Vida, tak už i denní tisk zjistil, že některé ženy to s tím fintěním přehánějí. Titulek jsem si půjčil z rozhovoru (v Lidových novinách, v rubrice Byznys) s psycholožkou a sexuoložkou Laurou Janáčkovou, která takové ženy léčí. Hned vedle byl navíc rozhovor i s ženou, která si právě dokázala pomocí speciálních kapek prodloužit řasy. Jsem rád, že (ne)smysl toho všeho zkrášlování (a maškaření) už upoutal pozornost i některých odbornic a žurnalistek, a snad to dojde i čtenářkám.
Psycholožka z praxe ví, že stále větší počet žen onu pomyslnou hranici rozumu překročí a „onemocní“ touhou po kráse, a pak opakovaně podstupují plastické a jiné operace. Často trpí dismorfofobií – samy sobě se oškliví, připadají si odpudivé. To pak následně ovlivňuje i jejich chování: „Jestliže se někdo cítí nedostatečně hezký, je nejistý i v chování. Reaguje často neuroticky, agresí nebo útěkem od reality a naprostou pasivitou. Ani jedno nevede k uspokojení. A žádná taková žena si neuvědomuje, že je vlastně nemocná.“
Proč ženy stojí o prodloužení řas? „Protože jedním z atributů krásy jsou oči. Muži nejprve hodnotí na ženě vlasy, a hned poté oči. Za atraktivní považují velké oči umístěné daleko od sebe, což je atribut mladých dívek a proto se ženy snaží oči všemožně zvětšit. Líčení je jedna možnost, druhou je právě prodloužení řas. Muži podvědomě hodnotí i víčka, v době ovulace jsou tmavší. Proto si ženy malují linky a stíny.“
Psycholožka ale musí dodat: „Nicméně, mužům se spíše líbí přirozenost, a to se týká i řas.“ Hm. Proč to tedy ženy dělají? Odpověď jsem naznačoval už dříve častokrát: už dávno se ženy nekrášlí pro své muže, ale spíše pro sebe a kamarádky (pod diktátem módních časopisů a reklam).
Podobný paradox (krásy na hranici rozumu) odhaluje i rozhovor s jednou ženou z Prahy, která je teď moc spokojena se svými prodlouženými řasami. „Připadám si jako mrkací panenka. Ale řasenku i tak používám.“ Hm. Chápu, že je nadšená kapkami, protože jiný způsob, nalepování řas, jak potvrzuje, je dvakrát dražší (7000,-), a nalepení trvá tři hodiny a každé tři týdny se chodí na doplnění. Jenže ona i přes povyrostlé řasy stále používá řasenku!? Znamená to, že spokojená bude, až bude mít řasy několikacentimetrové?
Mimochodem, už Raymond Chandler psal před více jak půl stoletím o ženě, která měla řasy tak dlouhé, že když mrkla, odlétly všechny drobinky ze stolu…
Na otázku jaké jsou reakce okolí paní Jana upřímně prozradila skutečný motiv svého konání: „Všem kamarádkám se to moc líbí, vlastně jsou z toho stejně nadšené jako já.“ A pokud by to někomu nedošlo, na otázku co tomu říká partner, stejně upřímně a naivně odpovídá: „Ten o tom vůbec neví. Má jiné zájmy. Je malíř, baví ho jen umění a jeho obrazy. Nad tím, jestli mám delší řasy, se nijak nezamýšlí…“ Chápete? Ty její řasy nevidí ne traktorista nebo zahrádkář, ale malíř, tedy muž, který se detaily bytostně zabývá… a přece zvětšené řasy své partnerky nezaregistruje. Tak proč to všechno?
Uff. Kolikrát jsem psal o tom, že vidění muže je tunelové, a spatří spíše jelena na obzoru, než máslo v lednici přímo před sebou, nebo delší řasy milenky nebo manželky? Nezbývá než znovu položit řečnickou otázku: Stojí vám to dámy za to, krášlit se a utrácet tolik peněz (a trávit tolik času líčením či kapáním kapek na prodloužení řas), když si toho ti, pro které to původně ženy vždy dělaly (Kleopatra si kapala do očí atropin, protože jí zvětšoval zornice), vůbec nevšimnou? Jste-li milovaná a milující ženská (osobnost), a cítíte-li se ve svém ženství jistě, můžete přijít i v pytli, a jak se budete líbit!
Naštěstí jsem se nedávno setkal s mladou ženou, která se vůbec nemaluje: to byla rozkoš, vidět přirozenou, a tedy tou jinak běžnou maškarádou zvětšených řas a očních stínů a mejkapu nezavalenou krásu v původním balení… a právě proto z ní vyzařovala její osobnost, a oč přirozeněji vypadala, o to víc byla (zevnitř) ženská.
To byla úleva, že takové ženy ještě nevymřely, tedy, znovu se rodí… protože těch zmalovaných (a uječených a naježených, viz výše citovaná varující slova paní psycholožky), právě tak jako „krásy“ na hranici rozumu, ženám i mužům žel, neustále přibývá.
Souvisí s:
