I negativní a podvědomá přání se vyplňují, a zvláště jsou-li vyslovená nebo napsaná, vědí moudří a zkušení. Západní prognostici předpovídají katastrofy, aby se prý nevyplnily, ale dráždí hada bosou nohou…Zatímco ve středověku snílci psali utopie, v nichž popisovali vymyšlené, neexistující lepší společnosti budoucna, dnešní spisovatelé a filmaři zobrazují až do nejmenších detailů postkatastrofické společnosti. A tak jsem nedávno nedočetl jeden sci-fi román. Už jsem nemohl, přímo fyzicky jsem cítil, jak je to škodlivé. Raději jsem si terapeuticky zazpíval několik manter, šel si sednout na balkón čichat zbytky střemchové vůně, a teď se z toho pokouším vypsat…
Nadějný autor napsal jeden z nejlépe hodnocených science fiction románů poslední doby, který získal hned pětici významných žánrových ocenění včetně Huga a Nebuly. Je to svižný dystopický thriller, ale i vize ponuré blízké budoucnosti, ostrá jako žiletka, láká reklama, a má recht. Bohužel si ale málokdo dnes uvědomuje, že podrobné popisy budoucích postkatastrofických společností mou být přáním, které má tendenci se vyplnit. Stejně jako dřívější myslitelé, ani tihle dnešní mladí a vlastně dobří spisovatelé nenabízejí žádná řešení: jsou cele soustředěni jen na varovný popis s co největším počtem krvavých detailů. Kdysi jsem se řečnicky zeptal: když necháme v kleci opic odjištěnou pistoli, co se asi stane? Takže teď se ptám: když stále víc filmů a knih popisuje budoucnost světa katastroficky, jak asi svět dopadne?
Staří Indové a moudří Evropané přitom odedávna velmi dobře věděli, že přání, stejně jako kletby, jsou vlastně egoistická, a že největší nebezpečí obou tkví v tom, že se začnou vyplňovat. Zatímco dávné mýty a pohádky, které sice popisovaly dlouhé bolestivé cesty, ale ne tak detailně, a dobro v nich vždycky v předposlední větě zvítězilo a pohádky končily slovy a tak žili šťastně až do smrti…, dnešní násilím nabobtnalé knihy jsou, kromě vzrušujícího čtenářského nebo diváckého zážitku, negativně působící. Katastrofické filmy a knihy přinášejí na zdánlivou neschopnost člověka efektivně se bránit masové produkci zla povzdech v tomto smyslu: evoluce nepočítala, když formovala ježkovy bodliny, ani s asfaltovou silnicí, ani s pneumatikami řítících se automobilů, ani s noži na otevírání želvích krunýřů, ani s nutností vymyslet i lidem nějaké extra silné emoční brzdy. A tak se, podle dystopických autorů, již aktivně řítíme v duchu Váchalova výroku spolu s ostatní většinou lidstva k ďáblově řiti… Jenže tyhle bezvýchodné knihy a filmy jsou asi tak konejšivé jako hladovka anorektičky nebo pořezání žiletkou životem znuděné středoškolačky.
Marně celá desetiletí čekám a volám: Kde jsou pozitivně napsané sci-fi romány a povídky (třeba Blízká setkání třetího druhu, nebo Kontakt), kde jsou filmy s katarzí a možností se pozitivně vyvíjet (a jak a kam), kde jsou alfa stav mozkových vln podporující počítačové (biofeedbackové) hry, kde jsou pozitivní vize příštího vývoje homo sapiens? Nikdo se za pár desítek let nebude moct divit, že to s námi špatně dopadne, když si to tak do detailů, plánujeme… Učím své studenty pozitivnímu myšlení již tři desetiletí, marně jsem totéž nabízel různým školám a fakultám, a jednou jsem učil rozhlasáky jednoho soukromého rádia sestavovat pozitivní zpravodajství… chápavě kývali hlavami, ale vzápětí si otevřeli pivo, napíchli buřty na klacek a znovu začali být opět vulgární a negativní. Jak příznačné…
Objev neuroplasticity lidského mozku (který posiluje ta centra, která svými nejčastějšími způsoby aktivit, tak jako kulturista svaly, trénujeme) a nezkreslované statistiky křičí své Mene tekel, ale nikdo nechce slyšet, nechce vidět. Naše dokonale negativně zpracovaná přání, i když je vlastně myslíme varovně a dobře, se nakonec logicky začnou vyplňovat. A příznaky tohoto nezvratného procesu vidíme všude kolem. Vážení čtenáři, už vám je po přečtení tohoto blogu lépe? Mně po nedočtení zmiňované knihy líp rozhodně nebylo…
http://blog.baraka.cz/2013/06/zbesile-do-temnoty/
