Když se někdo doví, že se na mých seminářích „pracuje“, i když se to jmenuje meditace prací, obvykle se zarazí a netuše, do čeho jde, poprvé „pracuje“, přes všechny instrukce, obvykle tak, jak je zvyklý(á). Je-li příležitost, pracujeme denně, a tak jedna účastnice dostala šanci reparátu: a vskutku, druhý den si to všechno předpisově vychutnala. Tomu, kdo to nezažil, možná budou některé části záznamu nepochopitelné, ale jsem si jist, že si následný Lenčin popis (jako pádnou ilustraci rčení Viděl jsem a zapomněl, uslyšel jsem a zapamatoval si, udělal jsem a pochopil) nejen ti, kteří to už v nějaké formě někdy zažili, ale i ti, kteří o tom takto ještě nikdy neuvažovali, vychutnají.
Dobrý den, posílám moc pozdravů ze severu a jedno slíbené doznání zážitku z meditace prací. Jsem 90-ti procentní žena v domácnosti a k počítači se uchyluji ve vzácných volných chvilkách, kdy děti jsou ve škole, ve školce a muž na služebních cestách. A to právě nastalo, tak plním slib.
První pokus meditovat prací – mytí oken – byl omyl. Myla jsem okna jako doma, jen jsem se snažila pozitivně myslet- že to dělám s láskou a ráda a dobře apod.Byla jsem příjemně naladěná, poslouchala jsem , co se děje okolo, vadil mi jen zápach přípravku na leštění. Snažila jsem se vypnout myšlení na cokoliv, na potom, na předtím – docela to šlo, byla jsem taková vygumovaná. Doma (a to si uvědomuji až teď) se totiž naprosto běžně při většině prací zabývám v duchu tím, co budu dělat až tohle dokončím – prostě plánuju, přemýšlím a vymýšlím strategie na další postupy – co udělat dřív- kolik věcí stihnu udělat zároveň – co se s čím dá skloubit. Nehoní mě časový stres, pracuji odpoledne pár dní v týdnu. To můj mozek mě takhle používá! Stále vymýšlím jak to udělat nejlépe, nejefektivněji. HA PŘI MEDITACI SE TO DĚLÁ JINAK!
A druhý den jsem to zakusila na vlastní kůži, to byl nádherný objev! Tvoje věta: „Musíte se do toho jednoduše zamilovat“, mě nakopla. Po společné diskuzi, kde zaznělo i tvoje „Zkuste poslouchat všechny zvuky okna“, jsem už věděla, že to nebylo ono a těšila jsem se a doufala, že ještě budu moci naleštit nějaké to mlýnské okno a přitom se do toho zamilovat.
Přistoupila jsem k oknu, poklonila se mu, řekla jsem mu, že budu jen s ním a pro něj. Chtěla jsem tu práci milovat a SLYŠET. Objevit zvuky mytého okna byl skvělý úkol. Otevřela jsem okenice a zařehtal kůň-hehe-už to začíná. A koncert se rozezvučel naplno, šustila jsem novinovým papírem po zdi, po dřevě, po skle, ťukala jsem a bouchala (zkoušela jsem i bubnovat v různých rytmech) hadříkem při leštění, stříkala jsem posvátně saponát a slyšela jak jeho kapičky dosedají na sklo! Tolik ZVUKŮ, NEČEKANÉ BOHATSTVÍ. Občas jsem vpustila na koncert i sólisty z okolí a skřípla jsem si prst – HA MNICHOVA PŘÍHODA S FIALOVÝM PALCEM – TAKÉ MÁM TO ŠTĚSTÍ!! HIHI – opravdu jsem se rozzářila – co všechno se může stát, kolik krásného a nečekaného.
Lenčino Něco v síti
Náhle zazněl odněkud zvuk mísy a já bum do lokte -zase dar- už se směju nahlas. Čistím, jde to samo a snadno, nemusím se k žádnému místu vracet jako včera.Téměř končím – prohlížím si sklo – dokonalá hmota-dochází mi jaký je to úžasný materiál pro všechny zaryté materialisty- hmota, která je, je tu, je sakra „pevná a neprostupná“ a NENÍ VIDĚT- JAKO TOLIK VĚCÍ V NAŠICH ŽIVOTECH.
Najednou prásk do kolene, když lezu dolů - takhle obouchaná jsem nikdy po umytí jednoho okna nebyla- tolik darů, hihi. Celé tělo se účastní mé meditace- nejen ruka, jééé já zapomněla leštit cvičně levačkou – a HLE – KDE SE ZAPOMNĚL NOS? - ani jednou jsem si nevšimla, že sprej vlastně včera výrazně nevoněl - dneska asi nesmrděl? Děkuji oknu, že je tak nádherně nablýskané a VENKU ŘEHTÁ KŮŇ.
Jejda jejda to bylo zážitků, dochází mi to postupně, bylo to ono.Takhle se na to musí. Byla jsem tím tak naplněná a šťastná, občerstvená, ale připadala jsem si jako blázen. Až tohle budu chtít někomu povyprávět, vím, že mě pochopí jen ti, co to zkusili. Ti ostatní „normální“ by se mi jen vysmáli, že si platím kurz a pak tam ještě zdarma dělám (jejich škoda).
