Když v roce 1995 Henry Marshall zazpíval své mantry ve Frýdku-Místku, tam, v rámci festivalu, si s ním zazpívalo pár stovek lidí, ale v Praze na něj přišlo dvacet. O rok později už nadšení zpěváci Henrym zmelodičtěných klasických indických manter zaplnili sál KD Vltavská: bylo nás tam více jak 900. Od té doby Henry zpíval mnohokrát nejen v Praze, ale i v Brně (a Bratislavě a teď i v Košicích), a tak po patnácti letech jsou jeho mantry, zpívané Čechy a Moraváky, už „dospělé“ a snad i samostatné. Už se zpívají samy.
V roce 1994 se mi dostalo do rukou dvojalbum manter, nazpívaných Henry Marshallem, Američanem, žijícím trvale v Amsterodamu, zajásal jsem. Ve vězení v Ruzyni jsem si v roce 1986 (na cele jsem nesměl ani cvičit, ani zpívat) slíbil, že až mě pustí, zaprvé nebudu veřejně vystupovat, dokud nebude národ svobodný, a zadruhé, že se pokusím Čechy opět rozezpívat. To první jsem splnil pět let poté. Druhý životní slib bylo těžší naplnit, a prvních pár let po sametu jsem o stošest pouštěl new age hudbu v rozhlasech, přednášel o síle hudby, a na seminářích a přednáškách zkoušel své krajany rozezpívat. Moc to nešlo. Chtělo by to nějaký vzor, něco, co by Čechy rozezpívalo, uvažoval jsem. A přišly mantry Henryho Marshalla.
Hned jsem mu napsal, mantry přeložil, začal je pouštět a s lidmi zpívat, a do roka a do dne byl Henry v Česku a jeho charisma a skromnost zároveň přispěly k tomu, že několik dalších let jeho úpravy indických manter (zvláště pak po vydání dvou dalších alb v dalších třech letech) začaly znít v českých a moravských oddílech jógy, ale i na pobřeží Chorvatska v létě, ale i v rámci letních seminářů a „tichých a laskavých“ Silvestrů. Vydali jsme s panem Ludvíkem z Roivy i autobiografickou knihu s texty prvních čtyř alb, a cédéček se prodalo přinejmenším kolem 5 000 kusů (a když si uvědomíme, že postupně lidé začali oblíbené věci spíše vypalovat, ne kupovat, dostaneme se v odhadech až nad desítky tisíc). Když dnes přijedu někam s přednáškou o zpívání (nebo přirozených porodech), a jen tak zkusmo se po návrhu „zazpívejme si“ zeptám „Znáte mantry Henry Marshalla?“, dívají se na mne jako bych spadl z višně, a bez zaváhání ty nejoblíbenější vystřihnou.
Henry je neskromnější a v tom co dělá i nejpoctivější Američan, kterého znám. Jeho psychologické vzdělání nejenže není jeho životnímu poslání překážkou, naopak, všechno to dobré a užitečné si ponechal, ale zcela rezignoval na profesionální dráhu psychiatra: aby mohl pomoci jiným, rozhodl se pomoci především sám sobě. A začal cvičit jógu, jíst vegetariánsky, a když se ukázalo, že indický učitel jeho učitele je známý jógín, ale také zpěvák a autor manter, jako kdyby našel: začal se mantrami, a posléze i jejich popularizací, intenzívně zabývat. Tak jako já, okamžitě zjistil, že původní dálněvýchodní, tedy dosti monotónní nápěvy a melodie Evropanům a Američanům moc nevoní, a se svolením svého gurua (a později jen telefonickou možností konzultace) začal mantry upravovat.
Zdůrazňuji, že na rozdíl od svých krajanů a většiny ostatních bělochů nespěchal: veřejně začal mantry zpívat vlastně až po dvaceti letech od doby, kdy se jimi začal zabývat. A při skládání „nosil“ slova (nějaké klasické indické mantry v sanskrtu) v hlavě celé měsíce, než se odkudsi vynořila odpovídající melodie. Tu pak zpíval další měsíce sám i se svou ženou (a jógovými studenty a účastníky seminářů po celé původně západní Evropě), než ji pak nazpíval ve studiu kamaráda (trávili tam celý týdny, a neustále jen zpívali, zatímco všude kolem stály mikrofony, o nichž nikdo nevěděl, jestli jsou zapnuté: cele tak eliminovali trému nebo předstírání, a na těch nahrávkách je to cítit).
Po patnácti letech zpěvu manter v Česku už učitele netřeba: už to umíme (většinou si už nepotřebujeme pustit písničku z nějakého alba jako vzor), a je jen na nás, jestli tohle poselství předáme i dalším generacím Ti, kterým záleží na kvalitě života, už dávno zjistili, jak je důležité mít veselou mysl a čisté tělo (a naopak), a jak moc k tomu může napomoci zpěv, nejlépe manter. Existuje několik partiček nadšenců, kteří zpívají i vlastní mantry, a několik českých zpěváků, kteří vyšli z manter Henryho Marshalla a teď už pokračují v šíření pozitivní nálady zpěvem (aby rozezpívali). Tedy, mí Češi už zase zpívají, a rozezpívali se na mantrách Henry Marshalla. Už i já mohu do důchodu.
A tak využíváme příležitosti (Henry jede zazpívat do Košic), a pozvali jsme ho na spíše přátelské posezení, než na koncert. Aby si i on užil, a zazpíval si mantry jen tak, mezi přáteli. Všichni ti, které jeho mantry provázely poslední léta, se s ním mohou „lidsky“ setkat: zazpívat si, zeptat se, potřást mu rukama nebo dokonce obejmout, a ve spíše komorním prostředí si se vzájemně užít (a na závěr mu zcela jistě vděčně zazpíváme Lásko, Bože lásko, písničku, která se takto, jako česká mantra, začala zpívat díky jeho koncertu).
Kdy jindy máme možnost být tak blízko legendy, jejíž poselství zcela jistě přetrvá? Těším se, že se tam s vámi uvidím…
Kde? KD Spektrum, Praha 8 Karlín (za karlínským kostelem).
Kdy? V neděli 17. října od 17.00 hodin
Vstupné 350,- (vstupenky U Džoudyho, knihkupectví Dobra, Celetná 32,
a na www.relaxmusic.cz)
Informace: Roman Ludvík, 603 523 084, roiva@seznam.cz
