Vědu škrtí desatero dogmat, tvrdí po více jak třiceti letech v roli kacíře (vědeckého) materialismu Angličan Rupert Sheldrake ve své poslední knize (kterou pro české čtenáře internetu zrecenzoval Benjamin Kuras). Už jsem zde popisoval své dojmy z tehdy, v roce 1991, ještě mladického a tolerantního Angličana (bez typických pro nás negativních vlastností harvardského vzdělance, rozuměj snoba), se kterým jsem strávil šest velmi inspirativních týdnů v Schumacher college. Tehdy jsem mu záviděl snadnost, s jakou může psát „provokativně“ i vůči vědě, a myslel si, že je to jen otázka několika let, kdy nejen západní, zde většinou britští vědci, ale i ti naši přestanou trucovat, a alespoň pro tu hru intelektů, ad hoc, přijmou některé, bohužel pro ně dodnes provokativní, ideje. Protože největšími překážkami otevřeného myšlení jsou špatně porození současní vědci.
Vida, ani Sheldrake to nemá, přestože se dodnes „živí“ přednáškami na konferencích po celém světě, lehké (ostatně jeho pozdější osud, tak jako osud porodníka Michela Odenta, jen potvrzuje, že ani na Západě není doma nikdo prorokem). Letmým pohledem na YouTube jsem totiž zjistil, že tak jako vědci odmítli a dodnes odmítají jeho první knihu o morfických rezonancích (1981), letos dokonce i TED zcenzuroval jeho přednášku o desateru vědeckých dogmat (vygůglujte si). Vida, nejen proletáři, ale i Sisyfové všech zemí jsou dávno spojení…
Současnou tuhou a místy agresivně vášnivou debatu vědy a náboženství roztíná psychologií a parapsychologií ovlivněný anglický biolog a biochemik Rupert Sheldrake jedním velkým šlehem: věda je plná klamů, píše Kuras, a pokračuje: Jeho nejnovější kniha The Science Delusion: Freeing the Spirit of Enquiry (Vědecký klam. Jak osvobodit ducha výzkumu) si nebere servítky při odhalování faktu, že tvrdé jádro dnešní vědecké komunity se ve střežení svých privilegií za podpory vlád a mezinárodních institucí chová v hájení svaté pravdy a potírání kacířství jako v minulosti inkvizice .
Podle Sheldraka věda dnes ztratila přesně to, čím od začátku chtěla být – „procesem, nikoli postojem nebo systémem víry“, a tvrdí: Od počátku 21. století fyzika ví, že dosud známé formy hmoty a energie tvoří asi jen čtyři procenta vesmíru. Ostatní je „temná hmota“ a „temná energie“, o nichž nic nevíme. V 96 procentech fyzické reality tudíž panuje doslova zatmění.
A dále: Vesmír, hmota, země a příroda nejsou Newtonův mechanismus podobný hodinovému stroji, nýbrž neustále se vyvíjející organismus, živý a pravděpodobně vědomý. Mechanická metafora přežila svoji užitečnost a brzdí vědecké myšlení ve fyzice, biologii a medicíně. Objev temné hmoty, temné energie a 96 procent neznámého prostoru boří dosavadní víru v konstantní množství energie. Oproštění od energetického dogmatu neměnnosti by mohlo vést k zužitkování temné i životní energie…
Jaké je tedy ono západní myšlení brzdící desatero dogmat (podle výjimečně otevřeně myslícího Sheldraka, který s tím má třiatřicetileté a vlastně nelepšící se zkušenosti, takže na vlastní kůži velmi dobře ví, o co jde)? Čtěte pomalu, domýšlejte, a jako pracovní cvičení si rovnou vždy zkuste definovat opak:
Vše je v zásadě mechanické. Veškerá hmota je bez vědomí. Množství hmoty a energie je neměnné. Přírodní zákony jsou věčné a vždy stejné. Příroda je bezúčelná a evoluce bezcílná. Všechno biologické dědictví je hmotné a předávané geneticky a hmotně. Mysl je uvnitř mozku a je pouze jeho činností. Paměť se střádá jako hmotné stopy v mozku a smrtí se vymazává. Nevysvětlitelné úkazy, jako je telepatie, jsou iluze. A konečně desáté dogma, se kterým jsem tu měl, ve formě porodnictví, co do činění: Mechanická medicína je jediná metoda, která skutečně funguje.
Dodnes tak stále (pozitivně!) provokují Sheldrakeovy návrhy Sedmi experimentů, které by změnily svět. Vypadá to, že (snad) je jen otázkou času, kdy začneme konečně mluvit i o tom, že vesmír, hmota, země a příroda nejsou Newtonův mechanismus podobný hodinovému stroji, nýbrž neustále se vyvíjející organismus, živý a pravděpodobně vědomý. Kdy vědci uznají, že mechanická metafora přežila svoji užitečnost a brzdí vědecké myšlení ve fyzice, biologii a medicíně. Kdy přiznají, že objev temné hmoty, temné energie a 96 procent neznámého prostoru boří dosavadní víru v konstantní množství energie.
Tak jako čas pracoval a pracuje pro mne, přesněji řečeno, pro všechny budoucí rodičky a tedy pro pozitivní změnu porodnictví (připravuji v tomto smyslu také ve svých důsledcích třeskutě provokativní a vlastně kacířské, protože dogma současných porodníků narušující, myšlenky z čerstvé knihy Michaela Odenta Porod dítěte a budoucnost člověka), tak je snad, v zájmu nás všech, jen otázkou času, kdy i věda, přes tuhý sektářský odpor, zažije „osvícení“ (ve smyslu probuzení z iluzí). Vše, co Sheldrake publikoval a dělá, je naplněno optimismem, přičemž z jeho knih a tezí vyplývá, že život je transformace a radost, a kýžená a potřebná změna (vědeckého) paradigmatu nás (na)směruje k hlubinným změnám celé lidské společnosti a tedy i k duchovnosti: Účelem evoluce je nekonečná rozmanitá kreativita pěstující imaginaci a svobodnou vůli…
Touto volbou je totiž, jak ví i Kuras, popřena i údajná materialistická bezúčelnost života: Sheldrake v knize shrnuje vývoj vědy a její úspěchy v osvobození lidské mysli a kreativity. Současně však sleduje postupný vznik „vědeckého kněžstva“, které vírou ve svou neomylnost „ztuhlou v dogmata udržovaná mocnými tabu“ chrání „citadelu etablované vědy“, přičemž začíná fungovat jako „překážka otevřeného myšlení“. Věda dnes ztratila přesně to, čím od začátku chtěla být – „procesem, nikoli postojem nebo systémem víry“.
Mé osobní zklamání z posledních dvanácti let vývoje myšlení a společnosti u nás (po všech těch nadějích prvních deseti letech po sametu) tak ve srovnání s tím, co si prožil Sheldrake za posledních dvaatřicet let, bledne … což ovšem není žádná útěcha. A znovu připomínám to co v úvodu: i na to, jestli bude myšlení vědce tuhé a rigidní, nebo naopak otevřené, je zaděláno jak průběhem těhotenství, tak hlavně způsobem porodu. Howgh.
