Profesor ekonomie na Kolumbijské univerzitě Jeffrey D. Sachs, autor knihy The Price of Civilization: Reawakening American Virtue and Prosperity (Civilizace není zadarmo. Jak obnovit americké ctnosti a prosperitu) není první, ale zcela jistě ani poslední západní ekonom a myslitel, který dospěl k Buddhovi. Považuji to za další korálek zadostiučinění a potěšeně děkuji za recenzi Benjaminu Kurasovi.
Volný trh nedokáže vytvořit potřebnou vzdělanost, tvrdí Sachs to, co je nám ostatním ne-ekonomům stále zřejmější, a nemilosrdně a pádně pokračuje: Intelekt západní společnosti degeneruje následkem mediální palby konzumerismu a zjednodušovaného vidění světa, pod jejichž tlakem ochabují návyky efektivního občanství. Svůj recept Sachs pojmenovává „mindful society“, což lze přeložit jako společnost dbalá, ohleduplná, nebo „uvědomělá“. K jejímu měření si Sachs vypůjčuje „střední cestu“ Buddhovu a Aristotelovu, podle níž klíčem k lidské spokojenosti a pocitu naplnění je „umírněnost ve všech ohledech“.
A jako kdyby se vrátil z buddhistického centra, kde po několik víkendů nacvičoval pomoc druhým (zbavit se utrpení a dosáhnout osvícení), pokračuje: Není to snadný klíč a vyžaduje celoživotní píli, cvik a sebereflexi, neboť „všude jsou nastražené pasti vedoucí do extrémů, ke krátkodobé extázi, ale k dlouhodobé duševní mizérii“. Všichni duchovní učitelé všech věků neustále zdůrazňovali, že tahle Cesta je velmi náročná a teprve po náležité (na západě velmi důkladné a dlouhotrvající) očistě lze efektivně něco začít měnit na individuální rovině.
Jenže jak zajistit, aby to po roce dvou člověk nevzdal? Aby se (na)učil zodpovědnosti za sebe, ale i ostatní a přírodu? Bez přijetí společenských a politických odpovědností nemůže člověk dosáhnout naplnění, ví i Sachs. A také, že štěstí nepramení z jeho vztahu k majetku, nýbrž k druhým lidem. „Uvědomělost,“ uvádí Sachs Buddhu, „je jeden ze stupínků k sebeprobuzení.“ Je k němu třeba „bdělost a tichá kontemplace, odložení chamtivosti a úzkosti“. Uvědomělost „vytrvalým úsilím vede k chápání a úniku ze zbytečných tužeb“. Což je jen západní a pozitivní přetlumočení učení o utrpení.
Sachs identifikuje osm typů či oborů uvědomělosti ( je snad náhoda, že Buddha zmiňoval již před 2600 lety právě osmidílnou cestu k vysvobození, rozuměj, probuzení?): Uvědomělost sebe sama – osobní umírněnost tužeb a osvobození od hromadného konzumerismu. Uvědomělost práce – rovnováha práce a odpočinku. Uvědomělost vědění – kultivace vzdělanosti. Uvědomělost druhých – pěstování soucitu a spolupráce. Uvědomělost přírody – ochrana planetárních ekosystémů. Uvědomělost budoucnosti – odpovědnost za budoucí generace a úspory do budoucna. Uvědomělost politiky – kultivace politického zvažování a rozhodování a společných hodnot pro kolektivní akce prostřednictvím politických institucí. Uvědomělost světa – přijetí rozličnosti jako cesty k míru. Hm, srovnejte s mým pokusem o podobno aktualizaci.
Každý sečtělý a meditační praxí soucitu zocelený buddhista by totiž snadno dokázal zpětně „přeložit“ Sachsovy termíny do buddhistických zásad a přísah. Paralely, stejně jako vyzkoušený a tedy ověřený závěr, jsou očividné. Lidské ctnosti se posilují jejich pěstováním, uvádí Sachs Aristotela. A dokonce i on dospěl k tomu, co právě nedávno zdůrazňoval dalajlama na veřejné přednášce a co jsem před čtrnácti lety zkoušel zavést (skupinově) i u nás: Laskavé činy probouzejí touhu po větší laskavosti.
Jak ale zařídit, aby Zápaďan zjistil i to, co Sachs (a hmotně zainteresovaná odborníci) neuvádí? Ani on totiž nedošel ke skutečným příčinám, je jen západně vzdělaný ekonom, i když dříve a více zodpovědnější než většina ostatních. Přihřeji si tedy opět polívčičku porodů a duchovnosti: není nevyšší čas změnit porodnictví a postarat se, aby se děti rodily optimálně a nepoškozeně a dospívaly v prostředí tolerance, respektu k rodičovství a k duchovnosti? O tom, co všechno negativně ovlivní třeba jen jedna cigareta nebo sem tam nějaká ta sklenička vína u těhotné ženy, včetně třeba světonázorové a politické orientace, míním třeba socialismus nebo konzervatismus, jsem psal také mnohokrát. Není také nejvyšší čas se podívat na Buddhu z hlediska současnosti a začít něco prakticky, konkrétně dělat?
Už včera bylo pozdě a ani úspěch Sachsovy knihy, natož mé zadostiučinění, nic nezmění, pokud nezačneme prakticky konat. Knihy jsou jen manuály, slova, slova, slova… Ale zaplaťpánbůh a Buddha za ně. Čím dřív začneme pěstovat oněch osm uvědomělostí, tím větší naději máme, že se ještě podaří západní civilizaci zachránit před krachem, píše Benjamin Kuras (téměř osvíceně) v recenzi Sachsovy knihy. Jak zenisté dobře vědí, čtením o koláči se nenajíš. Přečtěte si tedy znovu třeba blogy o rozdílu mezi čteným a slyšeným, ale pak ihned, nějak, jakkoliv, pro společnost pět minut po dvanácté, pro vás ale za pět minut dvanáct, začněte!
