Možná by ta otázka měla znít jinak: kde se (v českých chlapcích a mužích) ztrácí mužství? Čtenářka se správně zeptala, a tak její otázky jednu po druhé proberu a naznačím nikoliv řešení, ale nejprve možné příčiny, a pak možné směry řešení (protože i tyhle „potíže růstu“ jsou velmi individuální). Jakou roli hraje ve výchově chlapců otec? Představa chlapíka, který třeba pije, nebo křičí, nebo bije děti a ženu, aj. přece není správným příkladem pro dorůstajícího chlapce. Je to skutečně tak, že chlapec přejímá chování svého otce?
Otázky starostlivé matky a učitelky jsou jasné a legitimní, ale jednoduché odpovědi ani já neposkytnu. Příčiny jsou jako obvykle dlouhodobě nevnímané a zdánlivě nesouvisející. Už jsem několikrát psal o tom, že kromě poškozujících porodů způsobilo dnešní krizi českých mužů i přefeminizované české školství. Každý kluk potřebuje v zvláště v předpubertálním věku běhat, rvát se (naučit se prohrávat), okopávat holeně (aby se při lovu jelena nemusel ohlížet na nějaké to křoví či krkolomný pád v prudkém běhu), lézt na stromy, honit se a soupeřit: proto dodnes tak velká obliba všech těch kolektivních okopávacích sportů (jako jsou kopaná, hokej, gorodky, softball, rugby i americký fotbal), které umožňují vybít přebytečnou energii, nashromážděnou ve společnosti, která zvláště dětem a zvláště klukům neustále jen většinu oblíbených činností celé roky ve škole zakazuje. Mimochodem, všimli jste si, že tihle vrcholoví sportovci jsou celý život jako děti?
České učitelky totiž stále až na výjimky netuší, že ženy mají až desetkrát citlivější kůži po celém těle, takže když s sebou školák Franta práskne na školní chodbě a narazí si holeň, zakážou všem klukům běhat po chodbách, protože si dokáží představit, jak by to bolelo je (a jak dlouho by se jim to hojilo). Jenže Franta si to nasliní a běhá dál: jeho to nebolí! Naznačuji, že tak jako štěně musí kousat (evoluce ho nutí připravit se na budoucí dospělý život psa), a nikoho ani nenapadne to štěněti vyčítat, kluci, kteří běhají po chodbách (když už jsou na celá dopoledne zavřeni v neútulných kasárenských budovách), dostávají poznámky a tresty a je jim to zakazováno.
Jinými slovy, přílišná a naivně neinformovaná „péče“ žen matek a učitelek brzdí přirozený rozvoj mužské duše, a tak je pak zakrnělá a nejistá. Přidejte zásadní rozdíly mezi tím, jak mluví slyší a vnímá muž, a matkou a učitelkou drezůrovaný kluk, zvláště v zemi, která nezná iniciační rituály, pak vyroste v nejistého tvora, který nikdy přesně neví, co od něho jeho matka (učitelka, partnerka) vlastně chce. Pokud nevyrůstá v úplné rodině, a nemá vzor mužské řeči, mužského chování (i kdyby to mělo být občasné řvaní a hrubé řeči) tedy model, nedospěje. A pokud muž ženu bije, možná pro to má, jak objevuje viktimologie, pádné důvody (jsou to ženy, které vytváří atmosféru rodiny, včetně neustálé kritiky partnerů a dětí: neuvědomují si, že jedovatými poznámkami a negativním vymezováním – nikdy z tebe nic nebude, nikdy jsi nic nedokázal zařídit – vlastně vytvářejí charaktery manželů i synů… kteří, jako ostatně všichni muži, své ženy poslouchají a pro pochvalu by šli až na kraj světa).
Jak je to dnes v době, kdy se tolik párů rozvádí a chlapci jsou s matkami a otce vídají jen o víkendech? Od malička jsou nejvíc v rukou žen (vychovatelek), kde se tedy bere ono „mužství“ a co to vlastně je? Jak dosáhnout toho, aby z chlapce vyrostl muž? Právě pro onu vysokou rozvodovost velmi obtížně, zvláště v naší (půlstoletím komunismu a současným zmatením široké reklamní nabídky feminizující se) společnosti. Pokud kluk nenajde sám sebe a nějaký ten mužný vzor ve sportovním oddílu, nalézá jej v partě a kriminálních činech. Modelové chování v neúplných rodinách nepotká (tak jako ve škole plné učitelek), a tak je zmaten. Jak citoval ve svém blogu jeden učitel, i francouzská autorka Elisabeth Badinterová ve své knize XY. O mužské identitě zdůrazňuje, že otcovství jsou dnes kulturně kladeny překážky, před které matky postaveny nejsou, a pokud otcové nemají podporu svých manželek, nemají tyto překážky jak překonat…
Otcové se dnes znovu musí učit jak být otci, respektive jak v sobě smířit pečující rodičovství s tradičním mužstvím, kterou v jejích pozitivních stránkách („sebeovládání, vůle překonat se, smysl pro riziko a odvaha, odpor proti útlaku“) u současných mužů a otců většinou postrádáme. A jsme tam, kde jsme již byli: kde se to kluci mají naučit, když nesmějí běhat po chodbách škol a prát se a umazat u potůčku (nebo dokonce přežít noc v lese)? Dnes víme, že děti se daleko více učí napodobováním, než memorováním pouček dokonce jen z příruček.
Naznačuji, maminky, zároveň i řešení: zapsat syny do nějakého sportovního oddílu (nejraději třeba umění sebeobrany, aikido), dovolit jim jezdit na víkendy stanovat, nebo chodit se skautským oddílem do přírody, nikdy neponižovat jejich klukovské tendence a vzory, a hlavně: chválit je a chválit a chválit za vše, co se jim povede, a s respektem mluvit o mužích všeobecně (i kdybych s jedním měla být čerstvě rozvedená).
Další otázky byly nasnadě: Krásně jsem si s dcerou prožila oslavu přicházejících měsíčků, takže se na ně těší a nadšeně o nich vypráví, nevím však o žádném takovém konkrétním bodě v životě chlapce, spoléhám se na svou intuici, která mi říká, že se ode mě začíná v sedmi letech přirozeně oddalovat. Myslíte, že by v tomto věku mohl zažít nějaký konkrétní rituál, oslavu (napadly mě 8. narozeniny)? Ale čeho vlastně? Dá se chlapci nějak jednoznačně představit ono budoucí mužství? Může dospělým mužům pomoci nějakým způsobem duchovnost, aby své mužství našli, když se to nepodařilo výchovou?
Domnívám se, že nejlépe by bylo nechat ho, aby si oslavu vstupu do dospělosti zorganizoval a vedl sám (kolem osmého roku věku se chlapcům propojují části mozku a oni „dospívají“ přinejmenším v tom, že už jsou schopni rozeznat příčinu a její důsledek). Mají-li v tom věku důvěru rodičů, zvláště matky (aby se mohli odpoutat od světa žen), má to jak na úrovni struktury mozku, tak na úrovni jejich psychiky celoživotní (pozitivní) následky. Psychologové už zjistili, že mozek dospívajícího kluka, který musí sám v lese (bez maminky, ale i bez tatínka!) přežít noc či dokonce několik dnů (iniciačního obřadu), je vším tím stresem s vidinou možnosti stát se konečně dospělým (mužem) tak vzrušený, že mu ve správných spojeních narůstají neurony a dendrity… a on se skutečně (zrodí) stává lepším mužem. Dospěje… Jinými slovy, iniciační obřad, který tahle společnost odhodila na smetiště šamanských dějin, býval a mohl by v budoucnu opět být tím, čím je pro dívku přirozený (orgasmický) porod: on se zrodí v Muže, ona se porodem svého dítěte zrodí v Ženu. Možná by takovým iniciačním obřadem pro mnohou maminku mohlo být mé Desatero rodičům…
Chlapci si chtějí své vzory najít sami, takže citlivá matka prostě jen sem tam pohodí obrázky, připraví video, promluví se synem… ale nechá ho „pracovat samostatně“. Právě tahle důvěra (a následná smostatnost, včetně možnosti udělat, beztrestně, chybu) v synech probouzí mužství… včetně zodpovědnosti. Duchovnost jako taková řeší hodně věcí, ale může nastoupit až po jednadvacátém roku věku: je-li na ni chlapec do té doby připraven tím, že žije v rodině, kde se duchovnosti (a metodám k ní směřujícím) pravidelně věnují sourozenci nebo rodiče, jako když najde.
Dnes lze i u nás absolvovat různé víkendové nebo prázdninové programy pro muže (třeba Kořeny mužství, seminář o tom, jaký tvar mají naše představy o tom, co to znamená být mužem: tyto představy, často nevědomky zděděné od našich otců nebo převzaté od lidí kolem, můžou zakrývat projevy našeho skutečného mužství), vyšlo několik knih (např. Steve Biddulph: Mužství: jak zvládat všechny mužské role), v USA začal před více jak dvaceti lety tuhle mužskou emancipaci básník a spisovatel Robert Bly knihou Železný Jan). Google vykouzlí na kliknutí nespočet dalších námětů a možností. Možná by pomohlo přečíst si na tomto blogu i články o tom, že Muži to mají těžší…
Tak jako je skutečné intuitivní ženství vrozeně obsaženo v každé ženě, jen nedostalo šanci rozvinout se (už přirozeným porodem, ale pak i výchovou a propagandou), tak je i mužství potenciálně v každém klukovi, jen ho v něm neutlouci všemi těmi příkazy zákazy, výčitkami nedospělé, rozmazlené dívky, která se coby matka nebo učitelka (přirozeným porodem) nezrodila v Ženu. Naznačuji, co vědí moudří odedávna a co z žen nikdo nikdy nesejme: to žena (matka, učitelka, partnerka) dělá muže. Ale měla by mít na vědomí i to, co jsem naznačil výše…
