Vlastimil Marek

A co se týče spirituality, myslím si, že nám schází obojí – kultura i náboženství. Obojí jsou sociální síly s kořeny někde v nebi. Můžeme otevírat okna a tím usnadnit jejich příchod, ale naplánovat si je jako národní strategii nelze. Je však možné přát si nějaké probuzení či vzkříšení. Myslím si ale, že to dopadne jinak, že zabředneme do svých politických a ekonomických lejn. Tím probereme polosnící mládež, které nezbude nic jiného než provést něco, co se bude podobat poválečně obnově Německa. Václav Cílek, geolog, klimatolog, spisovatel, filozof, překladatel a popularizátor vědy. Pokračování »

Prokázali jsme, že ústavní péče může děti poznamenat až na molekulární úrovni, shrnula Stacy Drurová z Tulane Univerzity v New Orleans v článku o tom že stres mění dědičkou informaci a zkracuje tzv. telomery (když jsou krátké, člověk snáze onemocní, jsou-li dlouhé, je zdravější a nedochází ke genetickým mutacím). Lidé trpící depresemi mají telomery v bílých krvinkách zkráceny. Podobně zkrácené telomery byly nalezeny v bílých krvinách pacientů, trpících posttraumatickým stresovým syndromem, nebo u lidí, kteří byli v dětství pohlavně zneužíváni. Jaroslav Petr, LN 31. 5. 2011 Pokračování »

Je po dešti, a kosové si štěstím pletou noty… zpíval Josef Zíma v 60.letech min. stol., a já teď totéž zažívám s celými Dolními Měcholupy. Konečně, po asi třech týdnech, pořádně zapršelo. Už schnoucí trávník se opět začíná zelenat, listy dýně hokkaido se utrhly z řetězu fotosyntézy a prudce se (po zmrazení před měsícem) vytáhly, a já mohl konečně vyvětrat dům (otevřu vždycky okno v pokoji směrem do ulice, otevřu střídavě okno u mne v pokoji směrem do zahrady, nebo verandové dveře, a nechám chladný vzduch zvenčí proudit dovnitř). Jak jsem tak scházel  po čtyřech schodech z domu směrem k pingpongovému stolu a pod ořešákem na trávník (občas až s bioodpadky na kompost), užíval jsem si tak vědomě tak plného štěstí z bytí, až mne pálily oči. Pro nedoslýchavé opakuji: až mne vší tou niternou radostí pálily oči štěstím. Pokračování »

Ženy mně furt ještě vyrážejí dech. Například včera jsem byl na kecáku v jednom novém baru. A tam má číša puštěný rozhlas, nějakou stanici, kde slepičí jen ženské. A teď to jede – orgasmy, dal mi kolíčky na bradavky… a to vám říkám jen ty nejnevinnější kousky. To je jako vyslechnout na pískovišti, kde hlídáte malý děti, jak si maminušenky vzorný povídají o porodu a životě sexuálním. To se nedá poslouchat. Ale v ženských je taky plno ušlechtilé oběti, jíž my muži nejsme schopni. Je v nich fascinující rozpor, rozumem nepostižitelný. Potíž je v tom, že čekáte anděla, a přijde ďábel, a to vždycky. Karel Nepraš, Kudlanky a já,  Pátek LN 20. 5. 2011 Pokračování »

zdobí a zposvátňují další města a místa u nás. Havířovský se dostal i do reprezentační knihy o městu, soukromý sochaře Kavana hodlám navštívit, ten v Pelhřimově, který jsem před lety pomáhal určit a přednáškou odstartoval běžně funguje, ten v Brandýse jsem neviděl, a teď se mi internetovou poštou na monitor dostal článek o tom, že poblíž Opavy existuje labyrint a zdárně mění atmosféru místa (a lidi): počtěte si, a navštivte a místního starostu podpořte. Jestlipak ještě existují labyrint v rekonstruované stodole v Polici nad Metují, ten vůbec první na asfaltu parkoviště malovaný na Vyšehradě, nebo podobný na levé hraně Letné? Pokračování »

Alkohol neprospívá tak, jak si Češi myslí. Studie prokázaly, že u většiny lidí alkohol není zdraví prospěšný v boji proti nemocem srdce a cév – jen u mužů nad 50 let po infarktu myokardu. Populace se zaklíná tím, že se alkoholem léčí, ale není to pravda. Škodí i malé dávky při dlouhodobém užití, řekl děkan první lékařské fakulty Tomáš Zima… podle evropské školní studie jsou čeští chlapci a dívky přeborníky v pití, 48% šestnáctiletých se opije nejméně jednou za rok, průměr Evropy je 39%. ČTK Pokračování »

Moje představa práva vychází ze zcela přízemních, střízlivých zkušeností zákonodárců. Z jejich permanentní časové tísně, kdy často nestačíme prostudovat a prodebatovat všechny zákonné předlohy („O čem že to prosí tě, hlasujeme?“): z četnosti omylů, z přehlédnutí zákonodárců zavalených jednotlivými tisky („Já totiž myslel, že jsme ten druhý odstavec vypustili“), z nedorozumění při hlasování („honem, řekni mi, hlasujeme už o tom pozmněňováku nebo teprve o tom návrhu, který jej má změnit?“), z neférovým způsobem omezené či vyloučené obecné rozpravy, o osvědčených fíglů kolegů zákonodárců, kteří tzv. komplexním pozměňovacím návrhem nenápadně mění celou původní zákonnou předlohu, aniž to mnozí či dokonce většina přítomných rozpozná („to že jsme odhlasovali? To snad není možné…“), nemluvě o vládě, která schválila něco jiného. Senátor Petr Pithart, Jak se dobírat spravedlnosti, LN 2. 5. 2011 Pokračování »

Málokdo je dokonalý ve všech aspektech života zdejšího. Přesto by ale člověk měl usilovat o neustálé vylepšování způsobů, jak existuje, vnímá, funguje, reaguje. Tak jako v pingpongu a v mnoha jiných činnostech, člověk se hodně naučí chybami jiných. Mnohdy stačí i jen přečíst si, co vyváděli a vyvádějí ostatní, a člověku dojde, že možná i on sám často pro oči (a zvyky) nevidí, pro uši (a záměrnou nedoslýchavost, ve smyslu neslyším co nechci slyšet) neslyší. Když mi jeden mladý muž vyprávěl, co zažíval v dětství, hned jsem ho požádal, aby to (v zájmu poučení těch otců i matek, jenž mají podobné sklony) sepsal: takto, černé na bílém, to vypadá téměř instruktivně a snad to zapůsobí (i do dalších generací) preventivně. Pokračování »