Konec blogu učitele? Začátek nové etapy pro studenty! Ještě přídavek otázek a tedy i návodných odpovědí… a pozvánka: v pondělí 6. srpna mne zde na Chlumku už dopoledne navštíví jeden zenový student z Olomouce a celý den mi bude, doufám, klást správné otázky. Nepřipojíte se i vy?
Měl bych pro Vás námět na ještě jeden blog. Mohl by mít název „Návod pro vesničany (myšleno mimopražské)“.Jak jste psal o závislosti a (ne)připoutání, tak jedna závislost mohla být také na stále nových fejetonech na Vašem blogu. Neznám množství Vašich čtenářů, ale z vyznění posledních článků vyplývá, že na jedné straně semínka, které jste měl v úmyslu zasít, klíčí, a na druhou stranu jste znaven bojem s rozkládající se společností a jejím nezájmem o duchovnost.
Co brání vesničanům a novicům se (na mě) domluvit a zařídit si nějakou neveřejnou, ale funkční možnost ptát se a dostávat odpovědi? Nebo rozebírat dřívější blogy a rady „vesničanům“ a novicům, a hlavně dělit se o zkušenosti na Cestě? Napadá mě skype, diskusní skupina noviců, nebo nějaké společné centrum (které najdete či zorganizujete)…
Obecně jste psal, o hledání učitele a o nových zenových centrech, ve kterých mohou hledači duchovnosti dostat poučení. Pražáci (a asi i někteří z krajským měst) mají lepší možnosti kontaktu s podobně naladěnými. Jak pomoci ostatním, kteří nechtějí/nemají (zase ta závislost) možnost se setkávat podle potřeby?
I Pražáci hledají, a jsou o to zmatenější, oč víc kontaktů (a lákadel) se jim zdánlivě dostává…
Jak poznat centra, ve kterých nejsou také připoutaní a neprovozují duchovnost komerčně?
Máte povědomí o ostatních probuzených v ČR? Předpokládám, že asi nebudou stát o popularitu a mají svůj okruh příznivců.
Jak zjistíš, jestli je pudink dobrý? Teprve až jej ochutnáš. Co ti, vám, dnes v době twitteru a skypů a e-mailů brání se najít a občas sejít? Rozhodující je přece úmysl, myšlenka (samo provedení je jen otázkou času)… a ochutnání…
Píšete o nevhodnosti, aby se ženy učily (čerpaly) z knih psaných muži, že je vhodnější, aby použily ženami psané zdroje – platí to i naopak, muži používají převážně levou hemisféru, takže asi z ženou psané knihy nemají tolik užitku jako ženy
Ano, dochází k mnoha nedorozuměním a špatným „překladům“.. Ale připravení, tedy o zásadních a základních rozdílnostech žen už poučení mužové, se mohou (o tak jiných ženách, a tedy i o své toleranci a pokroku na Cestě, ve smyslu že co, kdo mne rozčílí, je můj nejlepší učitel) dále poučit…
Jaká je podstata tvorby sbírek (čehokoliv), jde o posedlost nebo je to jiná forma kumulace bohatství realizovaná místo penězi předměty, nebo tím, že některé sbírky (např. knihy či CD) jsou z důvodu smrti nebo rychlosti autora konečné, takže je jejich vybudování snazší?
Proč tolik negativity? Rozhodující je (pozitivní) úmysl, přece…Já vždy sbíral např. knihy o zenu, abych o tom věděl co nejvíc…a pak všechno teoretické mohl zapomenout. Jenže bez období sbírání (informací, zkušeností… proto jsem třeba dělal pohřebáka) to nejde. Radím „podezírat“ sběratele z dobrých a lepších úmyslů, a výsledek sbírání jako obohacení o to či ono poznání.
Poznáte na druhém, že je v haře (pokud si člověk neuvědomuje, že je v haře, tak aby to mohl někdo druhý identifikovat, pak by bylo snazší se do toho stavu vracet)?
Snadno, na každém, a zvláště na (zdejších) novicích je to na první pohled viditelné… mohli by vyprávět… (a v některých blozích o novicích jsou ty historky jimi zapsány).
Další rovina kóanu s uchopením prázdna: kroucení nosem vyžene myšlenky, takže je v mysli prázdnota (= jen pocit bolesti)?
Směr je správný, ale zase (a dokud) používáš jen slova, nic jsi nevyřešil… zatím se kóany (protože pokud nesedíš půl metru před učitelem, vždy je tvé chápání zkresleno slovy) nezdržuj a používej motivaci, touhu kóan vyluštit, k posílení práce na a v haře…
Zvykám si na 35ti minutové sezení…
Hurá, dej si pašáka, až to zvládneš docela, a po už po pár minutách na začátku se ztratíš v prázdnotě (rozuměj: vyprázdníš racionální mozek, a úplně jinak než tím, že tě někdo popadne nos a zakroutí… a tady dostane rčení jinak přece prázdnotu nepodržíš další, hlubinnější, ne tak hmotný smysl)… a vrátíš do reality smyslů, až ti zazvoní budík po 35 minutách (v Japonsku se sedí 60 minut!), můžeme dál… Jinými slovy, pak už pouze pokračuj, uč se být v nirváně zazenu (prázdnoty mysli) co nejrychleji, nejkvalitněji a nejdéle, a ona si bude zvykat a mozek se přizpůsobí, a půjde ti to stále snadněji,… a až bude vše připraveno, mozkové hemisféry se propojí a lup, osvícení….
Má smysl meditace s plným nosem – dýchám ústy (mám momentálně rýmu)?
Smysl má i meditace ve stoje, pokud budeš mít potíže s pozicí, nebo v horečce (to je pak dokonalá motivace a askeze, jako u Japonce, který je v haře pod ledovým vodopádem), nebo se zlomenou nohou - na židli…. Vždyť přece už víš, že rozhodující je úmysl, a pak tedy také víš, kudy a jak dál: život ti sám poskytuje lekci za lekcí (ášram situace za ášramem situace), jen se k nim správně postavit a využít je k práci na sobě… Není cesta k meditaci, meditace (klidně i s plným nosem, nelze-li jinak) je Cesta… Ještě jinak, co je to plný nos proti osvícení? Nebo další varianta: co děláš, dělej na 100%, tedy medituj – a na dýchání či na plný nos prostě nemysli (když budeš na 100% vyprazdňovat mysl, nebude tam ani pomyšlení na plný nos)… a on se vyprázdní (tak jako když v noci usínáš: nemysli na to, nepanikař, počkej… a tělo si samo poradí a správnou nosí dírku uvolní).
