Při svém zamyšlení o příčinách pádu demokracie v antických Athénách skotský právník a historik Sir Alex Fraser Tytler (1747-1813) napsal: „Demokracie nemůže existovat jako permanentní forma vlády – může trvat pouze tak dlouho, nežli voliči zjistí, že si mohu dovolit odhlasovat velkorysé výhody na účet státní pokladny. Od této chvíle hlasuje většina vždy pro ty kandidáty, kteří jí slibují nejvíce požitků z veřejných financí. Proto demokracie vždy zkolabuje kvůli nedostatku finanční odpovědnosti… průměrná doba trvání vrcholu velkých světových civilizací byla přibližně dvě století… všechny postupně procházely těmito stádii: od otroctví k víře, od víry k odvaze, od odvahy ke svobodě, od svobody k hojnosti, od hojnosti k sobectví, od sobectví k sebeuspokojení, od sebeuspokojení k apatii, od apatie k závislosti, od závislosti zpět k otroctví.“
Makroekonomické nástroje nefungují a fungovat nebudou: ani fiskální, ani monetární – a žádné jiné nemáme. Ekonomická krize, zasahující především tři nejrozvinutější ekonomiky (USA, západní Evropa a Japonsko), je vytrvalá, s rostoucí nezaměstnaností, nedostatečným růstem HDP i narůstající nedůvěrou ve státní instituce, ekonomy a politiky. Krize vzniká a je řešena v mikru svobodného trhu, ne v makru státních intervencí.Vidíme i v Česku, jak různé „škrtformy“ zcela nelogicky předcházejí reformy; tedy paušální bezcílnost předchází strategickému rozhodování. Teprve po promyšlených a efektivních reformách však může nastat reálné prostředí k inteligentnímu, strukturovanému „škrtání“. Politická sféra, v konečném důsledku, zachraňuje a bude zachraňovat především sama sebe (viz proplácení bonusů byrokratů z úspor na platech). Přitom je nevyrovnaný rozpočet důsledkem a ne příčinou, a tudíž prosté účetní vyrovnávání skutečné příčiny neadresuje a systém i nadále dluhy generuje, při utlumování růstových potenciálů a kramaření s důvěrou voličů. Obzvláště v oblasti veřejných zakázek je neúnosná míra korupce zakotvena přímo v systému zákonů, pravidel a pravomocí. Ve stavebnictví jsou systematicky upřednostňovány staré, drahé, neekologické a časově náročné technologie na úkor moderních materiálů a postupů. Boj proti korupci tedy nemůže být bojem proti osobám. V Česku nejsou zkorumpovaní jedinci, ale hlavně systémy, v nichž jsou jedinci nuceni působit. O zakázkách rozhodují politici a byrokrati, při minimalizaci účasti odborníků. Zkorumpovaní tedy nejsou Češi, ale hlavně Česko. Milan Zelený
Podle Transparency International se jen ve veřejných zakázkách vlivem jejich předražení ztratí na 150 mld. Kč ročně. Ale to je jen část korupční politické mašinérie: další peníze padnou na účelové, tj. zbytečné projekty, či projdou účetnictvím státu či samosprávy jen částečně nebo dokonce vůbec: například kšefty s pozemky spojené se změnou územního plánu, prodeje movitého a nemovitého majetku, výhodné pronájmy atd.
I pokud budeme v odhadech velmi střízliví, každý pracovní den se – nám drobným akcionářům – v této zemi ukradne celá jedna miliarda korun. Pro představu: ke splnění aktuálních mzdových nároků lékařů z nemocnic by stačily tři dny bez korupce. Nebo by důchodci mohli mít téměř dvojnásobné důchody. Nebo by rozpočet pro tento rok byl přebytkový v řádu 100 mld. Kč…Miliarda denně nemůže zmizet pochybením několika jednotlivců: je to systematické drancování majetku a budoucnosti této země. Je to parazitování takového rozsahu, že není dlouhodobě slučitelné z existencí hostitele, tedy nás a naší akciové společnosti s názvem Česká republika. Jak se to mohlo stát?
Je to smutné konstatování, ale my, drobní akcionáři, jsme nechali věci dojít tak daleko. My jsme se nezajímali. Především generace dnešních čtyřicátníků a padesátníků nese podstatný díl odpovědnosti. Měli jsme už v devadesátých letech dost zkušeností, rozumu a hlavně možností tomu zabránit. Existují studie potvrzující, že míra korupce v té které zemi klesá s růstem angažovanosti občanů. Jaroslav Kuchař
Máte na to být Norskem, ale kvůli korupci jste Senegal, říká americký expert. Přijetí vzorce ze Skandinávie by vaší ekonomice pomohlo o 50 procent. Robert Klitgaard
„Od mužů se očekává síla a nezávislost“ „Mužská tendence vlastnit, brát a ovládat může být v protikladu k potřebě svobody a nezávislosti“ „Mužnost je spojována s dominancí“ „Muž dává přednost konfrontaci, potřebuje soupeřit, chce se prosadit v boji…“„Muži mají strach ze selhání“ „Tradice preferuje ženskou submisivitu“ „Racionalita není považována za typický ženský způsob chování“ „Ženy jsou emotivnější… …prožívají zejména některé emoce, např. pocity štěstí a zklamání“ „Ženy jsou sociálně citlivější, což se projevuje i jejich větší ovlivnitelností“„S ženstvím je spojen spíš důraz na celkový vzhled, na štíhlost, atraktivitu a upravenost…“ Z vysokoškolské učebnice. M. Vágnerová: Vývojová psychologie II: Dospělost a stáří. Karolinum, Praha, 2007. http://michalsindelar.blog.respekt.ihned.cz/c1-49127680-uzit-si-muzskou-dominanci-a-moc-ve-vztahu-s-partnerkou
Nejefektivnější systém státní správy, který by mohl sloužit jako ochrana proti takovémuto šílenství, vymysleli už před více než dvěma tisíci lety v čínském císařství. Nikdy nebyl překonán – a nikdo na Západě se ho, zřejmě pro jeho přísnost, nikdy neodvážil ani napodobit. Stál na třech zásadách: – Státním úředníkem se mohl stát jen člověk, který prošel sítem velmi tvrdých, naprosto anonymně posuzovaných písemných kvalifikačních zkoušek. – Státní služba měla velmi tvrdá pravidla výkonu a jasný kariérní řád, závislý na pravidelném hodnocení.
Třetí a nejgeniálnější zásada: Nadřízený, který navrhl povýšení svého podřízeného úředníka, byl za jeho výkon zodpovědný až do konce svého života – a až do těch hrdel…
O dva tisíce let později je český stát ovládán nájezdnickou kulturou, pro kterou je správa státu pouze zdrojem kořisti. Státní služba je proměněna výhradně na ochranu zájmů těch vyvolených u moci. Právo je vnímáno jako legalistická aritmetika bez skutečného obsahu služby spravedlnosti a předvídatelnosti rozhodování. Nerozhodují prověření státní úředníci, celý svůj život zodpovědní státu, ale obskurní party osobních „poradců“, jejichž kvalifikace je odvozena jen z jejich nezodpovědnosti. Případné problémy pak „řeší“ vybraní spřátelení soudci a advokáti. Srovnání dvou zmíněných přístupů, které od sebe skutečně dělí přes dva tisíce let, ve kterých se lidstvo údajně mělo vyvíjet k lepšímu, nepotřebuje komentáře. Ale snad přece jenom – jak by na přidrzlé činy a slova správců různých mocí české státnosti v čase předvánočním reagoval slavný soudce Ti? Jan Urban
Badatelé zpracovali data ze 14 let pozorování chování šimpanzů (Pan troglodytes) z Národního parku Kibale v Ugandě. Za tu dobu napočítali přes 100 případů nošení klacíků mladými šimpanzi, přičemž šimpanzí slečny v mnoha případech tyto hůlky nepoužívaly k získávání potravy ani k pranicím. Některé šimpanzice si braly klacíky do nočního přístřešku na spaní a v jednom případě dokonce šimpanzice postavila klacíku jeho vlastní přístřešek. Vědci prý na vlastní oči viděli, že si šimpanzí slečny hrají s klacíky, jako by to byla malá mláďata. Některé mladé šimpanzice si přitom nosily klacíky řadu let. Přestaly s tím ve chvíli, kdy se dočkaly svých prvních vlastních potomků. http://www.osel.cz/index.php?clanek=5451
Nechci si popudit feministky, protože jejich hlasu je stále třeba, ale skutečná válka pohlaví probíhá dnes podle mě ve skrytém prostoru rodiny či partnerství vůbec, a ten, kdo je tu „týrán“, je kupodivu stále častěji muž. Dagmar Sedlická, Copak to mají v kalhotách
Žena potřebuje, aby jí muž nepřestal imponovat, jenže někdy jdou ženy samy proti sobě, když se snaží získat ve vztahu dominanci, partnera ponižují, a pak se diví, že už je to s ním nebaví v posteli. Hana Fifková, Magazín HN 3/11
