Kulturní revoluce 60. let min. stol. skoncovala s tradiční otcovskou rolí ve společnosti a vyřadila generační mechanismy, což vedlo k erozi kolektivního cítění a narušilo udržování a předávání společenských norem a hodnot. Má tato antiautoritářská a individualizovaná společnost vůbec nějakou budoucnost? Zavražděný holandský politik Pin Fortuyn
“Nevěřím v boha, který by z lidí chtěl mít loutky a otroky svých samolibých zájmů a rozkazů. Nevěřím v boha, který by nepochopil zamilovaného člověka, který by se nezrcadlil v dětských nevinných očích, ale také v očích plačící mámy. V takového boha nemohu věřit. Nemohu věřit ani v boha, který by ztratil zájem o svět, boha, který by se bál lidského těla a krve a který by měl nejradši vykastrované krásné lidské duše. Nemohu věřit v takového boha. Boha, který by přesně dělal to, co chci já, ani boha, který by chtěl po mně dělat přesně to, co chce on. Nevěřím v boha, v kterého by se nedalo doufat proti vší naději. Takový bůh totiž může existovat jen v lidských myslích a představách! Takového boha si udělali lidé, protože si nevěděli rady sami se sebou, vymysleli si „pány bohy“, vymysleli si boha, kterého se malé děti bojí. Vymysleli si boha, kterému je potřeba platit daň za každý skutek lásky, radosti. Vymysleli si boha, kterého musíme usmiřovat, jeho trestající hněv… Každý takový by se měl spíš sám nad sebou zamyslet, když takového boha má… poněvadž když mi řekneš, jakého máš B/boha, tak přesně mluvíš o tom, jaký jsi. Právě takový, jaký jsi nebo jaký chceš být, takového budeš mít boha. A připustíš-li, že Bůh je ten, který nebrání tvému růstu a tvému rozvoji, který tě miluje jako svobodného člověka, člověka hodného i schopného lásky, tak pak tvůj Bůh bude stále větší… a ty porosteš… a nebudeš se muset bát a třást úzkostlivě o nevěru svých přátel a svých dospívajících dětí, protože oni jednou poznají, že Tvůj Bůh je pravý. Podle svých neřestí, nedokonalostí, psychických úletů, podle všech svých deviací a deformací jsme si utvořili boha a pobožný člověk se diví a žasne nad nevěrou světa… už mu nedochází, že jeho nevěřící spolubratři, spolupracovníci, jeho nevěřící rodina nemůže uvěřit právě kvůli němu… protože takového boha ve své úctě k pravdě a ve svém hledání pravdy nemohou přijmout. A na rozdíl od něj možná jsou Bohu o moc a o moc blíž.“ Generální delegát Karmelitánského řádu v ČR P. Cyril Vojtěch Kodet 1990
Třicet let otázek, zda atomové elektrárny mají nějaký zdravotní efekt na obyvatelstvo v okolí, bylo zodpovězeno koncem roku 2007 v tzv. Kikk studii, v níž bylo prokázáno, že čím blíže k jaderné elektrárně leží bydliště dítěte, tím také roste pravděpodobnost, že onemocní rakovinou nebo leukemií. Toto riziko je prokazatelné do vzdálenosti 50 km. V bezprostřední blízkosti jaderné elektrárny do 5 km je riziko vzniku leukemie u dětí do 5 let dvojnásobné.
Podle loňských studií se v okolí jaderných elektráren rodí více chlapců než odpovídá dlouhodobému průměru. Dochází k porušení tzv. sex odds – poměru pohlaví, který za normálního stavu činí 105–106 ku 100 ve prospěch chlapců. Změněný sex odds byl dokumentován také v Evropě po černobylské havárii ve srovnání evropských států a USA. V Evropě se podle dokumentovaných údajů narodilo od černobylské havárie o několik stovek tisíc dívek méně. V okolí jaderných elektráren je tak ohrožována naše životní podstata – náš vlastní genetický materiál, protože určité procento dívek, ale i chlapců (podle výsledku studií 3:1) se vůbec nenarodí. Znamená to, že podprahová nebo zatajovaná radiace z provozovaných jaderných elektráren ovlivňuje vývoj lidského embrya na samém počátku života. Nemáme žádnou jistotu, že se tento vliv neprojeví v pozdějších stádiích života či v dalších generacích. Milan Smrž
http://www.denikreferendum.cz/clanek/9017-hruba-politicka-chyba
Vnuci představují na energoinformační úrovni jednotný celek. Psychika, emoce a chování rodičů se přenáší na psychiku, emoce a fyzický stav dětí. To znamená, že měníme-li psychiku rodičů, můžeme změnit i fyzický stav dětí. Provedené výzkumy ukázaly, že základním zdrojem informace není genetický kód. Přinejmenším stejně velká úloha v tomto procesu připadá energoinformačním procesům pole. Vycházíme-li tedy z tohoto předpokladu, můžeme hovořit o genotypu pole, který je objemnější než fyzický, a obstarává dědění emocí, charakteru, a dokonce náhledu na svět. To umožnilo zjistit příčinnou souvislost mezi pedagogikou, psychologií, psychiatrií, fyziologií a dalšími vědami zkoumajícími člověka… V podstatě se povedlo odhalit mechanismus karmy, o němž se zmiňovaly nejrůznější zdroje, ale který se doposud nikomu reálně prozkoumat nepodařilo. Díky mnohaletým výzkumům, potvrzeným léčebnou praxí, se postupně vykrystalizoval mechanismus spojující myšlenky, emoce a chování člověka s jeho chorobami a chorobami jeho dětí. Člověk totiž nemá jen fyzickou schránku, ale i schránku pole. Zatímco pro fyzickou schránku jsou rozhodující prostorové charakteristiky, schránka pole je určována dimenzemi času. Fyzické tělo je zasazeno do prostoru, kdežto pole existuje v čase. Když konáme nějaké činy, když realizujeme myšlenky a emoce ve fyzické rovině, ovlivňujeme i své časové tělo. Jednoduše řečeno: svým chováním a svými pocity určujeme svou budoucnost. Názor člověka na svět a jeho emoce ovlivňují jeho časové tělo výrazněji než fyzické úkony a činy. V tom spočívá mechanismus karmy, jehož přibližný popis lze najít ve stovkách knih. Budeme-li vycházet z právě uvedených předpokladů, pak má formování skutečného vnímání světa a emocí pro přežití člověka a rozvoj lidstva podstatně větší význam než veškeré úspěchy moderní medicíny. Tyto výzkumy umožňují sjednocovat vědomosti o člověku v jednotnou soustavu a zároveň tak rozmnožují a objasňují perspektivy budoucnosti. S. N. Lazarev, Diagnostika karmy
Odborníci nebudou s tím, co tu píšu, souhlasit. Ale pravda odborníků někdy odporuje pravdě celého okolí. Například králíky není třeba k nám dovážet, můžeme si je vypěstovat sami, stačí projevit před chovateli obchodní zájem. Tak se k nám nemá dovážet ani vepřové maso z Německa, vejce z Polska, víno z Kalifornie, lámavé sirky Solo z nějaké Indie nebo zmrzlina ze středního Izraele. Všeho můžeme mít dost: je to otázka rozumu a odpovědnosti za všecko okolo toho zboží. Nepotřebujeme to kupovat: za žádnou cenu! Neboť ta cena je veliká: ladem ležící pole, rozpadající se textilní fabriky, vychládající sklárny… A nezaměstnanost. Chřadne i výroba hraček! Po obnovení demokracie chopil se u nás svobody trh. Svobodný trh – to je dogma demokratického náboženství. Přitom trh využívá své nedotknutelnosti k diktatuře nad námi! Špatným, zkaženým obchodníkům je nade vše jejich zisk. Je to ono pohanské zlaté tele, před nímž my se máme klanět. My potřebujeme jen toto: zboží, výrobky, práci; a obchodníky, kteří nám dovezou, co tu není nebo co neumíme. Je otázka, jací lidé ti obchodníci jsou. Oni necítí odpovědnost za přírodu, za poměry ve společnosti? Oni, jak se ukazuje, udělají cokoliv, co jim zákon přímo nezakazuje, když na tom mohou vydělat. Oni už vyhubili naše brambory a cukrovou řepu. A člověk aby se zvlášť ptal, když chce českou košili. To je úchylná hlava, která z Německa kupuje mléko na výrobu jihočeského sýra jen proto, že je lacinější! Toto jednání samo je horší než rozdíl v ceně mléka! A zajímavé je, že tohoto si nikdo z politiků nevšímá. Vláda i parlament leží před tím teletem. Vím, co proti tomu řeknete vy, prodejní zákazníci: že na trhu platí nižší cena. Naše výrobky by byly dražší. Ať jsou, vy chudáci! Uvažte ale, že ta vyšší cena je zároveň na jiném místě mzdou někoho jiného, kdo tu práci dostal. Uvažte, že vy sami se za nižší cenu někomu prodáváte, až skončíte u Číňanů! Možná, že by nějací ekonomové dokázali načrtnout systém, který by tyto položky uvedl do nějakého přijatelného poměru: i když bychom třeba žili skromněji. A ještě jedna námitka tu bude: že jsme členy Evropské unie. Ovšem: to tele vládne celé Evropě! Tu by bylo správné vzepřít se: předvádět myšlenku, že každá země má si takto vyrobit a vypěstovat, co může: být pokud možno soběstačná. Vždyť všichni si stěžujeme na ten příšerný transport všeho sem a tam, na zplodiny a odpadky, na to, jak se kazí půda, voda i atmosféra. Ale za toto má odpovídat Akademie a vláda, ne já! Ludvík Vaculík
Problém je v zjednodušeném výkladu a v přesvědčení našich politiků, že ten, kdo vyhraje volby a má většinu, vnucuje zbytku svou představu o světě. Zastánci svobodného trhu naopak vycházeli z přesvědčení, že musí vládnout takový systém, který uspokojí i menšiny, což dokáže jen svobodný trh. Rozdíl je přece jen v nákladech, jestli vyrábím něčeho méně, jsou náklady větší, než když něčeho vyrobím hodně. Proto je třeba vytvořit taková pravidla, aby i menšiny byly uspokojeny a společnost byla dynamická a rozmanitá. Kultura právě tyto vlastnosti silně stimuluje. Jak z Finska víme: větší investice do hudební výchovy na školách vedla k tomu, že tam vyrostlo mnohem víc byznysmenů a manažerů a zvýšila se jejich schopnost učit se cizím jazykům než v ostatních srovnatelných zemích. Libertariáni, jak se jim někdy říkalo, proto vždy obhajovali tržní logiku proti logice politické, a to je to, čeho se právě naši politici dnes třeba na příkladu vztahu ke knihám, tedy ke vzdělanosti, vzdávají. Zrazují sami sebe. Karel Hvížďala
Tak se v lékařství, fyzice, meteorologii, kybernetice, ekonomii, antropologii, sociálních vědách, psychologii, vývojových teoriích všech oborů a samozřejmě v ekologii vedou diskuse, které stále častěji reflektují, že naše představa o odtržení individua od vzájemné provázanosti celé společnosti je velmi iluzorní stejně jako představa současného lékařství o odtržení fyzické a psychické složky člověka, naše pedagogika zaměřená na soutěživost proměňuje děti v automaty se stále mizící schopností představit si a svobodně zvažovat smysl získaných informací, neboť atrofuje jejich smysl pro tvar, celistvost, metaforu, která byla v minulých kulturách jejich nositelem. Neviditelné pojivo celku mizí a věci i lidé se zjevují ve své vytrženosti jednotlivých kousků puzzle, neschopných najít své místo v obrazu.
Ve své školní praxi jsem denním svědkem toho, jak získávané informace znovu a znovu zklamávají, neboť jsou odtrženy od denní zkušenosti, uzavřeny v ustáleném systému, který už dávno nekooperuje s naším způsobem života, studenti v něm nenalézají odpovědi na své otázky a vstřebávají je jen s odkazem na budoucí povolání. Otázky po tady a teď zůstávají vězet ve vzduchoprázdnu nahrazovány různými druhy ideologií, věr, či dokonce rozpoznatelných lží. Jejich přirozená lidská potřeba rozumět žitému světu je často odkázána na informace kusé a téměř podloudně získané. Škola je často vede k tomu, jak vyhovět té tváři světa, které nedůvěřují oni sami i jejich rodiče (učitele nevyjímaje). Denně narážejí na vlastní vytrženost z kontextu, svět, v němž forma nejen že nekopíruje jeho obsah, ale čím dál častěji je jeho protikladem. Jejich motivem je strach z trestu a vštěpovaný pocit viny jejich denním chlebem. To, že jsou přesvědčováni, že je to „normální“, bohužel nic nemění na tom, že jejich psychika se formuje směrem k tomuto touhu po poznání spíš likvidujícímu obrazu. Markéta Hrbková
http://www.denikreferendum.cz/clanek/9664-holismus-je-treba-prijmout-to-co-chybi
Dnes lidé chtějí vědět dříve, než začínají tušit, a znát ještě předtím, než začnou uhadovat. Jít touto zkratkou znamená narušit cestu mezi srdcem, rozumem a myslí – a propadnout iluzi, že jsme se všeho zmocnili a víc že už nemusíme. Škola učí žáky interpretovat věci dřív, než jsou ve své podstatě pochopeny. Naše vzdělání nebo naše víra nám zabraňují najít pravou skutečnost, stáváme se majitelé stínů, nikoli skutečností. Příliš mnoho informací, téměř žádná moudrost. Ladislav Zadrobílek (D. Ž. Bor), Časobraní aneb můj život v sedmi republikách
