E-maily dobrých a ještě lepších studentů mne vždy rozradostní. Je z nich přímo fyzicky cítit “pokrok”. A tak i ostatním poskytnu, tím, že se podělím, tedy že zveřejním ty části, které popisují praxi (slovenštinu i netovštinu bez diakritiky záměrně ponechávám), další návody a možnosti, jak nezastavovat a efektivněji jít dál. Zaprvé se znovu můžete a musíte ujistit, že nic není zadarmo, ani duchovnost, a že trénink (a opakování) je matkou pokroku i na tomto poli. Zadruhé si můžete povrdit, že chybami (a zkušenostmi) těch druhých se učíme lépe a rychleji. Proto tak často na seminářích zdůrazňuji, že úspěch jednoho je úspěchem celé skupiny (a to platí i v případě čtení e-mailů). A snad tím také povzbudím ty (absolventy seminářů), kteří se ještě stydí (bojí, neodvažují) využít nabídky on-line duchovního poradenství.
Trenujem aj PLL a varianty a spievam alikvoty vzdy kedy ma napadne (skusam to skor ako si mi to ukazal neskor len tak “prevalovat” zvuky nesustredit sa tak na hlasky..) a tiez mantry, kazdy den mam mantrovu hodinku… cca polhodku do prace a polhodku naspat… dnes rano som pocuvala Chidananda Roopa Shivoham, Shivoham..a usmievala som sa, kym som dosla, bol to taky morning bliss… usmievala som sa na ludí, niektori sa otacali a niektori usmiali tiez… mmmm..
Dakujem za vsetko… este raz a stale…vela veci si pre mna nasmeroval tym spravnym smerom az teraz si uvedomujem v kolkych veciach som si bola neista…. A tolko sa vyjasnilo… Jem lavou rukou a prehodila som si aj mysku od pocitaca na lavu stranu (trosku trpezlivosti a nacviku, ale pojde to casom rovnako dobre ako s pravou), vymyslam si aj nove kombinacie na “PLL”.. Kombinacia s nohami je este stale vyzva, zda sa ze moje nohy maju uplne svoj zivot nezavisle od hornej casti tela! Zartujem samozrejme, ale vies, ze si vsimam zaujimave zmeny na sebe…viac nadhladu vo vsetkom akoby sa mi to v mozgu triedilo na dolezite/nedolezite a veci co by ma predtym vyviedly z rovnovahy uz ma tak neovplyvnuju… a som o nieco viac intuitivna, mam lepsi odhad… Citam si teraz tvoju knizku Cesky Zen/Sen (ha, skoro ako zensen) to je ale dobrutka na kazdej strane!
Vidim, ze mas very busy life… ale viem, ze to je presne tak ako ty chces. Vzdy a vsetko co robis (a hovoris) ma svoj presny ucel… mnoho z veci o ktorych si rozpraval ked si tu bol si v pamati pripomeniem ked sa stretnem s nejakou situaciou ked sa to kontextualne hodi, a vzdy si musim povedat jak to ten Vlasta krasne umi! A just si teraz nespomeniem na konkretny priklad ale udivuje ma to….vlastne ani nie tak udivuje, skor potvrdzuje to co som o tebe vzdy tusila…
Vela si vo mne zmenil za tych par dni, mozna aj sam tusis… akoby si pre mna otvoril dvere do noveho sveta, dvere ktore som ja ani nevedela najst, no… tusila som, ze tam niekde su, ale nevedela kde
Myslim, ze by si si tie zenske emocie hodne uzil, ak by si bol v buducom zivote zenou… niekde z hlbokej pamate by si uz mozna rozpoznal, ze su to len temporary (aj ked velmi silne!) “durgy” a uz by si si to len uzil a smial sa na tom. Tak ako sa ja teraz ucim…. Krasne z nadhladu sa nad sebou uchechtavam – zatial velmi uspesne na tych malych emociach, tie velke si vychutnam neskor!
:o)
V prvé řadě ještě jednou díky za nádherný víkend, i když mám uvnitř sebe pocit, že to nebyl jen víkend, ale že jsem na tom kouzelném místě prožila několik týdnů, tolik je ve mně navrstveno postřehů. Hloubka vnímání i uvědomování si všeho je tentokrát pro mne dalek intenzivnější, mnohonásobná…Chvilku mi trvalo, než mi došlo, čím to je: byl to pro mne první vícedenní seminář, kde jsi byl jako lektor sám (bez T.) a navíc jsem neměla na starost žádnou organizaci. Taky teď bezpečně vím, že mne holčičí tanečky sice bavily, ale vlastně zároveň rušily a značně vytrhovaly z plného soustředění a klidu). Nejspíš i proto jsou moje tentokrátní prožitky daleko intenzivnější, byla jsem celkově více v klidu a taky mi dýl (vlastně dosud) drží kšandování…:))
Ve finále je opravdu docela jedno, jestli jsme byli na semináři pro začátečníky, protože intenzita a všebarevnost Tvého výkladu jsou neustále velmi intenzivní, i když lehce jiné, taky výběr manter je trochu jiný než dřív, Ty sám ses mi jevil celkově klidnější…
Ještě se vrátím k sférické píšťale: pro mne (zvláště jako diagnostičku) je to nástroj vskutku bezkonkurenční a převratný. Už jenom jak jej hráč uchopí, jaký zaujme postoj – sklonění ega v pokoře nebo ne – a pak projevení dechem všeho, co v sobě hráč nese; o každém prozrazuje nekompromisně vše zásadní a nejniternější a nedovoluje sebemenší kamufláž… Tolik úrovní řeči a takovou vypovídací hodnotu jsem zatím u jiného nástroje neviděla.
No a samozřejmě zvuk sám – to je sotva definovatelný a sdělitelný pocit. Jako bych ten jemný hutný hukot pořád ještě slyšela v hlavě.
Lehce mi připomněl občasné sny z dětství, kdy jsem z nějakého důvodu křičela ze všech sil, ale nevyšla ani jediná hláska. Tehdy jsem to považovala za děsivé, ale když dnes vím, že úroveň zvuku může být i neslyšnou, leč přesto vnímatelnou vibrací, pak tu jistá podobnost je.
Obrovská síla bez zbytečného hluku… Díky za možnost být u toho. Co jsme se vrátili, zase o něco líp a víc slyším (jako pokaždé po semináři nebo koncertu) – více zřetelných zvuků, které tu předtím nejspíš byly, ale nevnímala jsem je. Slyším, když ve vedlejším domě někomu zvoní mobil nebo budík (je to dost cvrkot), některé zvuky procházejí k uším snáz, jako by měly míň bariér ze zdí a domů; Chvilkama mám dojem, že slyším šustění motýlích křídel…
:o)
Chtěl bych se podělit o zážitky z labyrintu o kterých se nakonec nemluvilo:
Po nějaké době pomalého procházení jsem začal mít intenzivní pocit, že labyrint se stává součástí mého mozku. Jako by soustředěným procházením docházelo k jakési příjemné masáži mozku (to jsem zvlášť pocítil při ostrých zatáčkách do opačného směru, tam jsem měl pocit jako bych pošimral část mozkového zvrásnění). Zároveň při chůzi po větším poloměru se mi jakoby počalo rozšiřovat vědomí v tom smyslu, že jsem se už nesoustředil na současné místo, ale chodily mi různé myšlenky o oběžných drahách planet a vesmírných spojitostech mezi nimi. Při ztrátě pozornosti nebo při přílišné rychlosti jsem ztrácel jistotu, že se do podvědomí obtiskává vše, tak jak je to správné. Při polovině průchodu mě začala intenzivně bolet hlava, což se mi stává vždy, když se mi něco v hlavě přeprogramovává. Jsem přesvědčen o tom, že kdybych labyrintem prošel několikrát, hlava už by mě nebolela a moje podvědomí by obdrželo mnohé…
:o)
Dnes jsme se znamou prosli labyrint v mistni katedrale. Mam tolik radosti. Treba jsem po dlouhe dobe potkal nekoho, kdo nelpel na svych zkusenostech a rad vyuzil prilezitosti ke zmene, nauceni se novemu – a to bez vysvetlovani, jen okoukanim [pozdeji jsem pochvalil]. Jednu chvili se nam pres labyrint prosly dve pani. Ve vterine jsem se zaradoval a tleskl. Nadskocily vsechny. Pani sly zpet pekne kolem. Zaroven vzpominam na sve „vloupani se“ na Padmafarmu a prekroceni posvatneho stredu, jak si mi pripomnel = tedy sve nevedomosti a nepozornosti [ignorace]. Pomaloucku mi dochazi vice detailu.
Dalsi radost mi znama udelala po vysvetleni meho tlesknuti. Hned ji doslo, ze neco podobneho muze pouzit na sveho syna. Neco jako tveho bouchnuti do stolu a vzapeti dodani a uklidneni situace ‚to jsem ale hodny tatinek“.
Pozornost je pozornost je … Aneb to se mi jeste nestalo. Jak jsem byl tlusty, pres dve bundy a mudru nevidel pod sebe [a tolik ruznych vjemu]; nekde jsem se pri otaceni dostal pres hranici cesticky a prekvapeni se konalo. Misto do stredu jsem vysel z labyrintu. Takze po tlesknuti jsem nejvic proveril opet sam sebe. Zvyseny tep, adrenalin – neudrzel jsem se v hare.
:o)
Na didge hraju nepřetržitě a někdy z toho mám tak veliké rty jako domorodec, ted zrovna mě nejvíc baví foukat si do toho lehce a co nejdelší rytmicky nepřerušované tony s alikvotama. Taky na něj hraju vždy když mě bolí hlava a hned mi to pomůže. Cítím, že didge krásně prohloubilo můj vztah k okolí a hlavně k přírodě a všemu živému. Když jsem ted v lese nebo jen na zahradě cítím se mezi vším tím životem jako doma – jako v ráji.
Konečně se mi daří dávat zvuky do hary! Když to udělám mám pocit jako bych v místě hary měl reprák ze kterého jde všechno. Taky jsem zjistil, že když se na haru soustředím pořádně, tak jsou tam všechny zvuky samy od sebe.
Dělám si PLL. Udělám devětkrát PLLPLLPL a pak zas naopak. Počítám si to pěkně v haře a je to hned ještě lepší, mám pocit že mi to už hara počítá sama. Zjistil jsem, že levá ruka je celá ztuhlá a neumí pořádně rázně uhodit, pravá zas neumí tepat tak rychle, ale je silná, hned jak jsem si to uvědomil, tak se to zlepšilo. Taky my došlo, že když si hraju takhle s rukama, tak vlastně si hraju střídavě s půlkama mozku, což je super cvičení.
Mantry si zpívám pořád. Ráno, na zahradě, ve sprše, v práci. Alivoty taky. Do mís ťukám, krásně mi rezonuje celý pokoj.
Měl jsem brigádu na stavbě. Jednou za čas to bylo krásně meditační. Například jsem rozbíjel střešní tašky lopatou. Nápřah a rána, když se to podařilo, tak se taška rozbila a lopata udělala krásný alikvot. Nebo házení cihel ze střechy do kontejneru na zem. Nápřah, hod, ticho jak cihla letí vzduchem a rána při dopadu, dodávající energii.
