Na závěr týdenních seminářů chci po jednotlivých účastnících, aby v rámci podělení se o nejhezčí momenty právě skončeného týdne plného pro mnohé velmi překvapivých disciplín, také odpověděli na prostou otázku: Co tě dostalo? Po týdnu na Padmafarmě, kde jsme ve své spledid isolation netušili, že na severu Čech, ale i v Ladaku, lidé přicházejí při bleskových povodních o majetek a domy, jsem všechny navíc vyzval, aby mi i napsali, co je dostalo (mezi řádky: aby si uvědomili, že přeháňky v Bělé u Jevíčka a většina tak hrozně vyhlížejících běžných starostí byly a bývají jen takový májový deštíček, a že si užívali a užíváme jak prasátka v žitě, aniž si toho většinou býváme vědomi). Vychutnejte si první zpětné vazby.
- Zpetna vazba je vice nez pozitivni. Ten ohromne silny magnet, ktery prisel on line a doslova me vcucnul se projevil behem tydne na farme. Vzpominam, kdyz jsem si po svem prijezdu cetla rozvrhy a seznamovala se s tim co me ceka a zrejme nemine. Nekolikrat jsem se usklibla a rikala jsem si „ach…ach…meditace praci…to jsou ale vynalezy…to jsem tady jako levna pracovni sila nebo co?!?“ V tu chvili se mi vybavil muj tatinek, ktery se mi doslova smal do obliceji. Kdyz na meditaci praci doslo, tak jsem zirala co to se mnou dela. Poprve v zivote jsem vychutnavala ticho (od lidskych hlasu) v kuchyni a poslouchala jenom to, co moje a prace ostatnich prinasela. Pripadala jsem si jako Alenka v risi divu. Shodou okolnosti me takto take nazval letos v Gambii jeden esoter, ktery me videl az do zaludku. Pry mam vsechno tak ciste a hezke jako Alenka v risi divu. Rozhodne to nebyl lichotnik a lamac zenskych srdci, protoze jeho sexualni orientace jde uplne jinym smerem nez ta moje. Ale umel uhodit hrebicek na hlavicku.
Nikdy jsem si v beznem zivote nezpivala, protoze jsem zastavala nazor, ze zpivat radeji nemam, protoze to neumim. Behem naseho spolecne straveneho tydne jsem na to zmenila nazor a nyni – v beznem zivote – se pristihuji, ze si pobrukuji nebo zpivam v duchu. Obzvlaste ten „vnitrni zpev“ je hodne posilujici a uvadi me do klidu. Provozuji ho hlavne v mhd, mezi davy lidi, a konkretne dnes v praci mi dal pocit vseobjimajiciho klidu. Mela jsem chut roztrhnout pruvodkyni v Regensburgu, ale slysela jsem se, jak si zpivam :))
Citim se klidnejsi, v hare nemam zauzlovany ohromny balvan, nemam obavy „co kdyby“, citim se silnejsi a mam vice sebevedomi. Pred sebou mam seznam knih, ktere jsi nam doporucil, a taktez hudby. Tesim se az si to budu vsechno postupne vychutnavat. Pomalu, prozitkove, nic mi neutece… Jinymi slovy, vsechno je tak nejak jinak. Nejde to popsat slovy, ale vim, ze Ty tomu rozumis. Hanka K.
- Dostaly mě mísy, strom a hlavně Karla. Chodíme spolu… Martin
- Nádherná byla meditační práce, tam bylo tolik nádherných zvuků tašek a ještě k tomu to byla taková transovní práce, že to bylo úžasné. Ty mísy mě hodně rozvibrovaly, takže jsem začal být hodně vnímavý. Tentokrát jsem třeba při zpěvu a mísách víc naslouchal celku a ne jen sobě, začal jsem víc vnímat ducha skupiny. Dostaly mě šengy a sférická píšťala. Odpálkovaly mě jinam. A hlavní výsledek kurzu pro mě je, že jsem v haře bez snažení a cítím ji silně, jako takovou kuličku, co mě lehce tlačí v podbřišku.
Dneska jsem udělal 108 poklon s lehkostí, bez bolesti, poprvé v životě, to mě hodně nabudilo k pokračováno v poklonách. Roman F.
- Na kurz jsem se těšil od té doby, cos vyvěsil termín na web. Rovnou jsem se přihlásil. Má velká očekávání byla, že si konečně osahám hang a vyzkouším sférickou píšťalu, a taky že nám ukážeš, jak zacházet s virgulkou. Taky jsem si moc přál naučit se „vypnout“ mozek – zklidnit hladinu mysli a být v haře.Těšil jsem se na tvé vyprávění, zpívání manter a alikvotů, bubnování a prdění na didgeridoo. V průběhu semináře jsem zjistil, že nedokážu potlačit myšlenky – pořád vířily hlavou a nešly odehnat. Nedokázal jsem udržet své vědomí v haře při poklonách, meditační chůzi a ani při objímání stromů.
Docela slibně to vypadalo při meditaci prací – tam se mi to chvilkami dařilo. Zklidnil jsem myšlenky a poslouchal, jak tašky krásně znějí když je pouštím z ruky a letí (zzzummm) a když je Martin chytá (bha!) – zzzummm – bha! Pořád dokola, jednou výš, jednou níž, jinak zněla taška s uraženým rohem, jinak nakřáplá – byl to koncert. Ve středu jsem seděl v meditační místnosti s hangem na kolenou asi hodinu a hrál – tehdy jsem měl poprvé za celou dobu dokonale vyhlazenou mysl. Později se mi to stejné stalo se sansulou - brnkal jsem na drátky a mozek někam odplul..
S postupem týdne jsem se stal víc a víc uvolněným a alikvoty hvízdaly líp a líp. A nakonec jsem vypnul i ten mozek – díky sférické píšťale. Ten pocit při foukání byl velice intenzivní – jakoby se mi malí kroutící se hádci zavrtávali nahoru do mozku. Se zavřenýma očima jsem „viděl“, jak se mi píštala v rukou rozpíná do prostoru. Když jsem se posadil na své místo, ještě se nic moc nedělo (kromě nepřetržitého hučení v hlavě). Ale když jsme se pak zvedli a šli cvičit tibetský běh, hučení zesílilo – jakoby mi někdo vysavačem vyluxoval hlavu. Byl jsem jako v obrovské bublině – zastřená mysl, nemohl jsem se z toho probrat, koukal jsem „do blba“, pořád to nepřecházelo. Už se mi to nelíbilo, nechtěl jsem. Nakonec jsem poprosil Pavla a Betty, aby mi pomohli. Sedl jsem si doprostřed místnosti, oni s bubny každý z jedné strany vedle mě a tím bubnováním jsem se konečně uzemnil.. Od té doby jsem cítil (a ještě cítím) všechny vibrace mnohem intenzivněji. Vlastní hlas mnou rezonuje od krku až po pupek..
V sobotu jsem si půjčil od Pavla šakuhači – nikdy jsem na ni nehrál a chtěl jsem si to zkusit. Asi půl hodiny jsem se z ní snažil se střídavým úspěchem vyloudit nějaké tóny. Najednou se to podařilo a flétna se rozezněla. A já jsem se začal třást. Úplně jsem se rozvibroval - začaly mi mravenčit ruce i nohy, pak „mravenci“ velikou rychlostí vyrazili z mého pupku kolem dokola přes pravý bok a záda zpět do pupku a pak explodovali do celého těla – duševní orgasmus! Začal jsem se smát a brečet a třepal se jak ratlík a pak si musel lehnout, protože mě neposlouchalo vlastní tělo… TOHLE mě dostalo. A taky to, že ačkoliv jsem všechny účastníky kurzu (kromě tebe) viděl poprvé v životě, u některých jsem na první pohled věděl, že je znám, jen nevím odkud. U někoho jsem si nakonec vzpomněl, koho mi připomíná, u někoho ne, což mě přivedlo na myšlenku, že na světě je několik stále se opakujících typů lidí. A že i lidé se stejnými jmény mají podobné vzory chování (vlastnosti, vyzařování – nevím). Už jsem se s tím setkal několikrát, a teď znovu. A taky zjištění, že Sebastian a Karel se od sebe zase tak moc neliší. A taky večerní zpívání, kdy jsme se s Pavlem opřeli zády o sebe a mručeli kargyrou, “povídali si“ bubnováním, kdy kluci hráli na didgeridoo… A Lili, která se potom, cos odjel, nabídla, že nám něco poví o astrologii a souvislostech mezi sedmi kovy tibetské mísy a planetami, čímž krásně doplnila tvoje povídání o nový rozměr (a já si myslím, že i když tvůj odjezd všechny překvapil, mělo to tak být), naučila nás energetický vláček (kluci ti poví) a drobátko nám srovnala záda.. A v neposlední řadě mě dostalo tvoje povídání, návody, třeskuté informace a energie, kterou jsi nám všem dal. Tomáš K.
P. S.: Hlaseni tyden po seminari: „Baterky“ mam nabity na 100% a energie na rozdavani. Porad se mi dari udrzet si dobrou naladu, v aute si hvizdam a mrucim alikvoty. Me telo citlive reaguje na vsechny vibrace – pripada mi, ze posloucham nejen usima, ale celym telem.
K praci se snazim pristupovat „meditacne“ a docela to jde – za cely tyden jsem nenarazil na ukol, ktery by me nebavil.Lzice patri do leve ruky (uz davno) a troufam si tvrdit, ze leva ruka je (alespon se lzici) stejne sikovna jako prava. Ve volnych chvilich si klepu variace PLL PLL PL.
- Vše co jsem prožívala na semináři ve mně neustále doznívá a jak se znám tak časem i dozraje do tvůrčí podoby :-) Nejvíce jsem překvapená jak si teď vychutnávám ticho a všechny ty zvuky kolem, to nepřeberné množství hlasů, šumů, příběhů co vyprávějí předměty, lidé, nástroje, příroda… zpívám si mantry nahlas i potichu, všude kde to jde, usmívám se na všechny kolem a když se na mě nechápavě obrátí jen já v hloubi duše vím proč ten smích. Ten vnitřní pocit klidu, jasné mysli a harmonie je těžší si v Praze a každodennosti udržet, ale pomáhají mi mísy, poklony a ranní meditace chůzí. Diky za vše, za ticho, zvuky, cinkání, hudbu, meditaci, lidi, které jsem měla možnost potkat, duši nástrojů, kterou snad jednou najdu i ve svých vlastních nástrojích, které si vyrobím. Diky za ztrácení a nalézání sama sebe, za hledání vlastní cesty, které nikdy neskončí, neboť cesta je cíl a snad se mi podařilo na ni již alespoň vykročit. Sobota večer a neděle ráno bylo to nejkrásnější ze semináře, neboť jsem cítila naše spojení ve skupině, souznění, i zpívání manter znělo jinak, stejně jako poslední nedělní poklony a meditace – jako bychom to vše dělali nejen pro sebe ale i pro tebe, cítila jsem že jsi tam byl s námi.
Ještě co mě dostalo: meditace chůzí, objímání stromů – pro mě velice emocionální zážitek, kdy kromě smutných a depresivních vizí (nad nedávnou ztrátou blízkého člověka – které ve mně strom opět vyvolal a probudil očistným pláčem) ke mně přišly i odpovědi a krásné vize a jak jsem již zmiňovala, můj strom mi zpíval a tento prožitek ani nemohu vyjádřit slovy. Lucie
