V tuhle dobu se jistě naprostá většina lidí má pohodově a přecpaně, a ti brblaví si v tlustých novinách a časopisech přečtou například humoristické fiktivní monology pana prezidenta. Děkuji za různá přání a PF, já to vezmu jedním blogem šmahem pro všechny. Chodívám rozvážným krokem hned v jedenáct když otevírají (a nejsou tam úředníci z okolních kanceláří a bank) dát si k veganům na Anděl tamní polévku a do krabičky potom na doma pel mel nudlí rýže omáčky a zeleniny. Sedávám co nejblíž procházejícím nováčkům, kteří netuší, co se v jednotlivých odděleních podává… a se svými dětmi (které samozřejmě často využívají možnosti klouzat se po hladké podlaze) korzují kolem. Výborné (leč na mne občas zbytečně oslazené, musím se dotazovat) polévky, a také vánoční rybí, mají přímo naproti přes ulici.
Místní pekaři a sýraři prodávají i výborný kváskový kulatý chléb, který chutná a křupe kůrkou a vydrží (ani jej nedávám do igelitů, mám rád, když i na řezu krajíce trochu okorá a celý křupe, takže se jím občas ztřískám jen tak, tzv. suchý chleba s máslem). Doporučení: čtěte prosím co nejpomaleji, právě tak, jak chodím, a jako byste si vychutnávali dokonale upečený chléb jako od babičky, nebo studeného smaženého kapra u povedené televizní pohádky.
Zpátky chodívám pěšky tak, abych kolem dvanácté procházel kolem kostela a mohl slyšet zvony. Pomale rozvážný dav ozdob a svátečních lidí v obchodním centru, směska vůní jehličí, purpury a parfémů (a rumů a svařáků) za rohem mezi stánky, a dvě shromážděné sudů plných šupináčů o otevírají tlamičky na své znuděné prodavače, přece jen rychlejší celé třídy školních dětí s rozzářenýma očima sledujících tu nabídku hraček a her, krátké fronty těch, kteří v bankomatech mění či vyzvedávají peníze, dva tři stánky kde vám váš dárek dokonale zabalí, knihkupectví naprosto přeplněné vášnivými čtenáři, kteří na rukou vláčejí troj a čtyřdílné sety tlustých knih o různých odstínech šedé a ne a ne se dostat k možnosti je zaplatit.
Celou tu dobu co bydlím tady na pozitivní zóně Smíchova, a čím dál víc, si vychutnávám kdysi v zenových centrech a v Japonsku trénované umění žít a být tady a teď, v přítomnosti. Zrovna jsem viděl téměř hodinový dokument o nadšenci, který prožil rok a půl s hejnem divokých krocanů (byl u jejich hnízda když se vyklubali, a tak jej považovali za svou mámu). Nejvíc si pochvaloval, jak ho krocani naučili žít v přítomnosti.
V neděli jsem vyšel z obchodního centra (mou polévku neměli, tak jsem se vydal zpět a pro velký úspěch si znovu koupil s sebou tu luxusní vánoční rybí naproti) právě když začaly zvonit zvony, a musel jsem navíc obejít pár kádí s obrovitánskými kapry, na jaké jsem kdysi v socialismu stával za ranní tmy frontu, protože pak už měli jen malé rybičky. Postál jsem chvíli a obdivoval dílo přírody za nášupu zvukového doprovodu alikvotů (hudba a právě poslouchaný zvuk jsou tím nejlepším tréninkem umění žít v přítomnosti). Přešel jsem ulici, abych si předem změřil zóny kolem kostela, a s radostí zjistil, že tam adepty umění pracovat s virgulí nebudu moci zavést, protože celý prostor kolem kostela, včetně křižovatky a velký kus ulice, je stále jen v pozitivní zóně. Budu se tedy, hurá, musel poohlédnout po kostele, který stojí na hranici pozitivního (obvykle je tam kněžiště) a negativního, běžnějšího geologického vyzařování, ale je z hlediska praxe začátečníků výrazně vhodnější (klikněte si na slovo „kostel“ v minulém hyperblogu).
Jinými slovy: voda teče, elektřina jde, v bytě je teplo, přehršle televizních kanálů promítá nádherné přírodopisné a dokumentární filmy, již delší dobu máme tři pravidelné sci-fi seriály denně a občas večerní filmový nášup, tramvaje jezdí, mobily a internet fungují, hurá. A protože noviny nevycházejí, a na ty televizní se dá nekoukat (stějna tam budou vysílat negativní zprávy o válkách ve světě, a ty pozitivnější jen o tom, jak tráví Vánoce hasiči, vojáci a bezdomovci napojení primátorem nalévanou rybí polévkou někde na náměstí), můžete si s vnoučaty nebo dětmi hrát a přepínat pohádky.
Podle velikosti a počtu igelitek nacpaných petrželí, bramborami a okurkami, majolkama a mrkvemi vláčejících mamin lze usuzovat, kolik hladových dospívajících potomků se pak vrhne na štědrovečerní večeři (v místní samoobsluze jsem jednu takovou paní překvapil otázkou, jestli to bude jejím třem dospívajícím synům vůbec stačit. Nejprve automaticky odpověděla, že taky neví, a pak se zarazila, a zeptala: Jak jste to věděl?). A v televizních reklamách se jistě vyrojí víc charitativních akcí než minule, včetně řady lékárenských dárků, a popřejí nám Zdravé a veselé! A protože coby dědeček předem udám jisté sumy, děti a vnoučata vše zařídila mezi sebou, takže jako obvykle v tomto čase nic nesháním a nekupuju, nespěchám, jen se, vypnut, kochám životem teď a tady… a totéž doporučuju a přeju i vám…
