, právě tak jako smyčcem rozezněné struny kytary Dáši Voňkové, nebo rychle prsty přejížděné do tónů indické rágy naladěné struny automatické citery (opět z bazaru). Tehdy jsem objevoval jak indickou hudbu, tak s radostí zjišťoval, že La Mounte Young, ale i Glass a Reich (tedy minimalisté) se ke svému stylu dostali studiem indické klasické hudby, právě tak jako John McLaughlin. Dodnes tohle přeladění (právě tak jako hru jen na černých klávesách piana, tedy do vždy „ladící“ pentatoniky) radím mladým zájemcům o „jinou“ hudbu, směřující k duchovnosti.
Muži se opravdu snažili své partnerky schopné reprodukce více ovládat, ale nechovali se k nim agresivně. Zajímavé je, že to ženy měly větší sklon kontrolovat své partnery, a dokonce jim způsobovaly i více zranění (uchylovaly se k fyzické agresivitě stejně často jako muži), napsal Radek John v článku Ženy žárlí stejně jako muži (Reflex 46/09), který se zabýval důsledky zjištění britských vědců, že předpoklad evoluční teorie, že totiž muži by měli být žárlivější než ženy a měli by se více snažit ovládat chování svých partnerek, neplatí.
Psal jsem o tom mnohokrát, a tvrdím stále, že skutečné příčiny (fyzického) násilí mužů leží dnes už většinově na straně žen. Muž násilnicky reaguje v krizi až poté, kdy už neví, jak by se (u)bránil slovním a psychickém útokům ze strany ženy. Jen si stýskám, že to „vědě“ trvá tak dlouho, než potvrdí co je nabíledni. Současný vývoj (české) emancipace je pokřivený a nejen pro muže, ale i (jejich) ženy a společnost velmi nebezpečný.
Nadmíru zesilovaná hudba sice přispívá o odreagování frustrací, ale i k obecné nahluchlosti a anestezii. Hlukové mapy budou časem důležitým koeficientem pro tržní hodnotu bydlení. Zvuková sanatoria (odhlučněné prostory) snad budou zakládána v metropolích pro bohaté, a chudina se bude smažit v pekelném ambientním hluku, řekl Miloš Vojtěchovský v článku Pavla Klusáka Ticho bude jen pro bohaté v rámci projektu Nejmilejší zvuky Prahy (LN 7. 11. 09)
Co přednášek a řečí už v hospodách Malé Strany v 70. letech min. stol jsem vychrlil právě na toto přeřvané téma. Marnost nad marnost. Zkuste si najít některé mé fejetony na toto ohlušující téma…
Za vyložené přestřelení tohoto trendu je nutno považovat módu mladých žen a dívek zbavovat se pubického ochlupení. Evoluce zanechala hustý porost ženského těla pouze na třech místech – na hlavě, v podpaží a v krajině stydké. Hlavě, vzdálené tepelnému jádru těla, slouží vlasy jako ochrana před zimou a coby ozdoba. Ochlupení v podpaží usnadňuje šíření feromonů z potních žláz, které (podvědomě) poskytovaly našim předkům cenné informace. O ty dnes, fuj, nestojíme. Třetí oblast informuje o dosažení pohlavní zralosti jeho nositelky. Proč by měl zdravý muž upřednostňovat holý klín? Preference nepřítomnosti známek pohlavní zralosti je přeci jednou z definic, s prominutím, pedofilie. Vyholovací mánie je vítězstvím barbínovské sterility nad archetypální podstatou ženství. Štěpán Šafránek
Hmm, proti gustu vyholovaní módy žádnej dišputát, ale jen pokud dlouhodobě negativně neovlivňuje jak jedince, tak společnost. Právě tak se mi totiž nezdá dnešní móda vyholených hlav (protože i vlasy mají svou anténní a jinou funkci).
Mezi spisovateli, jejichž knihy komentují nový fenomén, tedy ateismus, světonázor, který se šíří rychleji než islám či křesťanství, je jen jeden, který má i doporučení: Sam Harris (The End of Faith) sází na posvětštěný buddhismus (Tomáš Hříbek: LN 7. 11. 09)
Hmmm, a proč asi „dělám“ a doporučuji buddhismus už 30 let? Tehdy nás bylo pár, dnes je nás víc, ale těch aktivních vlastně taky jen několik, a právě proto, že na to lidi všeobecně nepřišli, přestože si jednou za pár let přijdou poslechnout dalajlamu, vypadá svět tak jak vypadá: stále hůř.
Byly to nejlepší dvě dekády za posledních tři sta let, komentuje Adam Michnik naši současnost. Ale i on nečekal takový nárůst populismu, tržního fundamentalismu, a říká, že demokracie je krásná, ale od určitého momentu se stala svou vlastní karikaturou, zkorumpovanou komedií, bulvárem.
Hm, zkuste si najít mé fejetony na toto téma… Vřele souhlasím a mám pocit, že pro lidi mého (nekonfliktního, slušného, věrného a zásady dodržujícího) typu tahle doba už není v pořádku. Nerozumím jí (a jejím nepoučitelným lidem).
V kterém světě to žijeme, když Ronaldinho se jde vyčůrat a vydělá si 500 EUR? On spí, pracuje, pije a vydělává 50 EUR za vteřinu. Jsem na levici proto, že není normální, abychom souhlasili s tím, že učitel, zdravotní sestra nebo dělník byli tak špatně placeni a přitom považovali za samozřejmé, že nějaký fotbalista nebo zpěvák si vydělává tolik peněz. Aniž bych někomu škodil, pokud bude Ronaldinho vydělávat desetkrát méně, stále se mu bude žít dobře, ale dáme světu určitý smysl morálky a hodnot. Belgický politolog Jean-Michel de Gaele
V tomto smyslu jsem i já (bojovník za spravedlnost) již od dětství levicově orientován. Nemohu nepomáhat, nemohu se nedělit o to, co jsem zjistil a naučil se, nemohu neučit. A v tom duchovnějším smyslu všech vznešených slov a vět je právě majetek a lpění na penězích (a současný vývoj světa směrem k nějaké katastrofě, ve smyslu ještě není tak zle, aby mohlo být líp) tou nejúčinnější brzdou pokroku individuálního i celospolečenského… a od dob Buddhy a Ježíše a Mohameda a Oša a dalších jsou všichni duchovní „mistři“ levičáci jak polena. To oni měli jasno, ne ti, kteří je zavírali nebo zabíjeli (aby jim o pár generací později stavěli pomníky a tvrdili totéž). Řešení je právě a jen v obratu k duchovnosti, což začíná u nácviku umění nebát se a začít (si) klást ty správné otázky. A také u vytrvalosti a zaťatosti, s jakou se pak tázající dostane až na samý počátek… k době těhotenství a porodu. Začít by se mělo ne na konci řetězů následků, ale u prvotních příčin (zkrátka to chce už při zapínání prvního knoflíčku dávat pozor, a pak to i na konci dopadne dobře).
Jak napsal ve středu 23. 12. 2009 chorvatský deník Večernji list: Ředitelka jedné školy nakoupila magické předměty od jistého léčitele a věštce, který působí v dané části chorvatského vnitrozemí. Ten ji přesvědčil, že kromě jiného dokážou jeho amulety neutralizovat škodlivé paprsky z vesmíru, zvyšovat sexuální potenci mužů a u žen naopak podnítit zvětšování prsou. Ředitelka vesnické školy s asi 400 žáky, ležící asi 100 kilometrů východně od Záhřebu, se listu odmítla ke značně nestandardní investici vyjádřit, napsala agentura DPA. Zpráva ČTK nevyžadující komentář.
Šance, že zmoudříme, dohodneme se a nebudeme podvádět, že cenu, ať už bude jakákoliv, nezaplatí pouze ti nejchudší a nejbezmocnější z nás, je vpravdě mizivá. Civilizace, jak kdosi správně řekl (Arnold. J. Toynbee?), neumírají. Páchají sebevraždu. S tím ale, přiznám se (stranou toho, že doufám být mrtev, dřív než to naplno vypukne, což bude asi těžké načasovat, protože patrně nikdo nevyvěsí na náměstí nápis „Konec svět začíná zítra v 6:30), opravdu nevím co dělat. Jiří Drašnar, Britské listy
Jirku jsem znával z doby před 30ti lety, ještě než emigroval, a jeho někdy (aikidisticky až příliš) ostré názory občas rád čtu v Britských listech. Souhlasím a cítím se (a to) podobně: jsem vnitřně připraven, jakmile začne být skutečně zle, a já už nebudu oslyšen, odejít (vše, co jsem pro odvrácení neblahých trendů mohl udělat, jsem udělal, a lidi mne čtou stále méně). Kam přesně, to také ještě nevím, ale klidně i tam, odkud návratu v téhle podobě není. Protože lidi stále víc neposlouchají, stále méně umí číst (mezi řádky), jsou stále línější (a snadněji zmanipulovatelní)…
Proč je poslední dobou na RB taková nuda? Pana Derera v to nepočítám… řečnicky se v rámci diskuse na blogu respektu zeptal jeden čtenář. Jiný mu vzápětí odpověděl: To je jednoduchý: anonymové v diskusích většinu zajímavě píšících autorů odradili. Zbyli jen ti nezajímaví a Derer.
Hm, a že jsem to redakci blogu respektu i administrátorům psal celé roky: nevěřili, dali přednost vulgaritám, a teď sklízejí… Radost z toho ovšem samozřejmě nemám.