Mezi tím, jak se vidí a vnímají ženy navzájem, a jak vnímají muže, a mezi tím, jak se chovají ke kamarádkám a jak se ženy doma chovají ke svým partnerům, je setsakramentský rozdíl. Všechny ty ženy, které mi píší, že ve svých článcích přeháním, že jsem v poslední době zbytečně pesimistický, a že na rozdíl od mých stesků (že Ženy vymizely) ženy s velkým Ž jsou všude kolem, mají ze svého pohledu pravdu: mezi sebou si ženy vyhoví, pokecají si, odpočinou, jsou na sebe příjemné a nevyvádí. To ovšem nefunguje mezi ženou a mužem, když přestanou fungovat hormony lásky v prvních dvou třech letech zamilovanosti, a když žena podlehne tlaku reklam a kamarádek.
Přál bych všem „přítelkyním“ vidět tu jejich příjemnou a inteligentní kamarádku v podobě řvoucí sprosté fúrie, házející pokličky. A dokázat pochopit obrovské zklamání muže, jemuž se jeho něžná jemná milovaná promění v uječenou „podpásovku“ (trochu ve smyslu výroku slavného filosofa, že i ten nejchytřejší muž kupuje ženu v pytli: rozuměj, nemůže vědět, v co se mu jeho milovaná promění).
Dnes víme, že ženě se například v době těhotenství přestaví značná část mozku, a že menstruační cyklus dramaticky mění její chování víc, než si muži, ale i ony samy, dokáží jen představit. Dnes také víme, že muž ženu nikdy nepochopí tak, jako její kamarádka, takže je marné a vlastně nespravedlivé, když si žena na toho svého stěžuje kamarádkám, nebo podává žádost o rozvod s tvrzením, že jí ten její „nerozumí“.
Jinak voní seno koním a jinak zamilovaným (prohlásil kdysi polský aforista Jerzy Lec). Je to dáno evolučně a posledními desítkami tisíc let vývoje rodu homo sapiens, respektive rozdílnými podmínkami života mužů a žen. Zatímco muži se museli specializovat na lov (abychom přežili), ženy rodily a staraly se o děti (a vařily, šily oděvy atd.). Zatímco muži tak dnes mají, protože lidský mozek se neustále proměňuje a přizpůsobuje tomu, co nejvíc dělá, tunelové vidění (zahlédnou rychlý pohyb jelena na obzoru, ale nevidí máslo v ledničce přímo před očima nebo smítko na umyvadle), ženy neví co s časem a prostorovou orientací (nedokáží zacouváním zaparkovat, zvláště v noci, protože jejich vidění v šeru je navíc daleko slabší, zato ale rozeznají daleko víc barev než muži). Zatímco muž jen mluví nebo poslouchá, a jen v levé mozkové hemisféře, žena mluvením odpočívá, a umí zároveň mluvit a naslouchat (má o 30% víc propojení mezi levou racionální a pravou vztahovou mozkovou hemisférou).
Víme také, že (díky zrcadlovým neuronům) ženy podléhají kamarádkám víc, než tuší, a pár večerů mezi těmi rozvedenými (nebo víkendů na tak lákavém ženském semináři) je pak podvědomě naladí do pozice partnerovi bezdůvodně nepřátelské.
K věci: místo aby ženy četly mé prognosticky varovné úvahy a informace jako pokusy upozornit na věci z jiného (tedy mužského) pohledu, a zkusily je brát jako inspiraci pro zamyšlení (co když to tak skutečně je?), mnohé mi stále píší velmi kritické a často sprostě mužské e-maily, na které se nedá odpovídat. Nenávistných komentářů mých knih a článků o přirozených porodech už hodně ubylo, jak se i v denním tisku objevují tytéž informace, o kterých jsem psával před lety, ale zaťaté odmítání možnosti, že by ženy snad byly na své partnery uječené, sprosté nebo dokonce podpásové, tak jak občas cituji postižené muže, přetrvává.
Tyhle „spravedlivě rozhořčené“ ženy si neuvědomují, že vidí svět svýma ženskýma očima (a žensky zpracovávají vše, co vnímají), a do pocitů mužů se prostě nemohou vcítit (tak jako to není možné naopak). Opakuji, nepochopily (natož aby docenily), že jim takto poskytuji unikátní a neopakovatelnou možnost vidět se z druhé, mužské strany. A tak jim nedošlo to mé hlavní poselství, že totiž jejich potíže s muži (a naopak, potíže mužů s ženami) jsou původně jen a jen nedorozumění. A že řešení existuje.
Jenže tak jako s alkoholikem a drogově závislým, skutečná náprava nezafunguje, dokud si člověk nepřizná, že pije a fetuje. Většina žen, o kterých v poslední době píši, mužsky tvrdohlavě brání svůj (popletený a iluzemi prošpikovaný) přístup k mužům a životu vůbec. Nemohou tak z pasti, dokud si nepřiznají, že v ní jsou (dokud „neprohrají“ svůj postoj). Je mi moc líto, když kolem sebe vidím rostoucí zástup mužů, kterým utekly jejich původně duchovně a ekologicky smýšlející a jednající partnerky kvůli povrchně esoterickým iluzím (ze seminářů konstelací, bohyň sexu, pohanských ženských rituálů a dalších módních forem úniku z reality).
Mimochodem, rostoucí počet seminářových bohyň a lektorek (a jejich skupin) naplňuje celou řadu aspektů koukolíkovské teorie stupidity a skupinové hlouposti: racionalizace iracionálních rozhodnutí, iluze nezranitelnosti, autocenzura a iluze jednotnosti, obrana před zápornými informacemi, nátlak na nekonformní členky, nepřijímání zodpovědnosti za své činy, a přesvědčení o své pravdě a nutnost zvyšování dávek (seminářů?). Je prokázáno, že takové osoby (ženy) jsou jako barvoslepé: nelze jim to vysvětlit, a v takových a podobných případech ani jakkoliv vysoké IQ a vzdělání nezabrání postupné debilizaci.
Takže: mezi tím, jak ženy vnímají sebe a své kamarádky, a jak (zcela jinak) vnímají muže, a mezi skutečnou duchovní transformací a životním štěstím a zdravím na jedné, a pomíjivým a dlouhodobě nic neřešícím pocitem sounáležitosti z party kamarádek a spřízněných žen na druhé straně je, vážené, setsakramentský rozdíl. Howgh.
