Vlastimil Marek

 A víte, jakej si plánuju pohřeb? Vezmu si trenýrky, kde nebude ani značka od gumy, sednu si na schody u nás v New Havenu a tam chcípnu. Ať si zjistí, kdo to je, ať se starají! Pohřeb stojí tři tisíce babek, já to budu mít zadarmo. Laco Deczi, Víkend Dnes

 Najednou jsem se dostal do situace, kdy jsem politice neměl co nabídnout a politika neměla co nabídnout mně. Takže jsem vycouval. A to docela v klidu. Michal Prokop, Magazín víkend HN

 Nefiltrované pivo: uměle zkalené a cezené filtrem. Staropramen má typické zkalení díky jablečnému koncentrátu… Nechtěl jsem čekat, až mě v diplomacii pokaždé přeskočí nějaký vysloužilý politik. Petr Drbohlav, projektový manažer, HN

 Mladí hudebníci opouštějí CD, živí je koncerty a YouTube… Obézních dětí je čtyřikrát více než před 15 lety, spočítal Ústav zdravotních informací a statistiky…  Všechna trestní oznámení, která se kdy v Praze na „kmotroviny“ sešla, se v policejních budovách rozplynula jako pára nad hrncem. Jaroslav Kmenta, vše v MF DNES

 Slovo má totiž účinek jen když je zakázané. Svobodných slov jsou plná náměstí a nemají na nic vliv. Ludvík Vaculík

 Máme na krku kritiku OECD kvůli neschopnosti našeho školství tlumit vliv nerovného sociálního původu na školské a životní drány dětí. Krutě se nám nedaří čerpat strukturální evropskou pomoc pro školství a přitom musíme škrtat platy kantorů. Chce se říci, že ve školství nejdou dobře ani hodinky… Základní a střední školství se vyvíjí špatným směrem a obrat ke kvalitě se nepodařil. Ivan Gabal, sociolog

 Byl jsem překvapený, moc se my tam nechtělo, ale jely jsme. Když jsme přijely kté zátočině a táta vyděl ten strom tak mu ukáply nějaké slzy, otočil se na mně, naokamžik se my podíval do očí a pak my dal obrovskou ránu. A nic jiného my neřekl. V té chvily jsem poznal, že mu nejsem lhostejný ani ve dvaceti letech a že mně má stále rád. Nepoznal jsem to jenom podle těch slz, ale hlavně podle té facky. Jsem velice rád, že mám takovyhle rodiče a nikdy bych je nevimněnil.  (Téma: Podle čeho poznáte, že vás rodiče mají rádi? Úvahový text) http://www.blisty.cz/art/63939.html

 Sociální stát se všeobecným hlasovacím právem se stává tou zrůdnou chimérou, jež vyžírá společnost zevnitř. Jefim Fištejn… Myslím, že to, v čem žijeme, není dáno tím, jaká je právě vláda. Každá z těch minulých i následných je složena z lidí, kteří jsou stejní jako my ostatní. Jsme potomci nevolníků. V krvi nám zůstává neúcta k vrchnosti, nechuť k práci a potěšení z porušování pravidel. Jiří Menzel, Reflex

 Když budete dost rychlá, možná vás netrefím. A vůbec, nejlepší je kličkovat, míří na učitelku žák paintballovou puškou. Modrá barva se za chvíli rozstřikuje po bílé interaktivní tabuli mezi fyzikální vzorečky. Čtrnáctiletý Andy znovu míří, tentokrát na dveře. Když se za utíkající ženou zabouchnou a třída osamí, skloní pušku k zemi a levou ruku vymrští se zaťatou pěstí ke stropu. Třída ryčí nadšením. Reflex 23/12

 Chtít uzdravení a reformu společnosti, chtít zásadní změny ve vlastnických vztazích, v mocenské struktuře a dynamice a přitom jako nástroj používat opotřebovaná a nevýstižná vědecká schémata minulosti, např. vykládat lidskou duchovní zkušenost jako mechanický produkt sociálních daností a mozkových předpokladů, se míjí účinkem. Provedená redukce odmyslela nebo uzávorkovala vše podstatné a na vše bezvýznamné vrhá pozornost. Kdo chce prostřednictvím vědeckých dogmat ovládat druhé způsobem nápadně podobným moci dogmat náboženských, může být na základě exaktní vědy o člověku úspěšný, ale je nepřítelem lidské svobody a tvůrčí jedinečnosti, ať si o tom sám myslí cokoli. Ivan Odilo Štampach, Deník Referendum http://www.denikreferendum.cz/clanek/13453-myslel-jsem-to-vazne-s-astrologii

 Změněné stavy vědomí  zjevně mění naše současné paradigma, které stejně ke změně spěje. Není možné udržet současný  ekonomický model stále narůstající výroby a spotřeby a na to navazující životní styl a hodnoty lidí. Řada lidí nechce nic měnit, jsou spokojení s vizí světa, kterou dostali od předků a žijí ve své iluzorní jistotě, že to je, jak to je. Ti se také staví ke změněným stavům vědomí odmítavě, protože by přišli o svou jistotu vidění světa a otevřel by se jim nekonečně rozmanitý, ale běžným vědomím i neuchopitelný svět velké svobody a tvořivosti. Svět, který překonává jakýkoliv sen a kde je vše možné… Viliam Poltikovič, Revue Respekt 93/94

 40% českých zaměstnanců jedná neeticky vůči firmě nebo kolegům. Ona Dnes

 Před lety mi spisovatel Ota Filip řekl, že bydlí při návštěvách vlasti doma, ale s manželkou raději zajedou na jídlo do Rakouska; u nás v restaurantech páchne přepálený olej, obsluha je vlahá jak ranní rosa, jídlo nevábné a bez vůně, porce směšně drobné a drahé jako v Ritzu. Britské listy

 F. Shariff, profesor psychologie a vedoucí laboratoře kultury a morálky na University of Oregon, je spoluautorem studie, kterou otisklo květnové číslo časopisu PLoS ONE. Její výsledky by se daly shrnout následovně – zatímco silné přesvědčení v existenci pekla je indikátorem nižší kriminality, silná víra v nebe vede k opaku… V loňském roce v Mezinárodním věstníku pro psychologii náboženství  vyšla práce, z níž kromě jiného vyplývá, že častěji podvádějí  vysokoškolští studenti, kteří věří v odpouštějícího Boha, než ti se silnou  představou Boha trestajícího. Věřit více v nebe než v peklo vede k větší kriminalitě, osel.cz http://www.osel.cz/index.php?clanek=6322

 V rozporu se svým lepším já se může zachovat nečestně prakticky každý. Harvardský vědec Max Bazerman to označuje za důsledek omezené etikality (schopnost rozeznat etické zásady a chovat se podle nich. Za určitých okolností lidé nastartují kognitivní procesy, které zkreslí jejich uvažování: neuvědomí si, že jednali způsobem, jejž by u jiných (nebo po zralejší úvaze) při plném vědomí odsoudili… Jednou formou je např. stranění lide, kteří jsou nám nějak podobní či blízcí. Ví se, že v bankách poskytují hypotéky ženy spíše ženám a muži spíše mužům. Na amerických univerzitách existuje něco, co se označuje jako „dědičné přijímání“: téměř všichni studenti z protežovaných handicapovaných skupin, např. s tělesným postižením, pocházeli buď z rodin zaměstnanců dané univerzity, jejich absolventů, případně sponzorů. Ostatní takřka neměli šanci… Mnozí lidé jsou postižení „motivační slepotou“. Ta např. vedla renomované auditory, kteří pomáhali klientovi (firmě Enron) zakrývat před akcionáři i dozorovými orgány miliardové dluhy. Nefunguje hrozba mírné sankce, pokud není terest opravdu drakonický, zakalkulují jej aktéři podvědomě jako dodatečný náklad, jehž výše je úměrná pravděpodobnosti odhalení… okamžité pokušení dokáže prakticky vždy nepozorovaně ale efektivně zablokovat i ty nejušlechtilejší úmysly… Co funguje? Etická infrastruktura ve společnosti, kterou tvoří třeba i nenápadná připomenutí morálních zásad: pouhá existence etického  kodexu, pokud je zaměstnancům občas připomínám a pokud jej podepíší… Michal Čakrt, Respekt

 Přestaňme se dívat na konspirační videa. Už víme, že systém nefunguje, nikdy nefungoval a fungovat nebude. Máme to nechat být a nevěnovat tomu další energii. Protože to nám nepomůže. Neexistují „ti zlí“. Existují jen učitelé… neoznačený citát, Osud.cz

Vysvětlující motivačně popisný dodatek: Když o víkendech přijedou děti (a je kolem nich patřičný šrumec), mám čas na čtení víkendových tiskovin. V pátek či v sobotu totiž vždycky někdo jede do města, a tak mi koupí víkendové noviny s křížovkami (stále je rád luštím, někdy hned, aby to bylo těžší, a někdy až v neděli odpoledne, abych si vychutnal, jak to jde skoro samo, protože už funguje morfická rezonance: ve vzduchu jsou stovky vyluštěných křížovek stovek víkendových luštitelů) a sem tam něco dalšího na čtení. Nenajdu-li  čtenářské potěšení v novinách, mám tu vždy nějaký starší Reflex, nebo nějaké odbornější čtení odložené z dřívějška. Navíc jsem teď dočítal Ztracený symbol Dana Browna (dobře napsané, ale až zbytečně všechno dohromady, zápletka nepravděpodobná, kulisy exoticky atraktivní, děj přehnaný, newageovský námět ale potěšil: jaký je největší poklad pokladů, za kterým se dychtivě vydávali průzkumníci a největší myslitelé všech věků a kultur? Lidská mysl. Hm. Kniha je za 500,- ale prakticky totéž a v přece jen střízlivějším zpracování máte zadarmo v mých blozích…).  Vcelku nic moc nového, ale četnost některých často velmi ostře vyhraněných názorů (pestré mozaiky aktérů, jenž narušují zdánlivě obvykle poklidné vody téhle po senzacích bažící ale líné konzumní společnosti), které jsem již před lety připomínal, a které se nebezpečně se blíží těm mým, utěšeně narůstá… O víkendech tedy čtu kdy chci a co tu mám a co se vyskytne: nejraději přes den na lavičce pod jasanem, nebo v zahradním, sice umělohmotném, ale velmi dobře vymyšleném a tedy pohodlném křesle někde poblíž, nebo, když nemůžu spát, velmi časně zrána, právě když se rozednívá a první ptáci začínají oslavovat život a den, ve velké kuchyni na poctivém dřevěném stole pod úspornou zářivkou lustru. Občas se zvednu a jdu se provětrat procházkou po posekané zahradě, nebo si jdu na pět minut zapinkat sám se sebou o zeď v garáži (kde mantricky příjemně jemně hučí zářivky), a pak se vracím ke čtení… přes týden mi pak čtení zpestří pondělní Respekt z archívu.