Už dlouho cvičím umění být v haře. Přesto moje bytí v haře povětšinu času spočívalo v tom, že jsem si uvědomil, že nejsem v haře, půl minuty jsem v ní byl a pak se zase vrátil do světa svých myšlenek. Občas se mi, ale podaří být v haře delší dobu a to jsou pak ty nejkrásnější zážitky bytí tady a teď, sepsal novic Roman, který se ještě nedávno úporně bránil cokoliv napsat. Teprve zveřejněná zpráva o pobytu v labyrintu v Chartres (a několik pozitivních reakcí na ni) ho povzbudila, a i když s brbláním, přece jen se nechal popostrčit, a píše a doplňuje, až nakonec je z toho příjemné čtení pro další novice:
Na zahradě máme ping-pongový stůl a ráno z něho často pomocí stěrky sundávám nánosy deště nebo sněhu. Pokud nejsem v haře je to činnost naprosto splývající s čímkoliv, když ale jsem v haře, je všechno jiné, protože vnímám mnohem víc: pohyb vody stékající pod stěrkou, zvuky kapání, své kroky a vzduch proudící kolem mě. Stejně tak když myji nádobí a jsem v haře, je můj svět jakoby úplně změněn. Vnímám, jak misky na jídlo vydávají zvuky podobné tibetským mísám, cinkání příborů jako zvonečky, voda hladí prsty. Když si dělám čaj, pozoruji zase rozevírající se lístky čaje jako tu největší nádheru.
Pocit ponoření se do činnosti, celostního vnímání všemi smysli, objevování krásy a čistoty v každém objektu a činnosti a ještě pocit vnitřní jistoty a klidu… To zažívám, když jsem v haře a to je moje motivace pobýt v ní déle.
Večer jsme si sedli s učitelem a spolubydlícím k povídání. Vím, že z učitele během takových chvil vyzařují zkušenosti, které když dokážu aplikovat, můj vývoj se výrazně posune dobrým směrem. Tentokrát jsem ho (a všechno kolem) vnímal harou. Většinou jsem po hodině povídání unavený a ospalí, jednak protože mě uspává dlouhé sezení, a taky protože mám pocit, že už mám hlavu plnou jak nafouklý balón. Tentokrát jsem ale po dvou hodinách byl dokonale svěží a hlavně šťastný. Cítil jsem se dokonale otevřený vůči všem přicházejícím informacím a věděl jsem, že tentokrát nasávám i ty informace, které jsou podvědomé. Prostě jsem ho vnímal a cítil se krásně. I má schopnost reagovat byla o dost výraznější.
Rád jsem v haře také při filmu. Pokud je to film například z jiné kultury, vnímám všechny detaily jako oblečení, chování, pohyby a hudbu, mnohem výrazněji. Stejně tak když je film cizojazyčný, vnímám, kolik nových slov mi v hlavě utkvělo a jak bude jednou snazší se s člověkem z dané kultury dorozumět. A nejlepší je sledovat filmy s duchovním poselstvím, protože pokud jsou hlavní postavy duchovní lidé, po nějaké době se s nimi začínám ztotožňovat (rezonovat) a bytí v haře se tak stává přirozeným. Tohle si mi stalo například při sledování filmu Zen (o zenovém mistru Dógenovi), 8-iron od Kim-ki-duka nebo tibetského filmu Samsára.
Během posledních měsíců jsem pracoval na brigádě také v poštovní firmě, která rozesílá časopisy po celé ČR. Práce to byly především za jezdící linkou, přenášení velkých poštovních balíků a lepení adres. Ideální na trénink hary! Vybíral jsem si práce, které se dělají o samotě, abych se mohl plně soustředit. Tovární linka běžela tak rychle, že jakýkoliv pohyb navíc mě zpomalil a vedl k zastavení celého provozu. A v tom mi pomohla hara. Když jsem v haře, jsou mé pohyby nejúspornější a jisté. Postupem času jsem se dostával do dokonalého pracovního tempa, a zároveň jsem začal vnímat zvuky všech okolních strojů jako koncert. Navíc mi výrazně dodávaly energie, hara je krásně zpracovala. Užíval jsem si pohyby jako plynulý tanec, a představoval si, že všechny ty točící se stroje kolem jsou modlitební praporky. Takové dny utíkaly rychle a často i s pocitem: ještě nekončeme! Jsem zrovna v haře, jako nikdy předtím, to by byla škoda! Práce mi samozřejmě v takovém příjemném zápalu šla a místními pracovníky jsem byl označen jako „ten šikovný“. Proto nejtěžší (nejrychlejší) práce byly dávány mě, a proto jsem se mohl dál vyvíjet. Nejtěžší byly přestávky, kdy se kopa negativních pracovníků dala do pochmurných debat. Radši jsem se jim vyhýbal, na to se ještě dostatečně silný necítím.
Pracoval jsem i na noční inventuře zboží v supermarketu Do práce jsem se tak ponořil, že jsem nevnímal čas, ani potřebu spánku. Počítal jsem zboží v haře a užíval si pohyby rukou, hmatové pocity, a dokonce i vůně (jako první jsem dostal k počítání regál s vonnými olejíčky). Když jsme pak v pět ráno končili, bylo mi to líto, a poprosil jsem o ještě další práci. Byl jsem harou nabitý.
Tyto řádky jsem napsal v haře a je mi blaze!
