Místo, abychom teorií popisovali skutečnost, která se odehrává před našima očima, často máme tendenci spíše skutečnost i proti její vůli či kompaktnosti vecpat do předpřipravených teorií. Hlasy, poukazující na podobný neblahý postup, slýcháme ve všech oborech přírodních věd stejně jako v oborech humanitních, teologii a náboženství nevyjímaje. Markéta Hrbková
Učení šamanismu je především vyrovnávání té nejběžnější energie,“ vysvětluje v knize saamský šaman Ailo Gaup. „Nejde tudíž jenom o tradici a kulturu, je to něco navíc. Jsou to způsoby, které nám umožňují, jak se oprostit od vlastního ega.“ Hlavní metodou Aila Gaupa je „naslouchání“, které má větší význam než „vidění“. „Naslouchání souvisí s transformací,“ říká. „Když správně nasloucháš zvukům i šumům normálního a obyčejného světa, můžeš se dostat na vyšší úroveň vědomí.“ Podle cestujících učitelů je tedy důležité oprostit se od všech konceptů, které brání zažití kýženého „šamanského vesmíru“, prostoru za hranicemi myšlenkového světa.
Mapa na internetových stránkách jednoho z největších českých květinářských velkoobchodů Tulipa Praha ukazuje původ 450 druhů květin ze třiceti zemí pěti kontinentů, které společnost nabízí. Patří k nim růže z Keni a Etiopie, mechy a lišejníky z Islandu, karafiáty z Izraele, další květiny z Kolumbie, Thajska, Číny či Nového Zélandu. „Je to odvětví, které dnes funguje podle stejných principů jako produkce potravin nebo třeba výroba aut,“ říká obchodník společnosti Aleš Vít jr. a dodává: „Za komunismu pocházela většina květin z neefektivních, energeticky náročných českých skleníků, počátkem 90. let jsme naprostou většinou květin dováželi z tradiční pěstitelské velmoci Holandska, dnes obchodujeme s celým světem.“
Od tuzemských pěstitelů už pochází jen jedna z padesáti v Česku prodaných řezaných květin (na rozdíl od hrnkových květin, kde česká produkce tvoří kolem poloviny prodeje). Většina květin, s nimiž burza obchoduje, je dopravována letecky z Holandska, však na rozdíl od minulosti tam nebyla vypěstována v samotném, mají za sebou letecký převoz z Afriky, Asie či Jižní Ameriky. Tomáš Lindner, Respekt
Lichtenštejnská banka musela odškodnit klienta, protože ho včas nevarovala, že se o jeho tajném účtu (krátil totiž ve své zemi daně) dověděly německé úřady. Soud uznal argumentaci poškozeného, že kdyby jej banka informovala o zcizení dat včas, mohl se sám přihlásit daňovému úřadu s vůli doplatit nebo využít dočasné amnestie. Tím by vyvázl z lapálie s menší pokutou, než když byl úřady odhalen. (LN 9. 2. 2010)
Průnik do světa smetánky je vykoupen poznáním, že bohatství ničí charaktery a produkuje zvláštní typ zkaženosti. (popisek k americkému filmu z roku 2005 Nelítostná rasa)
Helena si vzpomněla na svého exmanžela, kterého jí záviděly všechny kamarádky: „Tak dlouho jsem do něho hučela, že mi musí pomáhat, až opravdu začal. Jenže jakmile se manžel proměnil k obrazu mému, přestal mi imponovat. S chlapem, který ládoval pračku a klečel na podlaze s hadrem v ruce, jsem prostě nemohla spát. Zjistila jsem, že si ty kalhotky mnohem radši pověsím sama.“ (Kamarádky z Letné, LN 13. 2. 2010)
Protože si rád se žáky povídám, rád si poslechnu vyprávění grázla o tom, jaký byl jeho život před tím, než se dopustil přestupku. Někteří se rozpovídají hned, jiní vzdorovitě odolávají delší dobu, ale nakonec vypráví všichni. A je co poslouchat. Jsou to příběhy o tom, jaké to je zůstávat celé dny doma sám, když rodiče chodí neznámo kam, příběhy o tom, jaké to je, když od malého dítěte ze dne na den odejde matka, nebo o tom, co to je, když do dítěte mlátí nevlastní rodič (nebo i vlastní) doslova hlava nehlava, případně když je dítě v noci vzbuzeno a vidí, jak otec mlátí matku…., ale především o tom, jaké to je být zoufale sám, bydlet sice s rodiči, ale žít vlastně jen vedle nich, bez jejich opravdového zájmu, lásky, obětavosti…. Dostat jídlo, oblečení, mít kde bydlet ještě neznamená mít opravdové teplo domova, mít někoho, kdo vás má rád.
Vzpomínám si na mladého talentovaného žáka, který pomalu podléhal drogám. Na otázku: „Proč? Proboha proč to se svým talentem děláš?“ přišla drtivá odpověď: „A proč mám žít v tomhle podělaným světě plným přetvářky, lží a prázdnoty! O to nestojím!“
Vzpomněl jsem si při tom na knihu rozhovorů s rodilým Indiánem, kterého se ptali, co je podle něj chudoba: „Je to dítě sedící před televizí ve velkém domě na předměstí, které je tam úplně samo, zatímco jeho rodiče popíjejí koktejly při plnění nějaké společenské funkce. Měl hlubokou pravdu. Dítě samo s televizí nebo s počítačem. Spousta grázlovství se najednou mění v obyčejné volání dítěte o pomoc, o zájem, o obyčejnou lidskou přívětivost a lásku.(Učitel Zdeněk Brom o grázlech)
Dovoluji si pochybovat i o tom, co je v krvi každého Čecha, kromě železa a kyslíku, a tím je neuhasitelná touha mít se líp. To je celý. Češi se rodí s přikázáním, opravdu, mít se líp! To je nám smyslem života. Češi tenhle způsob života uctívají jako kdysi Izraelci zlaté tele, i když to je nadsázka, protože my neuctíváme vůbec nic. My se prostě chceme mít líp při jakékoli situaci, za jakýchkoliv okolností a obětujeme tomu všechno naše národní snažení. To se nám skutečně daří, ta oběť, takže namnoze jsme obětovali už úplně všechno. Slušnost, poctivost, rovnost, svobodu, bratrství, ale zato jsme se vždycky měli. Rozuměj, měli líp! Líp než naši sousedé. Českou snahou je mít se prostě líp než kdokoli kolem. Co, že Němci jsou na tom líp? No jo, materielně snad ano, ale u nás se zase nemusí tolik makat.. Kdepak, kam se na nás hrabe celý svět! To je začátek snahy mít se líp za každou cenu. Platí se za to strašná cena, cena národní identity, ale to zatím nikdo neví, jen my, nejmoudřejší z nejmoudřejších, my víme nebo aspoň tušíme. Proto si nastolujeme to, co nikdo na světě, tedy „českou otázku“. O všechnu tradici jsme přišli a teď zoufale voláme do nicoty Nevěřících, co že je smyslem našich dějin? Naší existence?. Miláčci moji, soukmenovci upadlí, smyslem českých dějin a tudíž českého národa a tudíž i mým a na co moderní naše historie ukazuje zcela nezvratně, je „MÍT SE LÍP“! Myslím, že jsem vyřešil českou otázku a mohu klidně umřít… (Stanislav Moc)
Kalamita jako totální bordel, kterému nejde uniknout a do něhož lze jedině ještě víc zabřednout, to přece bylo do světa řvoucí podobenství… (Jana Machalická o filmu Věry Chytilové, ale i o naší současnosti)
Na Moravě údajně existuje tzv. neuron, paprsek, kterým přicházejí z vesmíru informace, které jinudy přijít nemohou. Tento paprsek je údajně jeden z deseti na celé zeměkouli, kterým mohou tyto informace přicházet. To že jsem tam nic mimořádného necítil, ačkoliv jsme tam spali celou noc, pomíjím. Zeptal jsem se jasnovidců a ti mi sdělili ano, je tam energetický paprsek který vychází ze země, ale není nijak silný. Je to v podstatě pozitivní geopatogenní zóna, jakých je v naší zemi plno. Nic víc, nic míň. Jedna dáma se rozhodla, že něco podobného vybuduje v okolí Prahy. Že si zkrátka otevře vesmírnou bránu, kterou budou přicházet energie, které budou transformovat ty, kteří do jejího vlivu vstoupí. Ale pozor, jenom ty, kteří budou připraveni. Čili pokud do tohoto paprsku vstoupíte a nic se nestane, nejste připraveni. Dokonalé, že? Pak by jste u ní mohli za příslušný poplatek absolvovat merkabu či něco jiného, co vás připraví. A teď jsme u jednoho z hlavních důvodů, proč jsem to píši. Všechno by měl financovat můj kamarád. Už vlastně financuje. Kvůli této demagogii se rozvedl, odešel od rodiny, vede neustále bláboly o Isis a Melchizedekovi, není s ním zkrátka řeč. O esoterice téměř nic neví a tak je nadšen těmito vizemi o transformaci a roce 2012. Je učebnicovým příkladem toho jak fungují sekty. Vždy jeden osvícený vůdce se spojením nahoru který všechno ví, a potom oddaní, kteří mu slepě věří, a pokud mají čím, tak platí. Ona dáma je poměrně sečtělá a chytrá, dobrá manažerka. Podařilo se jí podchytit dost lidí, kteří do naší republiky přijíždějí s upřímnou snahou pomoci. Někteří z nich jsou velmi, velmi dobří. Vystupuje po jejich boku, uvádí je, často jim bezostyšně zabere čas jim určený pro prezentaci svých myšlenek a vnucuje lidem, kteří vůbec nepřišli na ní, ty svoje bláboly. A tak po jejich zádech šplhá vzhůru a vzbuzuje dojem, že ona je na jejich úrovni, vlastně tak dobrá jako oni. A můj kamarád dost těchto projektů financuje, funguje jako taxikář a věrný průvodce, občas utrousí nějaké to moudro, a je spokojený. Právě je-li člověk v osobní nejistotě, má tendenci věřit kde čemu, přimknout se k někomu, o kom si jen trochu myslí, že by mohl něco vědět. A to je ona živná půda pro všechny druhy podvodníků. Zůstaňte prosím nohama na zemi, používejte svůj selský rozum. Jdete-li nějakou duchovní cestou a chcete jít rychleji, tak vězte, že nikdo zvenčí vám něčím, jako je tato merkaba či Shambala nemůže pomoct. Svoji cestu si každý z nás musí ujít sám. (Vašek Holzbauer: Česká verze Merkaby – téměř dokonalý podvod, osud.cz)
