Když mi sem tam, jednou za dva tři měsíce, přišel v posledních letech nějaký pozitivní e-mail, potěšil, samozřejmě, ale v té záplavě negativních jaksi zapadl. Jak typické, sotva jsem oznámil, že končím, začaly se trousit pochvaly. Pozitivní feedback – pozitivní zpětná vazba. A tak abych povzbudil k pozitivnímu psaní a schopnosti poděkovat i ostatní (ne kvůli sobě, já to potřeboval před lety, dnes už jsem nad tím a za tím), přetiskuji některé pozifeedbacky… Největší a nejpříjemnější korál všech korálků je ovšem v poslední větě, jež možná vypadá pro onu ženu (která první otočila minci a poslechla radu a konečně prakticky zpozitivněla způsob, jak vnímá manžela) jako malý krůček, ale pro ženy české i mnohé ostatní je počátkem změny paradigmatu a velkým skokem pro lidstvo.
Právě jsem dočetla Váš poslední příspěvek. Kurz pomalu měním a jsem za to ráda. Změna u mě nastává mimo jiné také díky Vašim komentářům, výpiskům a knihám, kterými se poslední dobou často probírám. Moc Vám děkuji za Vaši vytrvalou práci a budu se těšit na další komentář či publikaci. Přeji hodně sil a optimismu:-)
Ještě k Desateru porodní síly – to je prostě úžasné. Nedokážu vůbec takhle daleko dohlédnout, a tak mi nezbývá, než Ti prostě uvěřit a každou svojí představou přidávat svůj malinký kousíček energie k uvádění téhle krásné vize do života. A věřím Ti ráda, musím říct.
jen tak zdravím
dík za blog
n e s a m o z ř e j m é
príma mít možnost číst
vždycky znovu
nezaujatýma očima
príma mít někoho
kdo rovná podněty
a rád se dělí
príma taky rovnat a dál se dělit
fajn vědět že jsme jen lidi
nádhera zažít
že nejsme jen lidi
No, v té době už ale měla manželka jasno a já byl typický důvěřivý mladý muž, pro kterého doktoři ví všechno dobře a není třeba o ničem příliš pochybovat. A po delší době jsem se do Nové doby porodní přece začetl a už mě to popadlo, najednou mě jen tušené věci ohledně přirozenosti porodů připadaly jasné. Mohl jsem tedy manželku podporovat v rozhodnutí odjet z Brna na „dovolenou“ do Vrchlabí a u pana Kavana a paní Korbelářové rodit. Už tehdy jsem ale zjišťoval, že co s nadšením vyprávím ostatním vrstevníkům, je pro ně spíše než obdivuhodné, šílené. Mírně jsem tedy své nadšení stáhnul zpět a korigoval svůj dojem, že to „přece všichni musí uznat jako nejlepší“ – myšleno co nejpřirozenější porod. Je skvělé, že jste znovu vydal Novou dobu porodní, vykonal jste moc práce v osvětě a pomohl tisícovkám lidí najít svoji cestu.
Už dlouho jsem Vám chtěla napsat. Vaše články a knížky mě pravidelně vytrhávají z onoho neblahého působení médii (ač léta nemám TV) a společenských tlaků. K akci mě přiměl Váš poslední článek o přirozených porodech na Vašem blogu. Nevzdávejte se tak snadno. Chápu, že jste asi rozčarován tím, ze zdánlivě Vaše snažení nemá žádný výsledek, ale tak to není. Nebýt Vašich článků, tak bych asi nenašla odvahu a prostředky vydupat si co nejpřirozenější porod v mé situaci možný.
No, je škoda vidět jenom ty které si stěžují a napadají, jsou tu mnohé, které tvoje rady inspirovaly, a jsou ti vděčné. Počkej, až opadne sníh a přijedeš na plánovanou přednášku do Jindřichovic, tam rodí přirozeně každá druhá holka, které tam vyrazily žít alternativně. Je tu hodně žen, které jsi ovlivnil a inspiroval, které pěkně a s láskou odrodily se svými muži, matkami, sestrami a kamarádkami doma. I já, která 4x rodila v nemocnici sice bez císaře a s láskou, zatoužila nad tvými texty po tom prožitku a zalitovala, že to už v tomto životě nestihnu :-). Stejně ti to nedá, nemůžeš přece mlčet, už kvůli těm nemnohým, které ti naslouchají a kterým ty texty pomohly. Že to neslyší většina, to je běžná realita. Kráčej směle po své cestě, kdo bude chtít, ten se přidá – k těm ostatním je možná lepší přistupovat soucitně jako k těm, které se teprve probudí.
Přečetla jsem si přílohu a někde v mozku se rozezněla divná mantra, od Karla Plíhala kdysi: „Kdo to je, tam u kůlu? Borec, za nás si otvíral papulu!“
Sleduju váš blog dlouhý čas, čtu a čtu pořád dokola tu jasnou a srozumitelnou zprávu a fandím ji.
Vaši internetovou stránku jsem našla ne náhodou, když jsem hledala informace o filmu Nádherná zelená. Přečetla jsem si vaše další články, jsou úžasné a je to přesně to, co jsem hledala – a hledáme my všichni. Dovolila jsem si některé články poslat mým přátelům, protože jsou v nich tak důležité informace, že si je nemohu nechat pro sebe.
Neviem, ci to je vasimi tibetskymi misami, alebo mantrami, co si spievam kazdy den, zivot sa nam uzasne meni, sme vela na cestach (silvestrovali sme na lazoch, presunuli sa na tyzdnovy vylet s rodinkami z hrasovika) a uz sme doma a pripravujem sa na krst knihy o porodoch doma a vychutnavame si nase dalsie tehotenstvo…
Vím, že o tom píšete pořád, ale tenhle blog (Kde se bere zlo) je dokonalý! Celý, od začátku do konce. Krátký, stručný, s nabídkou řešení, dokonalé. A vnukl jste mi jeden nápad… hned na něm zapracuji :o) Krásně jste mi začal den…
Mám Vaše webovky moc ráda, dala jsem si je do oblíbených a téměř každý den si je rozklikávám, abych si zase přečetla něco laskavých slov – OD MUŽE.
Musím Vám poděkovat za snahu a energii, kterou jste vkládal do boje s větrnými mlýny českého porodnictví. Po přečtení, že s touto aktivitou končíte, jsem si říkala JAK NÁM TO MŮŽE UDĚLAT…!!! Může. Základní informace byla předána, a teď je to na nás. Tak doufám, že s tím nějak pohneme – pohnu. Ještě jednou děkuji za prvotní myšlenku.
PS: Začala jsem muže chválit a doma se dějí divy… děkuji nastokrát :)
