V rámci článků o korálcích zadostiučinění, zmiňujících ten či onen jev či fakt, o kterém jsem kdysi psal, ale byl tehdy čtenáři (a zvláště čtenářkami) bryskně odsouzen, se poslední dobou stále častěji nemohu nezmínit o dalších a novějších současných informacích, plně potvrzujících mé tehdejší tvrzení. Skutečnou radost ale mám vždy, když mí studenti (nebo absolventi seminářů) objeví informaci konečně přece jen v hlubší než povrchové rovině naplňující pochopení té které metody cesty k duchovnosti (bdělému vědomí, zdraví, štěstí, radosti ze života). Sochařka Diana (viz fotografie níže), která studovala v Číně design (a naučila se čínsky, napsala o své cestě hezké zápisky, natočila hezký film a učí mého studenta čínsky), tam navštívila i zenový klášter v horách, a mezi jiným povídáním si dokonce zahrála s místním mnichem ping pong.
Nemyslím si, že by ten mnich (nebo jeho mistr) užíval tamní pingpongový stůl tak duchovně, jak jej užívám se svými studenty, ale už jen existence téhle možnosti mne nadchla: pokud bych se vydal do zenových klášterů v Číně, mohl bych, aniž by mi překážel jazyk, učit ping-pongem i (a právě) tam.
Mohlo by to vypadat asi takto: Po slavnostním přijetí vybalím pálku a míčky a gestem vyzvu ke hře. Překvapení mniši zvolí svého reprezentanta, a všichni se odebereme ke stolu. Začneme pinkat, já z počátku jen tak, podle úrovně „soupeře“, ale pak sem tam zasmečuji, a víc a víc začnu hrát do stran, kraťasy, falše atd., abych překvapil a nutil hrát stále s dokonale bdělým vědomím. Odmítnu počítat body a hrát pro vítězství.. A pak s pomocí někoho, kdo umí anglicky, vysvětlím svou teorii duchovního tréninku pomocí ping-pongu. A nabídnu všem zájemcům pravidelné lekce bdělého vědomí.
Když se to pak dozví tamní mistr, který, předpokládám, dnes umí anglicky, vysvětlím mu, co jsem zjistil o jednotlivých mniších jen tím, že jsem si s ním zahrál ping-pong, a „předpovím“, jak se mí pingpongoví partneři na Cestě budou zlepšovat i v typicky zenových disciplínách. Pokud to bude skutečný a nefalšovaný mistr, hned mu to dojde, pokud bude oponovat a bránit svou cestu, nebude to skutečný mistr, a tak mu nabídnu, že ho dopinkám k pochopení (osvícení) právě za pingpongovým stolem.
A za 500 let, v době celosvětového rozšíření pidžiningliš a rituální verze nejrozšířenější praktické víry na světě, pingzenu, si budou adepti Cesty číst v sútrách o příchodu Západního Pinga do říše středu, a o veselých příhodách z nácviku BVP (bdělého vědomí pingpongu). Za každou sútrou pak budou dlouhatánské vysvětlivky, např. co to byl Západ, internet, zen, a co to byl pingpong a jak se uctíval.
A nejslavnější kóan bude znít: Proč si mistr Ping nevzal pálku?
