…většiny běžně nastolovaných a (finančně a organizačně) neřešitelných problémů… jsem trénoval a pak prakticky provozoval nejméně tři dekády (např. po návratu z Japonska v roce 1979 jsem celé roky promítal diapozitivy a vyprávěl o věcech a jevech, které mi tehdy téměř nikdo nevěřil… např. nejen na vteřinu přesné rychlovlaky, ale ani suché ekozáchody, viz popisek níže, dodnes u nás nemáme – starší vnučka mne zpovídala v rámci úkolu do předmětu Mediální výchova) . Zavedl jsem již v první polovině 80. let mn. stol. na svých seminářích i v privátních setkáních termíny a metody jako brainstorming, pozitivní myšlení, pravohemisférová řešení, meditace jako cesta ke štěstí a zdraví atd. Jako ukázku přikládám několik současných modelových situací a jejich alternativního řešení v e-mailech čtenářů a on-line studentů (jako volný dodatek hustých výpisků) a připomenu několik starších…
Čím déle a automatičtěji alikvoty zpívám, tím je to lepší. Mám na to spoustu času v autě, což ve výsledku znamená někdy i několik hodin zpívání denně. Stal se z toho podmíněný reflex, prostě jakmile sednu za volant, začnu zpívat :-). Pod výsledky dlouhodobého alikvotění, které jste popsal v blogu, se kdykoli podepíšu. Je mi skvěle, nerozčiluju se, pomáhají mi při krizovkách… Ondřej
Přišel k nám nový kolega. Bohužel ani po třech týdnech nechápe vůbec nic z pracovních povinností a je úplně mimo. Myslím, že byl nabrán omylem. Není to jen můj názor. Bylo by mi to jedno, jenže ho mám zaučovat. Jenže to jakoby nejde, nic si pořádně nepamatuje, nechápe souvislosti, nemá technické schopnosti na práci, na kterou byl najat. Takže po téměř měsíci s ním ztrácím trpělivost/vyrovnanost, protože nejsou vidět výsledky mého zaučování. Jak se postavit k situaci, kdy výsledky nejsou a nebudou? Požádat ho o radu a pomoc… Ha, to je fikaný. tohle je poslední co by mě napadlo. ba ne, mě by to ani nenapadlo…. Josef
Pracovali jsme prakticky od rána do večera asi 12 dní v kuse, ale trénink hary a k tomu pozitivní hudba to dělaly snazším, někdy si říkám, že ta natrénovaná schopnost soustředit se do hary a aspoň na chvíli zastavit myšlenky je skoro nadpřirozená schopnost, taková nadstavba (update nebo plugin) člověka. Jsem rád, že jste mě to naučil. Roman
Díky za Váš blog, za všechny ty články, které člověka kopou do zadku a nutí myslet jinak, dívat se na věci z jiného úhlu, za ten příjemný protipól proti těm všem negativním zprávám ať už v televizi nebo na různých zpravodajských serverech internetu. Díky Vašim článkům jsem se zbavila strachu z porodu, je mi 27 let, ale odmalička jsem slýchávala ty hrůzy o nástřizích hráze, bolesti a chladném přístupu personálu v porodnicích, což mi nahánělo skutečně strach… Ale díky informacím z Vašeho blogu a Vašich knih jsem se bát přestala, hlavně jsem pochopila, že to můžu vzít do svých vlastních rukou a udělat si to po svém, harmonicky, příjemně a dobře a že je to možné! Taky pomalu měním svůj postoj k partnerovi a snažím se věci vidět i jeho očima a skutečně by se měla tesat do kamene ta Vaše slova „chválit, chválit, chválit“ a ženám „pečovat, pečovat, pečovat“. Protože to prostě v nás je, ta starost a péče a znám ženy, které proti tomu sveřepě bojují a stejně jsou nešťastné, protože není nad ten dobrý pocit, když vedle člověka spokojeně vrní partner a dvě kočky :-) A partner pak nemá chuť vysedávat někde venku, protože se doma cítí jako doma, baví se svými koníčky a je sám sebou, a to pak prostě září, tak jak by správný Lev měl zářit :-) Takže ještě jednou velké upřímné DÍKY za všechnu tu energii, čas a jdu číst dál! M. H.
Dva dny už chodím po světě okouzlená a zasažená. Dotknul ses toho, co žiju. Udělala jsem si výpisky, tohle mě oslovilo nejvíc (a pak taky příběh o hadovi): „Duchovnost je přidaná hodnota, ne popření osobnosti a zděděných kvalit. “ „Předstíraly new age myšlení a pohodu tak afektovaně, až se jim začali(y) ostatní vyhýbat.“ „Trénoval lásku místo v sobě na druhých.“ „Anebo si myslet, že když jsem si půjčím milion, jsem milionář.“ Děkuju za ten zážitek. Hanka
V tvém blogu mě dostal citát v úvodu – „Není známkou zdraví dobře se přizpůsobit hluboce nemocné společnosti.“ Zažívám to (doslova) na své kůži. Díky tomu, že jsem citlivější a mám tříměsíční zkušenost z Norska, ale i z Prahy a Čech, z měst i venkova, mohu porovnávat… Souhlasím s tebou a nedivím se ti, že už toho máš (tvé tělo) dost. Tolik práce, tolik let (znám tě šest let a zažil jsem, kolik jsi toho stihl udělat, vše pro ostatní… s hrůzou jsem si uvědomil, že si nepamatuji, že bys něco cíleně dělal pro sebe a nedovedu představit, že jsi takto makal celá desetiletí…). Nevím jak a kde bych skončil (a kde mnoho dalších), nebýt tady tebe. Vašek.
Těžko říci, je to za slovy, a nechce se a nedá se o tom psát, ale potěšil jste mě a pomohl… snad jen útržek, až teď ve svých 49 letech chápu-prožívám, na co se mě syn ptal, když mu bylo 2-6 let, stále dokola, úpěnlivě, i několikrát za den „maminko, máš mě ráda“, vymodlené (po dvou potratech) a opečovávané dítě…, a pak se i všechno další začalo postupně skládat jako puzzle do obrazu, v několika místech ještě nejasného…, nevím, jak jsem se včera doklikala na Váš blog, aby po čtení spolu s poslechem 2 dílů Hudby jinak i toto dostalo kontury a barvy. Většinu článků jsem jen „přeběhla“ – no jistě, tak je to…, některé mě rozesmály – o novicích a s dotazy co po osvícení, a u některých, zejména o ženách, jsem dýchala zhluboka s rozpoznávajícím AHA…, tak jsem Vám pak chtěla jednoduše poděkovat. S pokorou a úctou ještě jednou DĚKUJI. Ivana
Tak si postupně sumíruju, co pro mě a pro můj život znamenalo setkání s Tebou (a setkáním myslím vše, doby barakové, knížky, hudbu, pak naši korespondenci a nakonec i to „když Tě člověk potká naživo, všechno je úplně jinak“). Nedokážu to vypsat všechno, a tak jsem se pokusila vybrat tři nejdůležitější věci, ty, které mi nejvíc změnily život (nebo jinak řečeno, které se mi nejvíc povedlo do života uvést): 1) Zásadní maličkost, koutky 30krát nahoru. Každodenní ranní rituál. Jsem v mnohem větší pohodě, než jsem kdy bývala. Většinu života člověk neprožívá naprostou euforii nebo velké tragédie, ale časy, kdy by mohl být o hodně víc v radosti, jen kdyby si to uvědomil. Jenže většinou si to neuvědomí a chodí zachmuřený a ustaraný vlastně jen ze zvyku. Tak za to uvědomění a za ten jednoduchý „cvik“ Ti patří první poděkování. 2) Druhé poděkování za meditaci prací. Co já se dřív natrápila s tím, že jsem v žádné meditaci nedokázala udržet pozornost… Meditace prací je geniální řešení, protože je rázem čas na meditaci skoro vždycky, při práci, chůzi, mytí, a tak dále a tak dále :-). 3) A do třetice to, že jsem se naučila mnohem víc chválit (a to jsem si myslela, že to umím, jenže když to dělám vědomě, najde se mnohem a mnohem víc příležitostí). Příjemné je, že se z toho časem stal zvyk, nabíhá to už tak nějak automaticky (a funguje to nejen na životního partnera, ale například i na školníka :-)), a samozřejmě nejen na muže. Uvědomila jsem si, jak často jsem si dřív o někom něco příjemného jen pomyslela, ale zapomněla jsem mu (nebo jí) to sdělit. Tak teď už vědomě sděluju a vyhledávám další příležitosti. A Tebe chválím, kudy chodím, za to, že jsem se to díky Tobě naučila. Hana.
Japonský ekozáchod z roku 1979: Suchá varianta vypadá (kromě toho, že v zimě vyhřívané víko po každé potřebě odešle obvodnímu lékaři údaje o teplotě, tlaku krve, rozbor moče i stolice) tak, že pod mísou je třívrstvý pytel, který se po naplnění automaticky zapečetí a spustí se v něm neutralizační proces (tak jako to funguje v plenkových kalhotkách mimin): majitel (nebo zprostředkovatel) pak pytel výhodně prodá zahrádkářům jako dokonalé hnojivo.
