V balíčku z Moravy mi nějaký Ota Pilný (kterého neznám) před půl rokem poslal balík ohořelých a počmáraných papírů, prý mně to bude zajímat, protože ve vodoznaku na některých cárech prý byl, než to jeho vnučka polila tuší, stylizovaný znak zenu. Zatímco forenzní oddělení Praha už pracuje na rozluštění skutečné identity buď autora, nebo toho, o kom se zpívá (prý sejmuli DNA), mně se podařilo z těch cárů (když se cáry daly na sklo okna, slova částečně prosvítala) rekonstruovat text (lidové? nebo snad dokonce Pingovy?) zenové písničky, pravděpodobně z Valašska, která by tak mohla dalším nepřímým důkazem existence mistra Pinga, ale snad, zvláště v dnešní době všeobecné ztráty identity, i novodobou moravskou hymnou a mantrou zároveň.
Zveřejňuji, navíc s komentářem pro lepší pochopení (řada dobových reálií již není současným zájemcům srozumitelná) co se mi podařilo zrekonstruovat. Telefonickým dotazem bylo v archeologickém oddělení Moravského muzea zjištěno, že pátrání po dalších a jakýchkoliv ostatcích je prý zatím marné, nalezena byla ovšem část rukojeti pingpongové pálky. Jedna kulturoložka z výboru kolokvia při folkovém festivalu v Náměšti nad Oslavou sice v měsíčníku Strážnický posel tvrdí, že je to jen parafráze lidové písničky, kterou slyšela na folklórním festivalu, ale není schopna doložit ani z kterého regionu, ani její nápěv. Folklorista Jura Gíta Šibík zase namítl (bylo to ovšem po třetím demižónu), že slova původně složil spisovatel Ludvík Vaculík, což je ale odborný (kdyby nepil víno, tak přímo pivní) úlet jako Brno, pardon, Strážnice.
Doporučený způsob četby a zpěvu: Poprvé přečtěte jen tučně vytištěné verše, nejméně třikrát za sebou, a od druhého čtení si už tiše prozpěvujte (ve stylu moravských lidových). Teprve poté si přečtěte komentář, a nakonec si mantru mistra Pinga zazpívejte naplno, s veškerým pochopením.
Událost sa stala
V jednom centre zenu (Mistr Ping se snažil vést několik center, ale studenti nesnesli jeho zenovou autoritu a zkušenost a kuli pikle, dokud se centra nerozpadla, a proto mistr mával pálkou a učil celý život jen individuálně, pingpongem)
Praštili šóhajka
Místo vedle ženu (tehdy prý ženy seděly v zazenu v rámci jakési zemancipace klidně i v tzv. minisukních, a ve volných tričkách s velkými výstřihy, takže mniši, kteří procházeli kolem s holí v ruce, byli často dezorientováni)
Nenazdál sa šóhaj (etymolog a japanista Líman dovozuje, že mistru Pingovi se začalo říkat , protože tak bazíroval na eliminaci slova problém a radil vždy jen pozitivní přístupy, „generál pozitivních sil“, tedy šóhaj. Odvozeno od slova šógun, původně Sei-i Taišógun, generál vojska bojující proti barbarům. V případě mistra Pinga tedy proti těm, kdo tvrdohlavě a kvůli pozicím i přes vědecké důkazy odmítali uznat iluzornost naší reality a vrozenou možnost dosažení osvícení, jen s tím značným rozdílem, že mistr Ping nikdy „nebojoval“, ale používal zásadně pozitivní metody, pochvaly a kladné výrazy: nikoliv ne (Mu), ale ano (haj).)
V svojom utrpení (Mistr Ping si prý často posteskl, že všechno utrpení Čechů při zazenu, např. bolest kolen a páteře, bylo a je zbytečné, a pokrok na duchovní Cestě zpomalující či přímo blokující… jen kdyby ho poslechli a věnovali se více haře. Někteří badatelé ale čtou tento znak jinak, a překládají věnovali se„ páře“, snad sauny, jiní věnovali se„káře“ osudu, další pak tvrdí, že jde o slovo „záře“, rozuměj: jeho aury.)
Že on až tak rýchlo (mistr Ping byl prý jak v tom, co dělal, tak ve svém myšlení, velmi rychlý, v mládí až zbrklý, a studenty kteří neodpověděli na jeho otázku nebo kóan okamžitě, deptal výkřikem Pozdě!)
Dojde osvícení (tak jako Buddha Gautama, i mistr Ping prý dosáhl osvícení v pětatřiceti letech, což nelze ověřit, protože mistr Ping mystifikoval své žáky i odbornou veřejnost velmi alternativními názory i fakty)
Kamarádi moji (bylo známo, že velmi loajální a věrný mistr Ping si s většinou svých studentů ale i mistrů a guruů tykal, a adoraci přímo nesnášel)
V tom mňa nenechajte
Rýchlo si to svoje (mistr Ping prý velmi trpěl, když se dovídal, že např. tehdejší studenti vipassány, nebo jógíni, byli tak připoutáni k formám technik cest k osvícení, že jej nikdy nedosáhli: mnohokrát navrhoval, že jim pomůže, ale většinou ho nechtěli ani vyslechnout, a tak strávil v každém takovém centru nebo ášramu nebo na vysoké škokle či konzervatoři vždy jen několik hodin, a když tak zjistil, jaké že to formálnosti dosahují, prostě odjel)
satori doprajte (jeho žáci dokládají, že pro pokrok studentů si i koleno téměř operovat nechal, naštěstí mu to někdo tehdy rozmluvil a mistr Ping tak mohl pokračovat ve výuce zenu pingpongem, a tak získal své přízvisko)
Satori nirvána
Jedno je to všecko (double narážka na cíl snažení buddhistů, dosažení univerzální Jednoty, protože pak je jedno, jak se nazývaly jednotlivé metody k jejímu dosažení)
Bez brány je brána (až primitivní narážka jak na slavnou sbírku kóanů Mumonkan, v překladu brána bez brány, tak na údajné potíže s kovovou bránou u domku,kde prý v Dolních Měcholupech pobýval a učil: v mrazech se vždy zcvrkla a nešla otevírat, a tak ji zásadně nechával nezamknutou, i jako test noviců, kteří ji i sami sobě bezmyšlenkovitě zamykali ).
Každý mistr děcko (viz čínské rčení o tom, že ve věcech vztahů se ženami je i ten největší Učitel jako malé děcko… snad jde o to, že tehdejší žena mistra Pinga, ještě než se stal mistrem Pingem, jeho i cestu k duchovnosti opustila, a tím Ho osvobodila od světských povinností a umožnila mu odejít do bezdomoví, aby se mohl naplno věnovat duchovnosti)
Děcko požehnané
Vtipem a múdrostí (záliba mistra Pinga ve vyprávění vtipů a veselých příběhů ze zenových center a duchovních seminářů byla prý známa již za jeho života)
Buddhou zmalované
Ostaly len kosti (narážka jak na první knihu o zenu, kterou prý mistr Ping přeložil, sbírku kóanů s názvem Zen flesh zen bones, Maso a kosti zenu, tak na způsob, jak odmítal při pingpongu novice šetřit, a proháněl je ze strany na stranu tak, že všichni znatelně zhubli, a také jak striktně nutil studenty hovořit bez okras, souvětí, přímo na kost… v tomto smyslu se v okolí mistra Pinga vyskytoval termín kusejr, který zatím nikdo nedokázal etymologicky a významově osvětlit)
Z kostí bude vývar (narážka na adoraci svatých ostatků, údajných Buddhových zubů, vlasů atd., a schopnost zenových mistrů vysmát se této připoutanosti)
Čo zahojí všecko (o mistru Pingovi bylo známo, že měl imunitu jako slon, a jeho recepty na dlouhé zdraví byly: vyronaná šťastná psychika, zpěv manter a cirkulární dech na didžeridu: to prý zahojí všechny nemoci, a dokonce i preventivně.
Šak sa bude hodit
Vegetárské plecko (mistr Ping se dělal neustále srandu z těch duchovních adeptů, kteří sebe i zen brali příliš vážně. Inspiroval se asi od herce a spisovatele pohádek poloviny 20. století, jakého Roericha, který se proslavil termínem „hovězí holoubátko“. Jiní ale tvrdí, že Roerich byl malíř)
Plecko uderené (narážka na styl úderů zenovou holí podél páteře, to v Japonsku, ale v českých centrech se to tak nebralo a zvláště ženy bouchaly přes ramena, a ne dvakrát po každé straně, ale klidně i třikrát)
Tú zenovú holí (v dobách mládí si mistr Ping prý své hole vyřezával něčím, co označoval kudla rybička, nelze ověřit)
Praštili šóhajka (narážka na údajný a dnes ztracený, přesto hojně citovaný knižní popis jeho první rány zenovou holí, kdy ho udeřil neznámý japonský mnich do krvava a zlomil na něm hůl)
Šak ho nic nebolí (mistr Ping byl prý proslulý svou schopností strčit si bolest do hary… navíc nechce se věřit, že v té době se lidé báli zenové hole. Mistr Ping používal příměru, že to je asi jako kdyby se báli sauny, protože si ten slastný a osvěžující skok z rozpařené sauny do ledové doby nikdy sami na sobě nevyzkoušeli).
(Někteří čeští japanisté a zenisté tvrdí, že následující sloky už složil někdo jiný, já si ale dovolím spekulovat, že s původní mantrou mistra Pinga úzce souvisí a v budoucnosti se to podaří prokázat)
Kapsla časovaná (asi narážka na to, jak Padmasambhava, legendární buddhistický učitel z Tibetu, zakopal své učení tak, aby bylo nalezeno až za třista let, až bude pochopeno. Legenda praví, že i mistr Ping prý „zakopal“ své učení, ale nikoliv někde v kapsli do země, ale roztrousil jej po internetu, aby bylo znovu sestaveno až bude hůř, aby mohlo být lépe, a až to (ze)noví mistři v dalších generacích dokáží)
Události lesklé (mistr Ping často varoval před tzv. lesklými či strakatými, hlavně ženskými časopisy)
Dušu oslovujú (jiná varianta může být oslavujú)
Čínské znaky ve skle (souvislost s někdejším polským muzikálem Malované na skle zatím nebyla prokázána, a někteří odborníci dokonce tvrdí, že mistr Ping nebyl Japonec, jen studoval japonštinu, protože ho do Cíny Mao nechtěl pustit… japonština užívá čínské znaky a dvě své abecedy)
Všecko tu má cenu (narážka na slavné zenové rčení: Co má největší cenu? Hlava mrtvé kočky… protože nikdo nedokáže určit její cenu… a taky na neověřenou legendu, že mistr strávil dva měsíce v Japonsku jen s padesáti tehdejšími americkými dolary)
V tom zenovom cantru (evidentně má být centru, ale jedině zde je původní písmeno tuší nepolité a tedy neporušené a dobře čitelné, takže se to asi přesně takhle v době mistra Pinga zpívalo)
Mistr Ping si zpievá (někteří badatelé dávají do souvislosti osvětovou činnost mistra Pinga a muzikologicky dodnes nevysvětlený prudký nárůst obliby manter na přelomu tisíciletí)
Čas preveril mantru: (narážka na oblíbené rčení mistra Pinga: Každý zvuk je hudba, každá hudba je mantra, mantra je základ každého zvuku… a také naznačení, že mantra je prosté opakování jednoduchých veršů, ve smyslu téměř nekonečného opakování celé mantry stále dokola jiné oblíbené rčení bylo Co děláš, dělej na 100%,… jednou prý pomohl jednomu studentovi zpívat si mantru stále dokonal tři měsíce, dokud nedosáhl osvícení)
A mantra se opakuje stále dokola, dokud zpěváci neodpadnou
Událost sa stala
V jednom centru zenu
Praštili šóhajka
Místo vedle ženu (Mimochodem, už mi přišly z Výboru pro rovné příležitosti a z oddělení genderu při FF UK první protesty proti násilí na ženách, na ty ale nebudu brát zřetel, a radost z epochálního nálezu tvořivé geniality údajného mistra Pinga si zkazit nenechám).
Zpívejte stále dokola…říkával prý na seminářích mistr Ping, ale skeptici tvrdí, že říkal hrávejte stále dokola ne hudebníkům nebo zpěvákům manter, ale studentům, kteří prý hráli ping pong sami proti sobě o zeď tak, že pinkli do zdi, a rychle oběhli stůl a odpinkli míček zase na zeď (což je samozřejmě legenda, protože to prostě není možné, že).
P. S.: Autor děkuje Klubu přátel mistra Pinga (KPMP) a firmě Toyota (mistr prý kdysi bydlel u Kolína a prý navrhl japonským úředníkům a manažerům, ale i místním sedlákům, že pomůže vybudovat a provozovat zenovou zahradu podél potoka Polepka) za velkorysý grant. Dále děkuje za podporu japonskému Manga centru v Praze.
