„Ty se chceš vrátit ke svému muži?“ diví se kamarádka. „To víš že chci. Už se nemůžu dál dívat na to, jak si teď spokojeně žije.“ (Tajenka křížovky z MF Dnes) Vypisovat je dnes rozkoš, prakticky v každých novinách a internetových denících se najdou perly, ať odvážně pojmenovávajících současný stav, tak i těch i mně libých optimistických (viz poslední výpisek). Užijte si…
Máme nepochybně nejvíce úředníků, vědců, pedagogů a dalších systemizovaných specialistů, co jich kdy ve společnosti bylo, ale devadesát procent jejich energie se vyčerpává na to, se pouze v systému udržet (i v mnohých velkých firmách není situace zásadně jiná). Instituce mají obecně bohatý vnitřní život a naprostá většina všeho snažení jejích členů se spotřebuje na to, v rámci systému přežít – obávám se, že řekněme v církvi vrcholného středověku to nebylo jiné. I vlády investují převážnou část energie, kterou by měly vložit do své práce, jen do svého sebeudržení a přežití. Teprve okrajově a z té energie, která „zbude“, se dá trochu něco přečerpat na to, co je vlastně v popisu práce…Proč se to vlastně všechno dělá? No přece aby se v rámci instituce přežilo. Za život se platí životem samým, nebo alespoň jeho smysluplností. Naše životy se vyprazdňují a zůstává z nich jenom slupka a nálepka. A snad také naděje, že za čas bude líp. Stanislav Komárek
Skupiny, v nichž byl jeden nebo několik málo dominantních jedinců, vycházely (ve výzkumu kolektivní inteligence) méně inteligentní než skupiny, kde k řešení problému přispívali všichni stejným dílem. Další dvě vlastnosti byla míra sociální citlivosti a podíl žen. Čím lepší bylo průměrné skóre skupiny v tomto testu, tím chytřejší byla při řešení úloh. Stejné to bylo s podílem žen, jež měly ovšem zároveň i lepší výsledky v „očním“ testu. Inteligence skupin se tedy dá vylepšovat snadněji, než inteligence jednotlivců. A pak že je jedno, kolik žen je ve vládě. Radek John, Reflex 28/11
Oficiálně se to jmenuje Uniform Invoice Lottery a jako téměř každá dokonalá věc, je to naprosto jednoduché. Všichni podnikatelé na Tchaj-wanu musí používat registrační pokladny. Každý účet z registrační pokladny má unikátní osmiciferné číslo. No a 25-tého v každém lichém měsíci, pořádá ministerstvo financí velkou státní loterii. Vylosují šest výherních čísel a vy si zkontrolujete všechny své účtenky za předchozí dva měsíce. Za účty, na nichž se shoduje poslední trojčíslí, vyhráváte 200 tchajwanských (114 korun). Za čtyřčíslí tisícovku, za pět čísel čtyři tisíce a tak postupně až dva miliony tchajwanských dolarů. Je přitom úplně jedno, zda byla vaše účtenka za deset korun, nebo za desetitisíce. Tchajwanský berňák si tak vlastně z celého národa udělal kontrolní orgán, který žádnému obchodníkovi neodpustí vystavení daňového dokladu. Navíc vítězné účtenky, za něž si vyzvednete svou výhru, zadá finanční úřad do počítače a zkontroluje, zda se údaje shodují s tím, co přišlo z registračních pokladen od podnikatelů. Pokud ne, tak běda. Vlastně je to ďábelsky jednoduché a neuvěřitelně účinné. Uvádí se, že zavedením této státní loterie se zvýšil na Tchaj-wanu výběr daní o 75 procent. Daňová loterie tam funguje déle než 50 let a všichni si díky ní zvykli, že je normální platit daně. Nikdy jsem se tam nepotkal s žádným pokusem obejít systém. Zřejmě díky tomu, že všichni řádně platí daně, je na Tchaj-wanu jednotná sazba daně z přidané hodnoty (DPH) jen 5 %. Někdy tak přemýšlím, proč se naši politici nepoučí tam, kde to funguje. Angažovaný občan Josef Šinágl
Bez tabákových daní se prý zhroutí příjem státu To už je čirá demagogie. Je pravda, že cigarety mají vyšší daň než jiné zboží. Ale tam, kde se přestává kouřit, se investuje především do služeb, které oživují ekonomiku, vzniknou nová pracovní místa, jak se potvrdilo například v New Yorku. Krabička tam přijde tak na 13 dolarů a nekouří se nejen v restauracích, ale ani v parcích. Navíc obecně platí, že zvýšíme-li cenu, klesne poptávka, a to prakticky vždy, tedy i v případě cigaret. Je přece v zájmu státu snížit prodej cigaret a to je snad jasné z hlediska zdravotního – ale ono to platí i z ekonomického pohledu: za méně prodaných cigaret s vyšší daní se vybere více peněz. Cena cigaret od roku 1989 v poměru k platu klesla. Porovnáme-li dnešní průměrný příjem a cenu nejprodávanějších cigaret se stavem před 20 lety, zjistíme, že za průměrný plat koupíme dnes zhruba dvojnásobné množství krabiček. Aby byl zachován poměr platu a ceny cigaret, měla by krabička stát dvakrát tolik. Eva Králíková
Když jsem z jakési nálady začal jednou zpytovat, kdy a jaké vážnější chyby jsem se v životě dopustil, nenacházím jiné nežli ženy. Ale krom té první si to zavinily ony; moje vina je, že jsem je neodmítl. Čím to je? Žasnu nad blbostí pohlaví. Jakému zblbnutí člověk propadne! Z čista a nevinna mládí rozhlížíme se, pěstujeme myšlenky a city, píšeme… a končí to tím, že do té ideální dívky chceme a musíme cosi cpat a houpat jí ceckama. Inteligentní člověk!“ Ludvík Vaculík
Stát je v dluzích – peněz občanům sebral víc než dost, ale pak jich na můj vkus obrovskou část následně rozházel. Kdo za to nese odpovědnost? Hmotnou? Každý z ministrů financí by měl sedět v base a platit do konce života jako mourovatý. Abych neurážel jen ministry financí – myslím, že každý z ministrů má máslo na hlavě. V každém resortu se nehorázně plýtvalo. Kalousek jen zvýšenou daní na pohonné hmoty připravil kasu o miliardy. Je to doložitelná ztráta – je tu jasný čin, který způsobil doložitelnou škodu. Naplňuje to zcela jasně definici trestného činu porušení povinnosti při správě cizího majetku. Připomínám, že k naplnění stačí i pouhá nedbalost (nemusí se prokazovat úmysl). Kolik politiků za škody na našem majetku sedí? Ale není třeba kriminalizovat – stačilo by mi docela, kdyby za své chyby platili. Když já nabourám cizí auto, tak škodu musím uhradit. Proč škody neplatí ministři, hejtmani, starostové, radní? Tomio Okamura
Všem romantikům snícím o jakési dřívější pohodě starých dobrých časů biolog připomínám, že sice chodili na Shakespeara, poslouchali Monteverdiho a koukali na Tiziana, ale umírali ve čtyřiceti na kurděje, zápaly plic, tuberkulózu a mor, ve třiceti jim vypadávaly zuby, v ulicích měst se brodili koňským trusem a kalužemi močůvky, psali při svíčkách, topili rašelinou a myli se jednou za týden až za měsíc. Vážně byste chtěli takhle žít? Ptá se anglický vědecký publicista Matt Ridley ve své nejnovější knížce „The Rational Optimist“ a publikoval a komentoval Benjamin Kuras.
Celou dobu od člověka jeskynního až po dnešní krkolomnou technologii všech oborů nás prý k zlepšování světa pohání „touha po společenském statusu a sexuálním ocenění“, které jsou po celé dějiny stále stejné. Žádný materialismus, nýbrž „pseudo-duchovno hledající lásku, hrdinství a obdiv“. Touha po statusu nás povzbuzuje k „vymýšlení receptů na přearanžování atomů, elektronů nebo fotonů světa do kombinací užitečných jiným lidem.“ Ambice se přetváří v příležitost. Evoluce je „metastáze výměn, specializací a invencí“. Prosperita vzniká vzájemnou výměnou různých specializací a je „spíš množením práce než její dělbou“. Touha po vzájemné výměně věcí a činností (čili ocenění naší existence někým druhým) je to, čím se člověk odlišil od ostatních tvorů a co ho odpálilo k evoluci. Tak se z homo sapiens stal „homo dynamicus“. Člověk v pohybu, posedlý změnami, zvídavý, učenlivý, toužící po zdokonalování, vnímající kvalitu a hodnotu. Svět je celý propojený a ideje spolu šukají s větší promiskuitou, tempo inovací se zdvojnásobuje a ekonomická revoluce vynese prosperitu lidstva do výšin dosud nepředstavitelných. Vše se bude vymykat propočtům ekonomickým a bude odpovídat propočtům „katalaktickým“. Čili von Misesově a von Hayekově teorii „katalaxie“ – neustále expandujícího spontánního řádu tvořeného výměnou a specializací a vzájemným přizpůsobováním jednotlivých ekonomik na trhu. Na svobodném trhu se vše se vším vyrovnává na takové úrovni a takovém stupni, který vyrovnává nabídku a poptávku a prospívá všem jeho účastníkům. Energetické krize se vyřeší vynálezem technologií nepotřebujících standardní energetické zdroje. Ekologickým krizím zabráníme vynálezem technologií neohrožujících prostředí. Kapitálové krize se vyřeší oživením „mrtvého kapitálu“ zamčeného do nemovitostí, u nichž nejsou jasná vlastnická práva, a tudíž se nedají kapitalizovat – jak je tomu v mnoha zemích Třetího světa. Prosperita chudých zemí se zvýší, jakmile pomoc z bohatých zemí přestane procházet vládami a institucemi a půjde rovnou do rukou osvobozených podnikavých občanů. Mikročipy, nanotechnologie a neustále se vyvíjejí elektronika a informatika vytvoří stroje, které budou samy myslet, jak který úkol řešit a vykonávat, což dá lidem víc času na větší vymýšlení a tvoření. Možnost růstu prosperity je nekonečná, tak jako je nekonečná lidská fantazie a schopnost vymýšlet, řešit a vytvářet. „Neexistuje ani teoretická možnost, že by se vyčerpal přísun idejí, objevů a invencí. A jestliže inovace je neomezená, proč se na budoucnost všichni dívají tak pesimisticky?“
