Povrchní a zbrklá diskuse nad článkem jednoho právníka, jenž v odborném časopise publikoval (a bez uvedení zdrojů a datace tak jen recykloval své názory z 80. let), že lékař (myslí tím porodníka) by měl mít, s ohledem na prioritu zájmu společnosti na zdravé populaci, povinnost přerušit těhotenství, když plod vykazuje vážné anomálie. Tím myslí legální ukončení života již v průběhu těhotenství nebo bezprostředně po jejich (tím myslí odborný termín, tzv. zrůdy) narození… Hm, protože mne o něj požádalo několik čtenářů obojího pohlaví, naznačím, se všemi z mé otevřenosti vyplývajícími riziky, svůj alternativní názor (založený jak na selském rozumu, tak i na vlastní zkušenosti s podobnou profesní slepotou, viz část minulého blogu).
Titulek jsem si parafrázovaně vypůjčil z Lidových novin (28. 6. 2014) od Petra Kamberského, který ve svém zamyšlení uvedl i delší článek filozofa Adama Černého (Causa Mitlöhner: téměř vše je jinak), jenž autora původního odborného článku částečně obhajuje (a viní spíše média z toho, že to nafoukla, že to je odborný problém, který by měli řešit odborníci, aniž by se museli obávat, že se stanou objektem dezinformační kampaně, jako se to stalo právníkovi a jeho mírným idejím) a v témže čísle odpovídá v dlouhém rozhovoru i přednosta Ústavu lékařské etiky na fakultě Univerzity Karlovy, biolog, kněz a pedagog Marek Vácha (Žijeme v banánové republice), který zaujímá přísně etický a velmi dobře informovaný postoj, všechny podobné snahy, od z historie známých nacistických a eugenických teorií a pokusů, odsuzující: Celý Auschwitz (myslí tím koncentrační tábor Osvětim) také začal zabitím jednoho těžce malformovaného jedince.
Všichni zmínění a další autoři se ale (odborně) vyhýbají pojmenování skutečných příčin diskutovaného jevu: proč se těžce poškozené děti vůbec rodí? Marek Vácha m. j. uvádí, že na dnes legendárních odborných konferencích lékařů a filozofům kde se naplánovalo konečné řešení židovské otázky, měla přes polovina účastníků titul lékaře či doktora filozofie, novinář popisuje skutečný důvod, proč autor výbušného článku rezignoval na své funkce, a filozof Adam Černý podrobně dokumentuje mediální zkratky (že v Čechách žije druhý doktor Mengele, který si přeje zabíjení postižených dětí) a prozrazuje jisté pro naši pokrokovou „západní“ současnost tak typické pokrytectví (i v názvech), tedy že například již v 70. letech min. stol. až 14% úmrtí novorozenců pocházelo z odejmutí život udržující léčby (v roce 1986 to bylo již 30%!). Jiná dva roky probíhající studie uvádí, že ze 132 (z celkového počtu 1362 dětí, které měly problémy) zemřelých novorozenců byla 75,6% odejmuta udržující léčba. U nás ta čísla moc jiná nebudou, ale naši odborníci tyhle studie raději nedělají. Třeba ale nastala doba, kdy by (třeba v rámci odborné diskuse) zastánci současného českého porodnictví mohli a měli konečně přiznat, že se u nás značné procento dětí vůbec nenarodí, protože lékaři těhotenství prostě ukončí (oni odborně říkají přeruší)
Chci naznačit, že problém, skutečná příčina všeho, je někde docela jinde (zkráceně jsem to i s názvem porodníků latinsky popsal v blogu Obstetrix). Zatímco komentátoři mediálního a odborného skandálu podrobně popisují rozlité mléko (a kvalitu vytíracích hadrů), a porodníci a právníci zkoumají etické problémy (a ve své odbornosti si nabíhají na vidle profesní logiky), nikdo právě (odborně i právně) neřeší skutečnou příčinu současného alarmujícího stavu (a z něj vyplývající snahy odborníků zamlčovat fakta nebo prostě nedělat takové výzkumy, které by přinesly informace, podporující spíše kritiku nespokojených rodiček): zbytečnou a téměř totální medikalizaci porodů v systému, cele zaměřeném na produkci a zisk). Mimochodem, odhaduje se že až 90% českých těhotných žen jde automaticky (jako ovčanky) poslušně rodit do velké porodnice, aniž by se informovaly o možných alternativách.
Při troše zdravého rozumu a přiznání zásadních chyb by přitom naprostá většina zdravých žen mohla rodit jen s porodní asistentkou, bezpečněji, pohodlněji, pro ně i jejich dětí přirozeně (tedy bez rutinních a vlastně zbytečných zásahů, na které bohužel navazují další a další komplikace (které se porodnictví naučilo velmi draze ex post řešit)… a značně laciněji. Zatímco přirozený porod se porodnicím v systému zdravotního pojištění nevyplatí , jakékoliv zásahy (od nastřihnutí hráze, přes injekce umělého oxytocinu až po císařský řez) totiž porodníkům a nesmyslně nastavenému systému (hlavně jen několika jedincům) přinášejí značný zisk.
Jinými slovy, dnes a denně i čeští porodníci stejně šmahem „přerušují těhotenství“, rozumějte, zabíjejí ještě nenarozené děti, anebo zbytečnými vyšetřeními malformace či nutnost potratu přímo způsobují (ještě jinak: aby si české porodnictví udrželo příznivý statistický údaj o kojeneckých úmrtích, raději ty potenciálně poškozené děti ani nenechá narodit)… a ani nemrknou (jen se o tom prostě zapomínají zmínit). Přitom když už se (vlastně odborným omylem) poškozené dítě (myslí tím ty zrůdy) narodí, pilně a ze všech sil je zachraňují a udržují při (většinou velmi krátkém, ale o to dražším) životě. Zkrátka i oni sami v tom mají zmatek, a účelově mlží.
Již jsem o tom psal jinde (Tanečnice), a ještě jinde naznačoval, že zatímco žádný chovatel králíků nebo holubů by si nenechal geneticky zkazit svůj chov umíněným zachraňováním postižených mláďat, naše společnost ve jménu statistiky a „vyváženosti“ vydává miliardy (které se pak nedostávají jinde) na udržování života dětí, které ani dětmi nejsou (všichni vědí, že za rok dva uhynou). A často zmiňuji, že kdyby byla jen setina těchto výdajů nasměrována do prevence a propagace přirozených porodů, vůbec by se nemuselo filozoficky a porodnicky odborně horlit a diskutovat. A stát by si nevychovával další generace drogově a na státu závislých (což je jeden z mnoha důsledků medikalizovaných, oni tám myslí normálních, porodů).
O atmosféře v porodnicích a nemocnicích (kde stále panuje až diktátorská nadvláda nekritizovatelných odborníků v bílých pláštích, kteří navíc při problémech sektářsky drží při sobě), ale i trestuhodné neinformovanosti veřejnosti i žurnalistů (viz Monopol poškozených) vypovídá i nedávný skandál, kdy jedna těhotná žena zemřela poté, co vypila místo roztoku glukózy (aby se dala objevit případná těhotenská cukrovka) dezinfekci. Kromě nezodpovědného šlendriánu v lékárně a u výrobců (lahvičky jsou téměř totožné a záměna snadná) mám na mysli především naprostou poslušnost těchto (a jiných) pacientek, které spolknou pod dohledem bílého pláště cokoliv (jak to, že se ona těhotná žena nezarazila, když ze sklenice, ze které pila, musela ucítit pach dezinfekce, a poté, co poprvé polkla, musela vědět, že je něco fatálně špatně, a přesto pila dál?)…
Pak může filozof Černý napsat: V kontextu bouřlivě probíhajících diskusí na poli lékařské etiky – a s přihlédnutím k legalizaci eutanazie v některých zemích – se Mitlöhnerovy úvahy nezdají být šokující, ojedinělé a vyčnívající. Ba dokonce jsou v podstatě celkem rozumné a umírněné. Souhlasím i s jeho podtitulkem (Téměř vše je jinak), ale docela jinak, než jak to on myslí.
P. S.: Roman Joch si všiml i jiného pokrytectví našeho porodnictví a navrhuje termíny potraty prenatální a potraty postnatální…
