Celou tu dobu, kdy na seminářích a víkendech učím účastníky a účastnice neříkat a ani nemyslet slovo „problém“, a vyprávím jim, jak moc je právě negativní způsob myšlení a řeči ladí do negativna (až k výsledným chronickým zdravotním a psychickým obtížím), žasnu, s jakou nesnesitelnou snadností hned po návratu domů všechno zapomenou a nezkusí žít myslet a jednat pozitivně ani den, natož tři měsíce, potřebné ke skutečné dlouhodobé změně.
Konečně se ale objevil výzkum, který pádně potvrzuje zlaté pravidlo začínat den s úsměvem, a také nebezpečnost negativních a hororových zpráv (třeba hned po ránu, v denním tisku)… včetně možného zneužití mediálními magnáty nebo politickými stranami.
Při výzkumu mozku (např. při nějakém morálním rozhodování) vědci pomocí funkční magnetické rezonance zjistili, že v neosobních otázkách, jako je vrácení nalezené peněženky, se rozhodujeme racionálně. Pokud se ale naše jednání týká přímo jiných lidí, pak začínají vstupovat do hry emoce. Emoce se promítají i do toho, jak hodnotíme jednání jiných lidí, a hlavně co (příjemného) jsme prožili těsně předtím.
Americký psycholog Jonathan Haidt z University of Virginia vystavil nejprve některé dobrovolníky nepříjemnému zážitku. Museli například přečíst nebo vyslechnout negativně zabarvená slova nebo byli vystaveni nepříjemnému zápachu. Následně pak hodnotili morální dilema. Měli například rozhodnout, jestli si zaslouží odsouzení za incest bratranec a sestřenice, kteří se do sebe zamilovali, ale nevěděli o svém příbuzenském vztahu. Většina lidí je k takovému „omylu“ poměrně tolerantní. Lidé, kteří před rozhodováním zažili něco nepříjemného, jsou však častěji nakloněni k tomu, aby pár odsoudili.
Haidt nechal podobně ovlivněné dobrovolníky hodnotit jednání studenta, který se postavil do čela spolužáků při jednání s vedením fakulty. Většina lidí na tom nevidí nic špatného. Třetina těch, kteří před rozhodováním udělali nepříjemnou zkušenost, je ale přesvědčena, že na jednání studenta není něco v pořádku. Svůj pocit obvykle zdůvodní tak, že student „má něco za lubem“ nebo „se honí za popularitou“. „Podobná zjištění mají enormní význam pro politický život,“ říká Jonathan Haidt v rozhovoru pro časopis American Scientist. „Lidé si najdou odůvodnění svého morálního odsudku, který však není založen na ničem jiném, než na uměle navozeném pocitu znechucení.“
Tak jako už asi všichni tušíme, že způsob, jak jsou v hypermarketech umístěny regály (ty s pečivem až někde vzadu, abychom museli mezitím minout řadu regálů s jiným, ne nezbytným zbožím, a byli ochotnější koupit i to, pro co jsme původně nešli), je důmyslným fíglem prodejců, na který často nevědomky skočíme, měli bychom si začít dávat velký pozor na řazení zpráv například v televizních či rozhlasových zprávách. „Budeme konkrétního politika soudit stejně kriticky, když zprávě o jeho akci nebo prohlášení předchází negativně laděná zpráva o zvýšení ceny pohonných hmot, nebo pozitivně vyznívající informace o příznivém vývoji státního rozpočtu? Zřejmě ne,“ tvrdí Jonathan Haidt.
Co z toho vyplývá pro buddhistu a člověka, který stále ještě ctí základní morální zásady? Přinejmenším nutnost intenzivnější ochrany nejen vůči zdánlivě „neškodným“ negativním zprávám, ale i vůči jejich řazení, a také nutnost nácviku větší odolnosti proti podprahovým sdělením (třeba které zprávy jsou zařazeny za ty negativní), a také nácviku umění ochrany (tedy umět si ty zvláště špatné zprávy a informace strkat, jako jiný „hluk“, do hary).
O to víc tedy platí, že tak, jak ráno vstaneme, budeme naladěni i celý další den. Naopak, vstaneme-li rozladěni, a necháme-li se navíc hned vytočit nějakou tou negativní zprávou (a takové jsou dnes u nás prakticky všechny politické, ekonomické a zahraniční), budeme jednat ne podle toho, jak jsme původně chtěli, ale vytočeni nevědomou emocí: naše rozhodování, jakkoli jej cítíme racionálně, bude velmi iracionální a zbrkle destruktivní.
Z toho vyplývá, že základem zdraví jsou i tolerantní vztahy a šťastné partnerství. O to víc pak je škoda nesnesitelné lehkosti, s jakou řada emancipovaných Češek opouští své jinak fungující manželství jen proto, že někde nějaká rozvedená kamarádka řekla, že mají na víc a měly by být samy sebou…
Šprti (a moudří, pokud to ještě potřebují) se pak „pozitivně naladí“ rovnou na Nový rok, a mají po celý rok vystaráno.
